Podle Jana Švejnara prý jednou musí dojít k tomu, že se KSČM transformuje a zřekne všech propojení s komunistickou stranou v diktátorském totalitním Československu (
MfD, 17.12.). Jeho žena to v jiném rozhovoru vyjádřila trochu jinak. Zatím jediný Klausův vyzyvatel podle ní chce s komunisty víc jednat a dosáhnout toho, aby byli přijatelní (MfD, 31.12.).
Ona sama rozumí i požadavku, aby se manžel v případě zvolení vzdal amerického občanství. To je dobrý signál. Schopnost vcítění a ochota naslouchat druhému (doufejme, že ani Janu Švejnarovi není empatie cizí) jsou prvním předpokladem porozumění a dialogu. Při něm je možné se mimo jiné domluvit například i na shodném chápání smyslu některých klíčových pojmů politického jazyka. Vyhneme se tak mimo jiné zbytečným nedorozuměním. Co znamená být přijatelný? Co je to transformace?
Naše pravice žádný velký zájem o něco takového zatím neprojevila. Stále nemůže přijít na jméno ani těm, kteří se už dávno - trpce poučeni osudným nedostatkem demokracie v rámci předlistopadového reálného socialismu - hlásí i na radikálním křídle levice k politické a světonázorové pluralitě. Není jistě také těžké pochopit, že mohou jen s obtížemi přistoupit na její jen veskrze negativní černobílé hodnocení této éry, které je za vydatné pomoci velké části médií dnes prosazováno jako nová norma politické korektnosti. Je snad jejich vize zatím jen obrysově vymezeného demokratického pluralitního socialismu a jejich nezávislé hodnocení předlistopadové éry něco, co smrtelně ohrožuje naši svobodu a demokracii? Není to naopak legitimní výzva, která by mohla být podnětná i pro politické soupeře? Neohrožuje naši svobodu víc naopak ten, kdo toto nechápe? Mohl by nestranický prezident přispět svým moderováním a zprostředkováním i konkrétní politickou praxí k pozitivnímu vývoji této velké historické pře o poznání líp, než to zatím dokázal čestný předseda ODS?
Jan Švejnar, podle všeho racionálně uvažující člověk, nezatížený nad únosnou míru letitými nánosy slovních klišé domácího antikomunismu, by zde mohl přistoupit na skutečný dialog. Jeho údajný emigrantský handicap by se v takovém případě mohl stát i předností. Za takovou diskusi a takové vyjasnění pojmů s ním se přimlouvám všemi deseti. Jak ve sněmovně a Senátu, tak v rámci jeho lednové poznávací cesty po ČR. Mohl by se při ní setkat i s členy a místními funkcionáři KSČM, SDS a stoupenci občanských hnutí a iniciativ, blízkých radikálně levicové opozici třeba už jen svým odmítáním amerického radaru. Není také žádný důvod, proč by na interview s ním a jeho ženou měla mít monopol jen média notoricky známá svou náklonností k pravici. Velké otálení zde není namístě.
Čas volby, a s ní potřeba ujasnit si, oč zde komu běží, se rychle blíží. A i když se nakonec ukáže, že radikální levice nebude moci Švejnarovu kandidaturu s čistým svědomím podpořit, jeden pozitivní důsledek zde zůstane. Lidé se alespoň lépe seznámí s jejími skutečnými cíli, které jsou ve veřejném prostoru pravicí dnes a denně neustále zatemňovány.
14. ledna 2008, Jan Ritter
Poznámka SDS:
Haló noviny převzaly článek pod názvem "Kandidatura Švejnara - šance k vyjasnění pojmů?".
Švejnarova kandidatura - příležitost k vyjasnění pojmů?
