Socialismus a Pra¾ské jaro (2)

IV. Strukturace protosocialistické společnosti

IV./a Třídy a skupiny státního sektoru protosocialismu

Jaké aktivity v délbé práce podmínéné úrovní výrobních sil a fixované ¾ivotem celých tříd a skupin se v protosocialismu promítaly do hodnoty a zaji¹»ovaly svým vykonavatelùm specifický (ani u vlastnicky privilegovaných skupin to nemusel být nadprùmérný – viz mistr nebo ¹patné placený in¾enýr vedoucí cechu, příp. řadový aparátník KSŘ či úředník národního výboru) přístup k spotřebním předmétùm a slu¾bám?

1) Hodnotu přirozené tvořili v¹ichni pracující, jejich¾ činnost byla v dané logice systému nutná pro tvorbu společensky uznané u¾itné hodnoty. Nejde samozřejmé o jakoukoli UH, v logice systému leckdy vznikaly UH, které nevstoupily do zhodnocovacího systému (plnéní plánu, přidélování a tr¾ního odbytu) a nebyly uznány (např. produkce zastaralých výrobkù, které nena¹ly odbyt, zbytečné vynalo¾ené slu¾by, UH vynalo¾ené formou naturální smény mezi např. rùznými řemeslníky, slu¾by kamarádùm kvùli udr¾ení kontaktu nebo tzv. „papalá¹ùm“, ale i lékařùm, vedoucím prodejen nedostatkového zbo¾í, úředníkùm bytového odboru apod., velitelùm útvarù, ekonomickým mana¾erùm apod.). Na druhou stranu je třeba vidét, ¾e prakticky neexistovala skupina, její¾ ob¾iva by byla zalo¾ena výhradné na takovéto činnosti, i kdy¾ existovaly skupiny, které pro takovouto produkci vécí a slu¾eb zcizovaly značné mno¾ství společensky propláceného času a dokonce i společenských zdrojù (stavební materiál, energie, pohonné hmoty, kancelářský materiál atd.) Tyto skupiny (slu¾by, obchod, společenská správa) se ji¾ tímto atributem vymykaly společenským integrujícím mechanismùm a byly potenciálními nositeli protispolečenských tendencí. To se pak výrazné ukázalo při krachu systému a obnovování kapitalismu

U v¹ech téchto pracovníkù tvořících daným systémem uznané, trhem, direktivami potvrzené UH musíme mít na paméti záva¾nou skutečnost. Praktický podíl na tvorbé UH – a» u¾ jako véci přenosné, oddélené fyzicky od tvùrce a v tomto oddélení pou¾itelné, nebo v podobé „tekuté“, od tvùrce neoddélitelné a nepou¾itelné, zanikající okam¾ikem jejího provedení (tj. slu¾by) nelze podle Marxe postupovat tak „skotsky“ (tj. mechanicky).[28]

Nelze jej omezit jen na ty, kdo pùsobili a¾ na konci celého výkonu „souhrnného pracovníka“ – délníka u pásu, soustru¾níka, seřizovače, horníka, traktoristu či dojičku, opraváře vécných komponent výroby, řidiče vozidel přepravujících náklad atd. Ji¾ Marx tento proces vidél a zkoumal v rámci moderní délby práce a kooperace aplikované v konkrétní technologii. Bez ohledu na hodnototvorný aspekt, z čisté výrobné silového hlediska, sem musíme počítat i bezprostřední dirigenty tohoto procesu – mistr, vedoucí cechu, ale i konstruktér, aplikující védec – to jest ty, kteří by existovali v jakémkoli ekonomicko-vlastnickém systému slučitelném s velkovýrobou – tedy jak v kapitalismu, tak v protosocialismu nebo event. v samosprávném socialismu.[29]

Tito pracovníci – protosocialističtí spoluvlastníci – tvořili v protosocialismu jistou obdobou téch, kdo v kapitalismu produkovali zbo¾í (i jako zbo¾í prodávané slu¾by vlastnéné kapitalistou) a byli odméòováni z kapitalistova variabilního kapitálu, nikoli osobního dùchodu. V protosocialismu, i při nízké míře reálného zespolečen¹téní, byli tito pracovníci (spoluvlastníci, i kdy¾ formální) odméòováni ze společenského spotřebního fondu vytvářeného i vynakládaného jak v lokálních kolektivech (podnik, instituce), tak celostátné rozdélovaného prostřednictvím aparátu centrálního řízení,

Při nejrùznéj¹ích výpočtech srovnávajících systémy, ¾ivotní úroveò, mzdy apod. je zejména třeba vzít v úvahu, ¾e část odmény v¹ech pracujících občanù, nejen téch produktivních, byla poskytována přes konstantní a na výkonu jednotlivcù i kolektivù nezávislé celostátní bonusy (zdravotnictví zdarma, dotace cen potravin i jiného zbo¾í (pro déti), levná doprava i bydlení). Dnes u¾ i mnozí nekritičtí obhájci minulého systému chápou, ¾e, přes celkovou humánnost téchto mechanismù odméòování, odebíraly tyto mechanismy neprivilegovaným vrstvám motivaci pro práci i společensky nutné realizování společenské dimenze vlastnictví, zvlá¹té kdy¾ nebyly spojeny s mo¾ností rozhodovat o vlastnictví. Méné u¾ si tito analytici uvédomují význam toho, ¾e i tyto obecné vcelku rovnostářské mechanismy byly ve vztahu k základnímu kádru společenských spoluvlastníkù ZPROSTØEDKOVANÉ rozhodnutími zejména centrálního řídícího aparátu, který nadto nebyl nijak demokraticky volen, ale tvrdé reglementován politikou provádénou v zájmu předev¹ím řídícího aparátu, tedy – nadnesené řečeno – v zájmu diktatury aparátu.

Opakované zdùrazòujeme, ¾e v na¹ich úvahách o zájmech aparátu i neaparátu není podstatný rozdíl v ¾ivotní úrovni, v mno¾ství dostupných spotřebních předmétù či slu¾eb apod.!!!!, i kdy¾ samozřejmé existoval, výraznéji v SSSR či dal¹ích zaostalých zemích, méné výrazné v ŘSSR a NDR a s vývojem systému a jeho poruchami sílil. Dùle¾itá je v¹ak ta zprostředkovanost zapojení společenských spoluvlastníkù, tedy určité stránky jejich vlastnické aktivity, do hodnototvorného procesu PROSTØEDNICTVÍM specifické vlastnické funkce jedné třídy – řídícího aparátu a doplòkových funkcí skupin pracovníkù obchodu, slu¾eb i nadstavby.

