Naše politika a 100. výročí dekretu o míru

Soudruh Filip nám včera odpoledne připomněl skutečnost, že jedním z prvních dekretů přijatých novým ruským režimem po VŘSR byl dekret o míru. Ten nabízel všem válčícím národům a jejich vládám zažít okamžitě jednat o spravedlivém demokratickém míru bez anexí a bez náhrad.

Chtěl bych podtrhnout, že tento dekret ani nespadl z nebe, ani nebyl pouhým výsledkem pragmatického pohledu na válečnou situaci Ruska. Byl výsledkem marxistické analýzy imperialismu, která se vyvinula během válečných let.

Na setkání švýcarských dělníků v Lidovém domě v Zurychu v březnu 1917 měl Lenin přednášku o úkolech Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Prohlásil tam: „Imperialistická válka se začala měnit ve válku občanskou… Proletariát … požadoval mír, chleba a svobodu. Neměl nic společného s imperialistickou buržoazií…“

A tato analýza se po převzetí moci transformovala do přijetí dekretů o půdě, o míru a o tisku. Připomínám tuto historickou realitu, abych otevřel otázku, zda i my opravdu máme důkladnou analýzu současné situace.

Lenin ve své práci „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“ jasně prohlásil, že pro objektivní analýzu „musíme bezpodmínečně vycházet ze souhrnných údajů o základech hospodářského života ve všech válčících státech a na celém světě“.

Když čtu dnes tenhle Leninův text, narážím na dva okruhy problémů. Především dnes interpretuji Leninovy vývody jinak než před 30 lety, když jsem se narodil za socialismu.

Příklad: v kapitole „Parazitizmus a zahnívání kapitalizmu“ čtu, že „vládnoucí stát využívá svých provincií, kolonií a držav k obohacení své vládnoucí třídy a ke korumpování svých nižších tříd, aby se nebouřily.“ Teprve dnes plně chápu, co měl Lenin na mysli před 100 lety.

A ke druhému okruhu problémů: je zřejmé, že imperialismus má dnes několik jiných rysů. Několik z nich pojmenuji:

• nadnárodní společnosti jsou větší než soutěžící národní státy,
• finanční kapitál není exportován zeměmi – státy nejsou věřiteli, ale dlužníky,
• velká část průmyslové a zemědělské výroby je umístěna na periferii kapitalistické soustavy,
• masová média jsou mnohem efektivnější,
• imperialistická válka se jen těžko změní ve válku občanskou atd.

Cítím, že tyto nové rysy imperialismu by měly vstoupit do nové analýzy. Pouhý odkaz na imperialismus nebude stačit.

My všichni, co tu dnes sedíme u tohoto stolu, pocházíme z relativně bohatých zemí z centra kapitalistického světa. Podílíme se – určitou a různou mírou – na importu části nadhodnoty z rozvojových států kapitalistické periferie. Včetně Číny.

Měli bychom to povědět upřímně: lidé v našich zemích dneska nežádají mír, chleba a svobodu. Požadují bezpečnost, mohou hodně ztratit.

Za těchto vnitřních i vnějších podmínek soudím, že bychom měli usilovat o mírový vývoj a přesvědčovat pracující v našich zemích, že je to nejlepší cesta, jak si zajistit bezpečí.

Jsem rád, že Komunistická strana Rakouska přišla s iniciativou s pracovním názvem „Evropská nula“. Zástupce KPÖ nám všem včera tuto iniciativu popsal.

Osobně si za Stranu demokratického socialismu myslím, že iniciativa vzešlá z Rakouska jako neutrální země by mohla najít rezonanci v dalších zemích. Navíc, pokud by se počáteční mezinárodní fórum konalo ve Vídni v listopadu, byla by to důstojná připomínka dekretu o míru z roku 1917.

Milan Neubert, předseda CV SDS