Přesně takhle znělo lákadlo na předvolebním volebním sešitku Jany Bobošíkové,
která teď v Praze kandidovala na senátorský post. Tato politička, která se sama
na letáku označila za „odvážnou ženu, postrach mocných”, se ve svých textech vyjadřovala
k ledasčemu. Přečtěte si pár jejích skutečně zajímavých postřehů.
CO SI DNES PO LETECH MYSLÍM O DŮVODECH, PROČ DOŠLO K NECHVALNĚ PROSLULÉ TELEVIZNÍ KRIZI?
Krize začala doutnat, když odešel Ivo Mathé z čela České televize. ... V televizi se objevovali na vedoucích manažerských místech možná dobří novináři, ale v žádném případě dobří manažeři. Vedoucí funkce pro ně byla doslova medvědí službou a velmi často se v ní rychle znemožnili. V této nepřehledné situace do vedení zpravodajství přišel Ivan Kytka, reportér z Londýna. Výborný reportér, výborný novinář, který měl představy, co by chtěl na svém postu udělat.
Ivanův sen měl však jedno velké úskalí - vyžadoval totiž od pracovníků redakce mnohem víc práce, než byli zvyklí. Bylo nutné, aby byli vzdělaní, a nejen to, aby se vzdělávali nepřetržitě. K realizaci všech těchto svých profesionálních vizí si přivedl odborníka - Andrewa Stroehleina, amerického novináře, který vystudoval politické systémy střední a východní Evropy, navíc uměl česky.
Po nějaké době se ale skupina mých kolegů rozhodla, že už nechce poslouchat nějakého hnusného přivandrovalého Američana, a že nechce v čele zpravodajství ani Ivana Kytku. A tak je vyštípala, a postupně se rozpoutalo něco, co dodnes nemá v žurnalistice obdoby. Pracovníci televize si uhájili svoje teplá místečka pod rouškou boje za svobodu slova, přičemž jim vydatně sekundovali mnozí politici. Věřím, že dneska na svoji vedlejší roli v této frašce nejsou ani trochu pyšní. Ostatně, všimli jste si, že se o krizi vůbec nemluví, ač zdaleka všechen ten kal dodnes ke dnu nesedl?
KDY SE V MÉM ŽIVOTĚ OBJEVILA POLITIKA?
V roce 2004 jsem dostala nabídku kandidovat do Evropského parlamentu. Došlo mi, že už mě nebaví ve studiu Sedmičky pozorovat politické „kluky”, kteří si před vysíláním vyřídí vzájemné kšeftíky, pak se před kamerami jako pohádají - a poté zase pokračují v přátelském rozhovoru. Z volební kampaně jsem byla nadšená, vůbec jsem nečekala, že bude tak probíhat. Reakce lidí mě velmi mile překvapily. Ovšem nebyla to Sedmička, co mi vyhrálo volby, byla to televizní krize, která zůstala v lidech jako něco surového a hlavně nedořešeného...
... O KANDIDATUŘE NA PREZIDENTKU
Věděla jsem, že přijetím kandidatury od komunistů mohu nepřímo pomoci Václavu Klausovi. A také jak věděla, jak strašně, opravdu strašně za to budu platit. Ale jako chybu to nevidím. Spousta novinářů a politiků s odstupem času přiznala, že kandidát komunistů byl klíčový proto, aby byl zvolen Václav Klaus, protože i část ODS byla připravena volit Jana Švejnara. Pro mě - jako pro občanku České republiky - bylo v tu chvíli klíčové, aby na Hradě zůstal člověk, který bude hájit české národní zájmy.
Mne osobně asi nejvíce zaujalo, jak popsala svou kandidaturu na prezidenta v roce 2008, kdy ji nominovala KSČM. Strašně by mne totiž zajímalo, jak dalece tehdy vedení KSČM názory a záměry Jany Bobošíkové znalo. Média zaznamenala na půdě KSČM jen její rudé šaty a stejně rudé výrazné náušnice. Není ale divu - o svých názorech nechtěla mluvit ani po samotné volbě. Přečtěte si kousek z jejího rozhovoru pro Frekvenci 1 z 21. 2. 2008:
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
Když jste odstoupila, komu jste víc přála, aby vyhrál? Klausovi, nebo Švejnarovi?
Jana BOBOŠÍKOVÁ, poslankyně Evropského parlamentu
To komentovat nebudu, to si nechám pro sebe. Byli to moji konkurenti.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
Proč to nechcete komentovat, jaké pro to máte vysvětlení?
Jana BOBOŠÍKOVÁ, poslankyně Evropského parlamentu
Říkám, byli to moji konkurenti, vždyť vám to říkám. Své konkurenty v jedné volbě nehodlám hodnotit.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
A není to tak, že přece jenom jste víc přála vítězství Václavu Klausovi? Protože právě několik lidí i třeba sociálních demokratů říkalo, že vy jste vždy byla spojena s Václavem Klausem, že jste s ním spolupracovala a podobně. Není to tak tedy, že jste mu více přála to, aby vyhrál?
Jana BOBOŠÍKOVÁ, poslankyně Evropského parlamentu
Paní redaktorko, vy mě patrně, promiňte, neposloucháte.
Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
Já vás poslouchám docela dobře.
Jana BOBOŠÍKOVÁ, poslankyně Evropského parlamentu
Já jsem vám opět řekla několikrát za sebou, že se nebudu k této otázce vyjadřovat. To se mě můžete ptát kolem dokola a vkládat občanům, nebo posluchačům do sluchu, co chcete vy, aby oni si mysleli, ale já vám na to říkám, že to nebudu komentovat.
Uplynuly dva roky a Jana Bobošíková udělala v celé věci konečně jasno. Nemohu a ostatně ani nechci jí nic vyčítat, snad jenom to, že její výhrady vůči těm politickým „klukům” mi dnes znějí poněkud pokrytecky. Ale upřímně řečeno, daleko podstatnější pro mne je, jak to vlastně tehdy mysleli ti političtí „kluci”.
Milan Neubert, 24. 10. 2010
Skvělý „boboguláš”