2) Ze společenského spotřebního fondu v¹ak nebyli odméòováni jen v bodé 1 uvedení tvùrci P-produktu v pojetí tzv. souhrnného pracovníka. Obdobné jako v kapitalismu méli s první skupinou společný znak odméòování ze společenského spotřebního fondu i ne – producenti, kteří ov¹em pracovali v protosocialistických podnicích i jiných typech pracovních kolektivù, kteří s produkcí neméli nic společného, ale kteří představovali tzv. faux frais (neproduktivní, ale v daném vlastnickém systému nutné náklady). Marx touto otázku vysvétloval pomocí podobenství s Robinsonovým ostrovem, kde by pro jakoukoli výrobu byli naprosto nepotřební a parazitní např. obchodní zaméstnanci, bankovní úředníci, právníci, účetní,[30] dnes bychom k tomu mohli přidat celou sféru marketingu, rùzné ochranky apod. Na tomto fiktivním ostrové by v dané výrobé bylo mo¾né jen jediné vlastnictví – a to prvobytné pospolné. Takovéto společenství by bez produktivní práce nebo při jejím omezení ¾ivilo tak maximálné ¾eny pečující o déti a mo¾ná i néjaké staré lidi, případné „uvolnéného“ ¹amana. Rozdélování by probíhalo bez hodnoty, ve formé bezprostředních u¾itných hodnot.

Klasikové si ov¹em uvédomovali, ¾e rozvinutá prùmyslová výroba umo¾òující v zásadé pouze kapitalismus (pozdéji se ukázalo, ¾e i protosocialismus) se i z hlediska čisté technologického neobejde bez v podstaté zbytečných neproduktivních činností a značného počtu námezdné zaméstnaných pracovníkù tyto činnosti vykonávajících. Jen tak mohl být produktivní kapitalismus jako systém. Byli si védomi i toho, ¾e námi vý¹e uvedená „společenská dohoda“ a priori omezuje i přídél produktù výroby (i slu¾eb) pro tyto neproduktivní a nevlastnící zaméstnance prodávající svou pracovní sílu, tedy, ¾e jde o určitým zpùsobem vykořis»ované pracovníky a zájmové spojence proletariátu. Marx ve svých sté¾ejních pracích to ukazoval na obchodních příručích, účetních a dokonce i na pracovnících v pené¾nictví. Jejich vykořis»ování v¹ak vidél jako zprostředkované vykořis»ováním téch produktivních, a proto je do proletariátu jako takového neřadil. Byli to pro néj svého druhu „bratranci“, ale nikoli bratři proletariátu, produktivní jen z toho nej¹ir¹ího hlediska – smény pracovní síly za peníze jako variabilní kapitál.

Dnes mù¾eme jen podtrhnout jeho jasnozřivost. Kapitalismus sice silné tlačí na zmínéné vrstvy a nehodlá je néjak preferovat v odméòování víc, ne¾ jak je dle kvalifikace zavedeno ve společnosti, ale lze jen té¾ko popřít jejich existenční závislost na parazitních a za jistých okolností odbouratelných i v kapitalismu činnostech či sférách, jako je pené¾nictví či obchodní čachry, o zbytečné reklamé a marketingu nemluvé.

Tyto vrstvy v¹ak existovaly i v protosocialismu, a to nejen ve formé pracovníkù obsluhujících omezené tr¾ní a zbo¾né pené¾ní vztahy, ale i ve formé zaméstnancù ve sféře společenského řízení, správy a moci. I tady musíme brát v úvahu technickou délbu práce uvnitř „souhrnného řídícího pracovníka“ – na podniku i na ministerstvu, státní plánovací komisi, ve stranickém, státním i jiném aparátu nefungoval samotný ředitel, tajemník, ministr, vlastní plánovač ale leckdy zbytečné členitý a málo výkonný řídící ¹táb s nevýkonnými sekretářkami, kádrováky, apod., v obchodé nebyl jen vedoucí, ale i fyzicky pracující pomocníci apod., v bance ostraha a zaméstnanci provádéjící čisté účetnické, evidenční práce apod. V na¹em pojetí nelze tuto kategorii občanù, tuto dokonce třídu omezit jen na tzv. nomenklaturní kádry, stranický aparát, vidét jen generálního tajemníka, politbyro, vládu, státní plánovací komisi nebo i ty výrobé značné vzdálené ředitele podnikù i VHJ. Patřil tam mistr i ministr, sekretářka i poslední úředník národního výboru, ale i ředitel ¹koly či nemocnice, dùstojník i policista, ideolog i pracovník společenských véd.

Patřili jsem tam i my sami a řada na¹ich přátel i sympatizantù s na¹ím formujícím se pojetím (pedagogických i védecko-výzkumných pracovníkù v oblasti marxismu v ideologicky kontaminovaných, zejména stranických, pracovi¹tích - ústavech i vysokých ¹kolách, kabinetech politické výchovy, armádním i policejním ideologickém aparátu, a také zcela řadových učitelù, jejich¾ základní pedagogická funkce nemohla být oddélená od realizace oficiální ideologie). Prosíme jen čtenáře, aby podobné jako protosocialističtí kádrováci nezaméòovali objektivní třídní příslu¹nost a aktivní prosazování ideologie a politiky dané třídy – řídícího aparátu. I za feudalismu existovali biskupové a preláti na strané jedné a na druhé strané obyčejní faráři typu Jana Husa, nemluvé u¾ o husitských kazatelích, mni¹ích -vùdcích kacířských hnutí, kné¾ích padlých na barikádách bur¾oasní i protosocialistické revoluce nebo i skrytých kacířích a osvícencích ¾ijících sice v relativním dostatku v zabezpečených klá¹terech, ale svým celo¾ivotním dílem rozbíjejících a vyvracejících reakční ideologie a dogmata. Je známý vztah klasikù i mnoha revolucionářù pocházejících z vládnoucí třídy – F. E. Dzer¾inskij, L. B. Krasin, v bur¾oasní revoluci abbé Mirabeau, markýz Lafayette – k jejich třídní příslu¹nosti a výchozímu prostředí. Z historie i z reality protosocialismu jsou naopak dobře známí ideologové a politikové reakčních tříd – bur¾oasie či dnes u¾ i řídícího aparátu protosocialismu, pocházející z délnického prostředí a aktivné prosazujících zájmy vládnoucích reakčních tříd (např. odborář¹tí bossové v USA a Velké Británie, soc.dem. vùdci v kapitalistických zemích, fa¹ističtí vùdcové, v protosocialismu stalin¹tí politikové a realizátoři procesù, represí vùči nevinným, příslu¹níci mocenského aparátu jednající proti zájmu své třídy a vùli vét¹iny občanù), o rùzných pracovnících vyzdvi¾ených z délnického prostředí do politiky a ideologie a páchajících tam obrovské ¹kody. Stačí si jen připomenout dva tak odli¹né krejčovské délníky – Ladislava Zápotockého a Vasila Biµaka.[31]

Řást řídícího aparátu (mistr, vedoucí cechu, aktivné praktikující lékař – člen vedení nemocnice, pedagogicky pùsobící ředitel ¹koly) méla dokonce s délnickou třídou společný i ten podíl na tvorbé hodnoty a společenské nadhodnoty spojený s realizací UH, který jsme popsali v bodé 1. Vét¹í část řídícího aparátu se ov¹em na tvorbé hodnoty podílela právé vý¹e zmínéným zprostředkováním první formy vlastnické aktivity občanù – zjednodu¹ené - jejich profesní činnosti (NE V©ECH[32]), rozhodováním o alokaci společenských zdrojù ve v¹ech dimenzích a na v¹ech úrovních (lokální i vy¹¹í – VHJ, kraj, rezort, mezinárodní obchod), o míře vynalo¾ení a zpùsobu propojení téchto zdrojù (např. potřeby pracovních míst, zpùsobu oceòování práce, rozhodování o tom, co dostane délník jako svého druhu hodnotu pracovní síly – vzhledem k spoluvlastnictví délníka tak jeho podílu na PS produktu, ale i na míře připu¹téní k rozhodování. V tomto smyslu mél řídící aparát spolu s nékterými dal¹ími skupinami vét¹í podíl na tvorbé hodnoty ne¾ samotný produktivní pracovník (opakujeme znovu – hodnota není uchopitelný energeticky vymezitelná substance, ale společenská nerovnoprávná dohoda o jejím ocenéní a základním rozdélení), a to právé díky této skutečnosti zahrnující i rozhodnutí o hranici mezi tím, co je pova¾ováno za podíl pracovníka za profesní činnost. Pokud jde o mzdu – uvédomme si odli¹nost od kapitalismu, kde mzda jen stále potvrzuje rozpor mezi vlastníkem a vykořis»ovaným pracovníkem, zatímco v protosocialismu jen vyjadřuje nerovnoprávnost ve výkonu vlastnické subjektivity a podílu příslu¹níkù určité skupiny na společenském nadproduktu. Ta se vyjevuje a¾ jako výsledek rozhodování řídícího aparátu a míra společenského sladéní rozhodnutí rùzných článkù aparátu pak rozhoduje o míře společenskosti výroby i postavení tříd a skupin.

Na druhou stranu v¹ak ani při aplikaci na protosocialismus nesmíme ztratit se zřetele fakt, ¾e i zde existoval jistý sociálné ekonomický, vlastnický rozdíl mezi samotnými zaméstnanci bez lokální subjektivity. Od nesubjektivity délnické třídy produkující hodnotu a protosocialistickou formu nadhodnoty bezprostředné, spolu s produkcí UH (vécí i slu¾eb), musíme opét s analogií na Marxe a kapitalismus alespoò v teoretické abstrakci, „in potentio“, odli¹it pracovníky bez subjektivity, ov¹em v rámci útvarù mimo souhrnného pracovníka – producenta UH. ©lo o pracovníky zaméstnané v útvarech zabývajících se zprostředkované produktivní činností, zprostředkujících společenský charakter výroby a vlastnickou subjektivitu délnické třídy. Na první pohled se nabízí jednoduchá analogie – postavení neřídících pracovníkù ve slu¾bách, obchodé, na úřadech, nadstavbových institucích apod. – tedy prodavačù, bankovních úředníkù, řemeslníkù v podnicích slu¾eb, např. v dost nechvalné proslulých OPBH – obvodních podnicích bytového hospodářství, osobních ¹oférù, tzv. „panských kočí“ na úřadech a v politickém aparátu (např. na ÚV KSŘ či v ministerstvech), vrátných a uklízeček a dal¹ích profesí, které bychom mohli uvést.

Ne náhodou jsme zdùraznili, ¾e tuto otázku nastolujeme jen v teoretické abstrakci, v rámci určitého abstraktního, ideálního modelu. V realité toti¾ ¹lo o rozdíl nevýznamný, ba leckde se ani v realité nenaplòující. I zde je toti¾ třeba aplikovat teorii „souhrnného pracovníka“ a „souhrnného délníka“.[33] U vykonavatelù řady fyzických profesí ve výrobních či dopravních podnicích by bylo neplodné konstatovat, ¾e uklízečky, vrátní, obchodní „příručí“, skladoví délníci, prodavačky či slečny u bankovní přepá¾ky, prùvodčí ve vlacích a hlídači a ostraha v¹eho druhu neřídí a neovlivòují společenskost práce a subjektivitu délnické třídy, ¾e do této třídy patří a z vlastnického hlediska se od ní neodli¹ují a ¾e podobní pomocní pracovníci se li¹í jen co do konkrétní práce, který¾to rozdíl Marxe nezajímal.

Příli¹ bychom asi nezaujali ani připomínkou, ¾e tito pracovníci by nebyli na Robinsonové ostrové a ¾e jsou tedy jen „faux frais“, neproduktivní, pouze charakterem civilizačního vývoje a daným vlastnickým systémem potřebné nutné, ale neproduktivní náklady.

Na druhé strané jsme v¹ak vícekrát poukazovali na skutečnost, ¾e vlastnicky jednotné (souhrnný pracovník) a jen profesné diferencované a tudí¾ od délnické třídy vlastnicky odli¹né jsou kolektivy zprostředkované produktivních pracovníkù – řídící ¹táby, včetné sekretářek a písařek, obchodní podniky, kde podpultismus nemusí provozovat jen vedoucí, kolektivy pracovníkù slu¾eb, které byly leckdy jen formálním sdru¾ením individuálních podnikatelù – melouchářù, ¾e protekci nemusí zařizovat vedoucí studijního či bytového oddélení, tajemník OV či KV KSŘ a ¾e subjektivitu mù¾e projevit i vrátný či uklízečka, o zdravotní sestře a učitelce nemluvé. Jinak řečeno – nositeli lokální vlastnické subjektivity byl „souhrnný řídící ¹táb, „souhrnný okresní či krajský aparátník“, „souhrnný národní výbor“ či „souhrnný obchodník“, „souhrnný opravář“ atd. Nelze říci, ¾e by neřídící zaméstnanci obchodu či podniku slu¾eb byli zbavováni nadhodnoty zásadné jiným zpùsobem ne¾ ředitel továrny a délníci v této továrné (nemluvím o pravidlech diferencovaného odméòování rùzných kategorií zaméstnancù či rùzných podnikù a regionù stanovených v rámci systému řízení řídícím aparátem, ani o rozdílných objektivních mo¾nostech jejich obcházení, přijímání úplatkù a protislu¾eb apod.)

Není zde tedy analogie ke kapitalistickému vykořis»ování obchodních zaméstnancù či účetních podmínéném vykořis»ováním bezprostředné produktivních délníkù ve výrobé.[34] Je tu v¹ak specificky protosocialistický jev – závislost zprostředkované produktivních či neproduktivních kolektivù na nastavení pravidel pro míru subjektivity a odméòování délnické třídy i dal¹ích bezprostředné produktivních tvùrcù UH i hodnoty a nadhodnoty, neboli, při jisté redukci, odvozenost role zprostředkované produktivních kolektivù od role délnické třídy. Z toho pak vyplývá i závislost neřídících pracovníkù zprostředkované produktivních útvarù na projevování lokální subjektivity řídících pracovníkù, co¾ je spojuje s řídícím aparátem a i oddéluje od délnické třídy. V podmínkách protosocialismu trpícího nedostatkem pracovních sil a garantujícího zaméstnanost v¹em občanùm (uklízečka nebyla tak dalece závislá na tom, aby její řídící ¹táb uhrál zbytečnou existenci byrokratické instituce či pseudovédeckého ústavu) hrají ov¹em tyto rozdíly zanedbatelnou roli a lze od nich abstrahovat.

Z uvedeného pak vyplývá pro stalinisty té¾ko pochopitelná skutečnost. Proto¾e tu jde o rozdíl ve vlastnické subjektivité mezi délnickou třídou vybavenou pouze první mo¾ností být vlastnickým subjektem, mo¾ností po výtce potenciální, a řídícím aparátem (i nékterými dal¹ími skupinkami – viz vý¹e – slu¾by, obchod, správa) lze hovořit o aparátu jako o třídé. Je tu – z hlediska Leninovy definice tříd – odli¹ný vztah k výrobním prostředkùm (velmi omezená vlastnická subjektivita oproti prostoru pro lokální subjektivitu řídícího aparátu) i odli¹ná role ve společenské organizaci práce. Také zpùsob a velikost nabývání spotřebních prostředkù je odli¹ná – u délníka i jemu blízkých zaméstnancù je podíl na spotřebé zprostředkován rolí řídícího aparátu, která se promítá i do produktivnosti výroby a tedy i velikosti spotřebního fondu, nemluvé u¾ o tom, ¾e pravidla rozdélování fondu stanovuje jen řídící aparát. Ten naopak ve spotřebé rozhoduje sám o sobé, i kdy¾ to neznamená, ¾e si musí automaticky přidélit nespravedlivý podíl.

Stalinisté, ale i jejich mnozí odpùrci uvnitř levice i mimo ni, si ale neuvédomují i druhou stránku postavení aparátu, kterou jsme ji¾ popsali v souladu s Leninovou představou o neantagonistických, tedy nevykořis»ovatelských třídách. Přes v¹echny nedokonalosti byl protosocialistický aparát třídou nového typu, odli¹nou od bur¾oasie, nakročením k odumření tříd. Nebyl třídou vykořis»ovatelskou v tom smyslu, ¾e by byl systémové a parazitné ¾iv z nadhodnoty vyprodukované jinými třídami a jeho sociální rolí a tedy hlavní motivací by bylo v¹emo¾né redukovat a omezovat spotřebu délnické třídy. Svoji odménu čerpal na základé výkonu téch funkcí, bez kterých by to v podmínkách protosocialismu ne¹lo, nemohl nerespektovat potřeby délnické třídy i jiných skupin a podíl, který jim poskytl na výnosu, nemohl být neomezené redukován. Jádro role aparátu bylo ve funkci jistého společenského správce svéřených prostředkù i ¾ivé síly. Hlavním negativem jeho role v¹ak byl a¾ příli¹ velký manévrovací prostor pro prosazování jeho lokálních zájmù a malá účinnost celospolečenských mechanismù slaïujících mnohost řídících funkcí aparátu. Odtud ty dal¹í i nadstavbové souvislosti, o kterých jsme psali vý¹e.

3) Z Marxovy metodologie vyplývá je¹té jedna otázka podstatná pro charakteristiku vlastnické či nevlastnické subjektivity skupin občanù protosocialistické společnosti. Od Marxe víme, ¾e v kapitalismu vedle ¹íře i ú¾eji pojímaných produktivních, přímo či zprostředkované vykořis»ovaných pracovníkù existovala v kapitalismu i vedlej¹í, tzv. slu¾ebná třída existující mimo základní vztah kapitalismu zahrnující jednak ty, kdo byli placeni z dùchodu kapitalisty (osobní ¹ofér, bodyguard, slu¾ka, guvernantka détí), jednak víceméné státní zaméstnance (dnes i zaméstnanec politických stran, odborù, společenských organizací, církví atd.) placené přes dané (dnes i členské příspévky atd.) přerozdélených ziskù kapitalistù a mezd zaméstnancù či příjmù malobur¾où. Existovalo néco analogického i v protosocialismu? Existovala v protosocialismu neproduktivní (ve vlastnickém smyslu) slu¾ebná třída?

Z pozic na¹í metodologie zní odpovéï – ano. ©lo ale o vcelku zanedbatelnou slo¾ku společenské struktury.

a) Velmi okrajová byla skupina osobních zaméstnancù (např. pomocnice v domácnosti, dohled nad détmi, zahradník) placených z mezd jiných zaméstnancù či dùchodcù, ov¹em i u téch byla takováto ob¾iva vét¹inou jen doplòkem ke mzdé či dùchodu.

Příjmy získané přímo od konsumentù mély často formu ¹edé, neoficiální ekonomiky provozované na úkor státních či dru¾stevních podnikù a institucí vét¹inou v podobé úzkoprofilových řemesel či stavebních prací, nicméné nelze podcenit rozsah takovéto ekonomiky i ztráty zpùsobené na společenských zdrojích témito téméř soukromými podnikateli se společenským majetkem. Je¹té citelnéj¹í v¹ak bylo, ¾e na této bázi de facto existoval styl ¾ivota i my¹lení charakteristický pro malobur¾oasii a bur¾oasii. Ne náhodou se po velkém třesku právé z této skupiny vygenerovala významná část nové bur¾oasie, ba lumpenbur¾oasie prorostlé s kriminálním podsvétím.

b) Daleko vét¹í význam méla skupina neproduktivních pracovníkù odpovídající analogicky tzv. „ideologickým stavùm“, o nich¾ se zmiòuje Marx – tj. tém, kdo jsou placeni z přerozdélených příjmù a vnucují společnosti své pochybné slu¾by – tvorbu ideologie, nábo¾enství, uméní po¾adované bur¾oasií, soudci a advokáti, policisté, vojáci i kné¾í a pochopitelné i politikové – tedy v¹ichni „slu¾ebníci“ kapitalismu jako systému, plnící pro kapitalisty ideologické a politické či mocensko-potlačovatelské funkce.[35] Analogii s touto Marxovou charakteristikou příslu¹né skupiny v kapitalismu v¹ak nelze přehnat. Není nijak sporné, ¾e ani v kapitalismu díky existenci státních, na zisk kapitalisticky provozovaných podnikù nepatří do neproduktivních, slu¾ebných pracovníkù zaméstnanci státních výrobních a obchodních podnikù, védeckých institucí podnikajících na zisk, personálu státních nemocnic a ¹kol, a podnikù slu¾eb, ziskových kulturních a sportovních institucí apod., které mù¾eme zařadit mezi vý¹e zkoumané skupiny ¹íře či ú¾eji produktivních pracovníkù, příslu¹níkù i spojencù délnické třídy.

Od Marxových dob také značné stouply nároky na zabezpečení slu¾eb civilizačné nevyhnutelných, přesahujících rámec jednoho systému, jako je např. boj proti kriminalité, nutná společenská správa a organizace, práce s informacemi, vzdélávání a osvéta apod., tak¾e u pracovníkù v této sféře nemù¾eme vidét jen jejich ideologickou, politickou, pota¾mo mocensko-potlačovací stránku jejich společenské role, ale i stránku obecné nutnou, civilizační. Nezřídka se např. u kriminalistù obé stránky jejich role střetávají a i tyto skupiny se stávají volnéj¹ími spojenci proletariátu. Je¹té to zesiluje fakt, ¾e kapitalisté na téchto skupinách výrazné ¹etří a náklady na né se sna¾í přesunout na pracující a malobur¾oasii, co¾ méní potenciální spojenectví v reálné (stávky policistù, státních zaméstnancù apod.).

V protosocialismu, kde mél stát a jeho základna – aparát komunistické státostrany monopol na tyto obecné nutné funkce a kde objektivné existoval vysoký stupeò objektivní jednoty tříd a skupin, pokud jde o základní zájmy daný společenským spoluvlastnictvím a kde existovala také vysoká rovnost v placení daní a dávek, se role „státní“ slu¾ebné třídy je¹té více relativizovala. Nadto – vládnoucí aparát byl natolik provázaným celkem, kde se v konkrétních ¹tábech, podnicích, institucích, u konkrétních jednotlivcù, tésné propojovaly funkce ekonomicko-vlastnické, ideologické i politické, ¾e se v ném dá jen je té¾ko určit, nakolik jeho slo¾ky patřily do bezprostředné (to jen výjimečné) či do zprostředkované produktivních skupin produkujících hodnotu a nadhodnotu či zda ¹lo o skupiny plnící výhradné funkce vyjadřující specifické zájmy vládnoucí třídy a její politické elity, a to na účet státních či stranických, (resp. společenských organizací) získaných přerozdélením mezd. Je ov¹em fakt, ¾e s vyčerpáváním mo¾ností a progresivity systému se i ve vnímání veřejnosti rozdíl mezi výkonem slu¾eb v zájmu aparátu a obecné potřebných funkcí zvýrazòoval a přená¹el i na celé typy pracovi¹» (kacířství jako zále¾itost ideologického aparátu, naopak tvrdá obrana systému jako zále¾itost mocensko-potlačovatelských aparátù, zejména tajných slu¾eb). Přes v¹eobecné prolínání rolí a funkcí lze tento protosocialistický typ, převá¾né neproduktivní, slu¾ebné součásti řídícího aparátu identifikovat. I on byl spojen s ostatními slo¾kami aparátu spojené ov¹em s ostatními slo¾kami aparátu oním volnéj¹ím prostorem pro svou subjektivitu, projevujícím se třeba i kontraproduktivné vzhledem k účelu existenční ideologické funkce (volné rozhodování ideologickou funkci vykonávajících pracovníkù o náplni své pracovní doby, přesném zaméření svých výstupù, mo¾nost „¹idit“ oficiální funkci a bádat v rùzných kacířstvech, zejména v takových kacířských učeních, jako byly autentické texty K. Marxe, B. Engelse, V. I. Lenina, příp. i L. Trockého či Milovana Djilase, o západních autorech nemluvé).

Při zkoumání procesu zahnívání a pádu protosocialismu nás samozřejmé zajímá převá¾né negativní stránka lokální vlastnické subjektivity – únik před plnéním plánu, práce vykazovaná „jako“, setrvačnost byrokratických mechanismù, zastírání rozkrádání materiálu a zneu¾ívání pracovní doby atd. Tento prostor v¹ak nemusel v¾dy slou¾it omezeným zájmùm aparátu jako třídy. Tak jako kriminalista na západé při vy¹etřování vra¾dy nemusí nutné zavírat oči před pachatelem spojeným se zájmy notáblù velké korporace, tak také kriminalista v protosocialismu přes v¹echny tlaky ze stranického sekretariátu nemusel nutné tolerovat výstřelky papalá¹ských détí. Tak jako mohl na západní université učit marxismus pedagog a badatel odmítající a kritizující mainstreamové prokapitalistické teorie, mohli i učitelé marxismu v protosocialismu buï opakovat dogmata, nebo seznamovat posluchače s vlastním kritickým a proti elité zaméřeným, i kdy¾ dùsledné marxistickým bádáním. Pro vývoj společnosti to ov¹em podstatné nebylo.

Paradoxné bylo zejména ve společenských védách i v politickém aparátu nemálo téch pracovníkù placených za realizaci deformované ideologie a politiky aparátu, ale fakticky se ve své činnosti s touto ideologií rozcházejících a pùsobících proti ní – tedy jakési obdoby chudých kné¾í jako kontraproduktivních (z hlediska systémového účelu), rozvracečských odno¾í prohnilé feudálné potlačovací ma¹inerie. Roli téchto „kacířù“, k nim¾ jsme patřili i já a moji kamarádi, nelze ov¹em přeceòovat, proto¾e ¾ádná progresivní ideologická činnost nemohla překonat diktát negativních praktických zku¹eností rodících se ze systému a forem vlády aparátu, zejména v politice. Vét¹ina téchto pracovníkù – pokud nepodlehla bur¾oasní ideologii či védomé či nevédomé nepře¹la k prokapitalistickým, zvenčí dirigovaným silám havlovského a bendovského typu, co¾ se délo v pomérné ¹irokém méřítku (zvlá¹té u obétí normalizace), neméla chu» vystoupit proti systému a spáchat tak i s rodinou společensko-existenční sebevra¾du. Bez toho bylo na¹e kacířství pouhým ¹epotem, kterému ¹iroké vrstvy nemohly rozumét, tak¾e přijímaly bur¾oasní a dokonce prioritné pravicové liberální ideologii. Na na¹i obranu lze pouze uvést, ¾e i kdybychom se k té profesní a společenské sebevra¾dé odhodlali, sotva by se o tom díky péči mocenského aparátu nékdo dozvédél. V tom bylo na¹e postavení hor¹í ne¾ u zvenku řízeného a placeného, spí¹e pravicového disentu. Jako jediné plus si mù¾eme připsat snad jen to, ¾e jsme neztratili kontakt se skutečným marxismem a sna¾ili se ho rozvíjet, by» i do ¹uplíkù, a ¾e jsme nepodlehli svùdné a primitivní logice stalinismu, který se po velkém třesku zrodil v části pora¾ených vrstev aparátu a přisál se na KSŘM.

Potom, co jsme s vyu¾itím na¹ich ¾ivotních zku¹eností stručné připomnéli, ¾e představa o jakémsi automatickém odrazu ekonomicko-vlastnického postavení i do my¹lení, zejména ideologické orientace, a volního jednání (zejména v politice), se je¹té na závér této kapitoly vra»me k určitému shrnutí charakteristik, které zakládají třídné sociální role jednotlivých tříd i skupin.

Základním výsledkem na¹eho zkoumání je poznání skutečnosti, ¾e v rámci nedokonale společenské výroby v této boční vétvi nekapitalistického vývoje není ¾ádná třída či sociální skupina zásadné oddélena od výrobních prostředkù. U v¹ech je v¹ak toto spojení více či méné zprostředkováno. Přitom se v¹ak projevují i vét¹í či zásadní nerovnosti v mo¾nosti fungovat při vlastnickém jednání nejen jako součást propojeného celku, ale i jako specifický individuální či skupinový subjekt se specifickým lokálním zájmem. Přitom v celém systému není dostatečné účinný mechanismus slaïování téchto lokálních zájmù a aktivit. Trh ve firmé smény hodnot podmínéných u¾itnou hodnotou pùsobí jen jako sice významný, ale nikoli rozhodující faktor. Je neustále modifikován subjektivními, lokálním zájmem orientovanými aktivitami řídících ¹tábù, zejména v oblasti centrálního řízení a plánování. Hodnotové mechanismy pùsobí i v ¾ivelných, právné problematických či přímo nelegálních podobách a omezené pùsobí i naturální sména produktù i činností.

Lze rozli¹it dvé základní skupiny občanù začlenéných v protosocialistické ekonomice.

1) vnitřné diferencovaná skupina téch, kdo mají jen takovou subjektivitu, která se naplòuje výkonem profesní činnosti podle smérnic stanovených řídícím aparátem a pod vlivem specifických rolí dal¹ích skupin vybavených vlastnickou subjektivitou, její¾ prospé¹nost pro tuto skupinu není v její plné moci. Jádrem této ¹iroké skupiny diferencované mírou, ve které je výkon vlastnické funkce spojen s celospolečenským souladem lokálních článkù a ve které je vyloučeno prosazování specifické lokální vlastnické funkce proti jiným lokálním funkcím celospolečenského přivlastòování, byl prùmyslový proletariát velkých závodù závislých nejvíce na funkci centrálního řídícího a plánovacího aparátu. Z na¹eho výkladu v¹ak vyplývá, ¾e ani u tohoto proletariátu nebyla zájmová vazba na celospolečenské mechanismy řízení, plánování a rozdélování a tedy i na efektivitu celospolečenské ekonomiky příli¹ silná.

2) Mno¾ina skupin, kterým jejich postavení v délbé práce dávalo určitý prostor pro prosazování svých specifických zájmù a ovlivòování zájmù jiných skupin z této pozice – jinými slovy řečeno, skupin, disponujících určitou lokální vlastnickou subjektivitou, mo¾ností aktivné, jako subjekt, ale v omezeném rozsahu, disponovat s tou částí společenských zdrojù, která jim byla svéřena. Nejhomogennéj¹í z téchto skupin byla masa řídících pracovníkù, značný prostor, zejména v rozdélování, méli pracovníci slu¾eb a obchodu i přímé distribuce (např. přidélování bytù, rozhodování o studijních místech, atd.), ale forem této subjektivity bylo mnohem více, tak¾e hovořit o určité třídé (ov¹em odli¹né od vládnoucích a vlastnících tříd v systémech zalo¾ených na soukromém vlastnictví) lze jen u řídícího aparátu v nej¹ir¹ím pojetí – od mistra a¾ po generálního tajemníka. Je přirozené, ¾e jako v ka¾dém třídné diferencovaném systému i zde si privilegované třídy a skupiny vytvářely vlastní zkreslené duchovní obrazy reality i politicko-mocenské rituály a normy, přičem¾ s výhodou vyu¾ívaly deformovaného marxismu, progresivních prvkù, které obsahoval, jako¾to ideologie délnické třídy.

IV./b Dru¾stevní sektor a třída dru¾stevního rolnictva

Na¹e analýza ekonomických základù protosocialismu i jeho třídné sociální struktury by v¹ak nebyla úplná, kdyby nevzala v úvahu fakt, ¾e v protosocialistických zemích vét¹inou ve vét¹í či men¹í míře a samostatnosti existoval i sektor skupinového vlastnictví, předev¹ím zemédélská dru¾stva. I v tomto sektoru lze identifikovat skupiny vykonávající určité role v procesu realizace tohoto vlastnictví, souhrnné označované jako třída dru¾stevního rolnictva jako¾to vedlej¹í třídy protosocialistické společnosti. I toto dru¾stevní rolnictvo bylo vnitřné strukturováno a lze na néj s určitou korekcí aplikovat model, který jsme pou¾ili v případé spoluvlastníkù v sektoru státním. I zde je mo¾né vlastnicky rozli¹it dru¾stevní řídící aparát a masu řadových neřídících pracovníkù – členù dru¾stev, i zde se kromé téchto dvou pólù dají vyčlenit nékteré specifické skupiny dru¾stevníkù pracujících v obchodní sféře či ve slu¾bách. Jako méné podstatný, ale existující jev musíme zaznamenat i skupinu zaméstnancù (nikoli členù) dru¾stev.

Při zkoumání procesù realizace skupinového vlastnictví v protosocialismu a jeho dopadu na sociálné ekonomickou – třídné sociální strukturaci společnosti mù¾eme v zásadé aplikovat vý¹e naznačený model pou¾itý k analýze státního vlastnictví, rozhodné v¹ak nikoli mechanicky, ale s významnými modifikacemi, danými i vnéj¹ím vlivem státního vlastnictví a vztahem skupinového vlastnictví k trhu. Ji¾ sám trh, přes ve¹kerou reglementaci hospodaření dru¾stev orgány centrálního ekonomického i politického řízení, tedy z pozic svérázného prùniku a sladéní lokálních zájmù aparátu (řídící aparáty dru¾stev byly více závislé na zájmech aparátu spojeného se státním sektorem ne¾ se zájmem kolektivu dru¾stevních vlastníkù), mély trh a zbo¾né pené¾ní vztahy vét¹í význam pro proces realizace dru¾stevního vlastnictví ne¾ ve státním sektoru. Bylo tomu tak proto, ¾e rozdrobení vlastnických jednotek v dru¾stevním sektoru tlačilo na centrální rozhodovací orgány a jejich roli v slaïování lokálních zájmù do té míry, ¾e slaïování zájmù a proces porovnávání společenské nutnosti a u¾itečnosti v téchto lokalitách ponechávaly právé samočinnému mechanismu trhu, jakkoli do néj zasahovaly strategickým rozhodováním (o cenách, dotacích, velkých investicích a mzdách apod.). Funkce řízení a plánování zde byly daleko více delegovány na příslu¹né lokality. Takto delegovaných funkcí se samozřejmé bezprostředné ujímal profesionální řídící aparát dru¾stev, který ov¹em do vzniku velkých spojených dru¾stev z povahy převá¾né zemédélské výroby či přidru¾ených slu¾eb a drobných výrob nemohl být oddélen od ostatních členù dru¾stva tak dokonale jako v prùmyslu. Tyto bezprostředné motivující mechanismy ale zcela nezanikly ani po slučování dru¾stev do velkých celkù a zku¹enosti nékterých velkých dru¾stev (a nejen obligátních Slu¹ovic či JZD Práče) ukazovaly jisté progresivní ¹ance do budoucna, v nékterých lokalitách dokonce pře¾ívají dodnes, přes velkou nesmyslnou politickou destrukci po listopadu, kterou si klausovská ¹pička sna¾ila vytvořit bur¾oasní třídní základ.

Vezmeme-li pùvodní klasický model JZD, mù¾eme i zde rozli¹it vét¹inu dru¾stevníkù – producentù u¾itné i sménné hodnoty, se kterou vstupovalo dru¾stvo do celospolečenské provérky převá¾né trhem či regulačními direktivami. Převládaly zemédélské produkty, čím dále tím více ale sílil i sektor nedostatkových slu¾eb, které v ekonomice chybély. Jen v agrokomplexech se v dru¾stevní formé začala produkovat i véda (např. biotechnologie v Slu¹ovicích vyvá¾ená i na Ukrajinu) Ponecháme-li pro danou dobu stranou zmény v charakteru práce po nástupu védecko-technické revoluce a zùstaneme-li u klasického zemédélského podnikání s vysokým podílem fyzické práce (pozdéji více a více nabývající charakteru obsluhy strojù – kombajny, traktor, mechanizované dojení apod.), vidíme, ¾e vét¹ina dru¾stevníkù se nemohla příli¹ anga¾ovat v řízení a formování vlastnické strategie a byla závislá na zprostředkovací roli dru¾stevního řídícího aparátu (nemluvé u¾ o roli aparátu centrálního státního řízení realizovaného nejen formálné státními institucemi, ale i aparátem komunistické strany, který mél dominantní roli). Přesto v¹ak mo¾nost ovlivòovat celodru¾stevní vlastnické rozhodování na vesnici byla rozhodné vét¹í ne¾ v prùmyslovém závodé, u¾ jen vzhledem k spjatosti denního ¾ivota řídících pracovníkù a jejich rodin s vesnickou komunitou. Rizikem pro hospodaření dru¾stva ov¹em zùstávaly nejen přírodní podmínky, ale i, srovnatelné s ¾ivelními pohromami, rozhodnutí centrálních orgánù, které dru¾stevní řídící aparát musel respektovat, a» byla moudrá či nikoli (viz neblahé zku¹enosti s chru¹čovovskou kukuřičnou kampaní, z SSSR necitlivé přená¹enými formami setí, ale i rozhodnutími o cenách, mzdách apod. ®ivotní úroveò i míra seberealizace téchto vét¹inových dru¾stevníkù byla tedy obdobné jako u délníkù v prùmyslu závislá na vlastnické aktivité řídícího aparátu, schopné zhodnotit či znehodnotit práci dru¾stevníkù a efektivitu zacházení s vécnými prostředky. Jejich mo¾nost ovlivnit tento proces byla o třídu ni¾¹í ne¾ u dru¾stevního aparátu, který mohl navíc své specifické zájmy uspokojit i jinak ne¾ při optimálním zhodnocení produkce dru¾stva, nemluvé u¾ o mo¾nosti určitých privilegií při rozdélování mzdy a zisku.

Tedy – prozatím jsme na podmínky dru¾stevního vlastnického sektoru celkem bez problémù aplikovali model uplatnéný při analýze sektoru státního a jím podmínéné třídné sociální struktury. Na jedné strané jsme dostali jakousi „dru¾stevní délnickou třídu“, která nemá zvlá¹tní subjektivitu a její sebepotvrzení jako¾to vlastníka je dáno hospodářským výsledkem konkrétního dru¾stva jako celku ovlivòovaného nadto je¹té subjektivitou článkù řídícího aparátu ve státním sektoru a trhem, regulovaným převá¾né z pozic zájmù řídícího aparátu státního sektoru. Obdobné jako v státním sektoru i tato dru¾stevní délnická třída se prací nezbavuje svého vlastnictví, jakkoli formálního, a svou profesní činností tvořící UH i SH se v ka¾dém cyklu v této své roli potvrzuje. Na druhé strané tady máme řídící aparát dru¾stva, který má předchozí určení s dru¾stevním délníkem společné, zároveò se v¹ak uvnitř dru¾stva výkonem své profese potvrzuje jako zvlá¹tní bezprostřednéj¹í vlastník, jeho¾ zájem se nemusí krýt se zájmem celého dru¾stevního kolektivu, i kdy¾ je tímto celodru¾stevním zájmem omezen daleko tésnéji ne¾ řídící aparát ve státním prùmyslovém podniku. Významným momentem je, ¾e v dru¾stvu aktivné ovlivòuje „dohodu“ o hodnoté jako jednotce poméřování u¾itečnosti, nutnosti uvnitř dru¾stva vynalo¾ené ¾ivé i mrtvé práce. Řiní tak samozřejmé v rámci vy¹¹í, „celospolečenské dohody“, resp. dohody vlastnicky dominujících tříd a za vy¹¹í míry spoluúčasti dru¾stevní délnické třídy, ne¾ je tomu ve státním prùmyslovém podniku, resp. ve společnosti vùbec. Svou profesní činností spojující produkci u¾itné hodnoty s produkcí hodnoty, resp. hodnoty sménné, mù¾e aktivnéji ne¾ vét¹ina dru¾stva činit produkt více či méné u¾itečným a na druhé strané ho zhodnocovat či znehodnocovat. Z tohoto postavení vyplývá potenciální zájmový rozpor mezi obéma kategoriemi dru¾stevníkù i spojovací mùstek mezi aparátem státního i dru¾stevního sektoru, který samozřejmé nemusí být antagonistickým rozporem. Dru¾stevní vlastnictví a z jeho podstaty plynoucí manévrovací prostor i pro neřídící pracovníky, vét¹í role ekonomického ¾ivelného mechanismu trhu při vlastnickém sebepotvrzování s dopadem na ¾ivotní úroveò a realizaci, naopak sebou nese mo¾nost realizace dru¾stevních zájmù v rozporu s délnickou třídou a dal¹ími pracujícími ve státním sektoru a tedy i mo¾nost rùzných projevù tohoto rozporu v politice, ideologii, morálce, právu apod.

I uvnitř dru¾stevního kolektivu, budeme-li mít na paméti nejen společné, ale i zvlá¹tní rysy dru¾stevního vlastnictví ve srovnání se státním, pak mù¾eme dále diferencovat mezi dru¾stevníky podle kritérií hodnotové produktivnosti jejich práce a postavení. Zvlá¹té u pùvodních malých dru¾stev byla značná část nepočetného řídícího aparátu součástí pracovníkù produktivních – jak ve smyslu tvorby konkrétní u¾itné hodnoty (nejeden agronom se musel v případé potřeby chopit motyky či sednout za traktor a zootechnik naopak vidlí, aby slo¾il krmivo či vykydal hnùj, a i kdyby toho nebylo, jeho řízení mélo v sobé v daném čase daleko více prvkù bezprostředního dirigování pracovního procesu ne¾ role „dru¾stevního pohùnka“ – sledování dodr¾ování dohodnutých vlastnických rozhodnutí, např. o nerozkrádání dru¾stevního majetku

Vét¹inu řídících pracovníkù v¹ak stále více délba práce a její rostoucí náročnost vytlačila do role zprostředkované produktivních pracovníkù produkujících pouze hodnotu – formujících vlastnické podmínky realizace výrobního procesu, volbu podnikatelské strategie, alokace zdrojù, finanční toky, obchodní podmínky, účetnictví, ale také jednajících s nadřízenými orgány a orgány celospolečenského řízení v centrální či regionální roviné.

Ji¾ od prvních krùčkù protosocialistických dru¾stev existoval i neproduktivní řídící aparát, ov¹em zanedbatelný. Předseda stranické organizace nebyl uvolnéný, patřil k managementu dru¾stva a tak či onak se podílel na práci i produktivním řízení, jinak by ve vesnické komunité nevydr¾el. Teprve mnohem pozdéji přibývaly ¹kolky a jesle, knihovny apod., kulturní zařízení apod., kde ov¹em dost dobře nebylo mo¾né mluvit o řídícím aparátu, ani tito neřídící neproduktivní pracovníci nebyli nijak početní. Novou kapitolu v této oblasti začala psát a¾ velká sloučená dru¾stva a agrokomplexy, ale i pozdéji nehrála tato sociální skupina v celospolečenském rámci ¾ádnou roli, stejné jako skupina zaméstnancù – nečlenù dru¾stev.

Tím mù¾eme uzavřít tu nejpodstatnéj¹í kapitolu analýzy protosocialismu a získat základ pro odpovéï i na otázku charakteru procesu probéhlého v ŘSSR v l. 1968-69. Po Marxové vzoru jsme, jak doufáme, rozkryli charakter produktu vyrábéného za protosocialismu a ve kterém byl koncentrované vyjádřen i charakter zbo¾né pené¾ních vztahù. Podobné jako Marx v Kapitálu jsme přitom pochopili a vylo¾ili systém vlastnických vztahù a aktivit probíhajících v protosocialistické ekonomice a determinujících charakter celé společnosti, pochopili jsme a snad i dobře vylo¾ili charakter základních třídné sociálních, vlastnických i nevlastnických rolí jednotlivých tříd i sociálné ekonomicky, vlastnicky specifických skupin. Postupovali jsme s maximálním vyu¾itím metody i metodologie Marxova Kapitálu i dal¹ích revolučních my¹lenek klasikù teoreticko-logicky reprodukovat jádro výrobních vztahù i třídné sociální struktury protosocialismu, jako jistého omezené progresivního, vedlej¹ího prototypu cesty ke komunistické společensko-ekonomické formaci. Řtenář, zvlá¹té ten, který néco z díla klasikù zná a není negativisticky orientován jak stalinskou, tak bur¾oasní ideologií, která mu brání porozumét na¹emu (i klasikù) zpùsobu uva¾ování, nech» posoudí, nakolik se nám to podařilo.

Josef Heller, 14. 1. 2018

Pokračování textu ZDE. 

PhDr. Josef Heller, CSc. (19. 8. 1947-12. 2. 2018) absolvoval Filosofickou fakultu University Karlovy, pracoval v Méstské politické ¹kole v Praze, poté byl pracovníkem katedry marxismu na Institutu vzdélávání védeckých kádrù ŘSAV. Po převratu v roce 1989 byl analytikem odborného zázemí ÚV KSŘM, členem Teoreticko-analytického pracovi¹té, pozdéji do roku 2013 Centra strategických a teoretických studií ÚV KSŘM. Publikoval ve Filosofickém a Sociologickém časopise a v interních tiscích ŘSAV, v samizdatech a na webových stránkách KSŘM, v Haló novinách a Alternativách. Je spoluautorem publikací Heller, Neu¾il a kol. – „Kdopak by se Marxe bál“, „Bojíte se socialismu?“ a sborníku „Socialismus pro 21. století“.