Opravdu propásla KSČM šanci?

V těchto dnech jsme již neměli, a po pravdě řečeno ani nemáme v úmyslu se již dále k těmto tématům vracet. Těch důvodů je několik. Hlavně se ale domníváme, že normální lidé, tato společnost, ale i KSČM, stejně tak jako celá levice, mají podstatně důležitější a závažnější problémy k řešení. Už i proto, že právě tyto dvě události odhalily v plné nahotě zákeřnost a nebezpečnost současné vládní garnitury vedené všehoschopným Topolánkem a jeho ODS. Ty však ke škodě věci, a je možné, že i v tom byl určitý záměr, byly zatlačeny do pozadí.

Do redakce Haló novin však v těchto dnech dochází mnoho příspěvků čtenářů, kteří v zorném úhlu vzpomínaných problémů a jejich řešení, i ve vazbě na postoj KSČM zejména při volbě prezidenta, se snaží hledat odpověď na otázku, zda má KSČM schopnost účinně na politické scéně ve prospěch lidí působit. V této souvislosti se nejeden pisatel zamýšlí i nad způsoby práce strany, nad jejím vnitřním životem. Protože si myslím, že ani tyto názory by neměly zapadnout a měly by tvořit součást předsjezdové i sjezdové diskuse, předkládám čtenářům, místo svého komentáře, názory několika pisatelů, tak jak nám byly doručeny. Je zřejmé, že tyto úvahy vyvolalo prohlášení senátora za KSČM Vlastimila Balína (viz Haló noviny, Britské listy, ap.- 7. 3.), podle kterého volbou prezidenta KSČM neodpustitelně propásla vlastní vinou šanci zbavit se jednou provždy balastu minulosti a vydat svědectví o opravdu míněné snaze stát se ještě více suverénní součástí české politické scény .

Jaroslav ČASAR ve svém příspěvku na to reaguje slovy: Netuším, jaký balast a jakou šanci má na mysli. Pokládá snad za balast minulosti předválečnou činnost KSČ nebo její činnost během 2. světové války? Má snad na mysli její poválečnou činnost nebo celou dobu od roku 1948 do 1989? Domnívá se snad, že jsme se dostatečně nedistancovali od chyb z té doby? Nebo snad věří, že pravici, odpůrce solidarity, sociálního státu a oslavovatele dnešní svobody a demokracie je možné získat podbízením se a kýváním ke všemu? Na rozdíl od něj si myslím, že postup KSČM byl zcela správný. Pokud členům ČSSD stačí vidina kapitalismu s 'lidskou tváří', a pokud její vedení bude zájmy levice hájit jako doposud opozičními smlouvami a hlasováním pro asociální zákony, musí si KSČM zachovat čistý štít skutečné levice.

Vůbec si nemyslím, že by KSČM propásla šanci, píše i M. PETŘÍKOVÁ. Jestliže komunistický senátor nedokáže pochopit, že Švejnar je významným exponentem nadnárodního (především amerického) kapitálu a 'dovoz' amerického prezidenta na Pražský hrad měl - mimo jiné - usnadnit instalaci amerického radaru v ČR, kladu si otázku, zda není na čase podobným zákonodárcům připomenout, za koho byli zvoleni, píše ve svém příspěvku Jiří KOTNOV a pokračuje: Chápu, že není vhodné před sjezdem strany soustřeďovat pozornost na 'jájíčkovské' problémy jednotlivců. Sjezd by však měl zaujmout jednoznačné stanovisko k těm funkcionářům, kteří, když nepochodí se svými názory uvnitř strany, chodí s nimi jako drbna na mediální trh! Hynek PAVELKA píše v podobném duchu: Naši funkcionáři by měli přestat s osobními útoky i s útoky na vrcholné orgány strany, zejména formou jejich zveřejňování ve sdělovacích prostředcích. Prospěje to nejen nám komunistům, ale prospěje to většině společnosti .

Částečně jde o další kolo diskuse na téma 'jak orientovat KSČM, aby se stala tzv. moderní a všeobecně akceptovatelnou stranou' , napsal P. JANÍČKO, který je přesvědčen, že při prezidentské volbě šlo o velmi zdařilý manévr, který právě účinně přispěl vystoupení z role někdy trochu pasivních podporovatelů záměrů ČSSD... Nevím, co už může být srozumitelnějšího, než jasný 'distanc' od obou pravicových kandidátů, kteří nesplnili zásadní podmínky odmítnutí amerických vojenských základen a nesouhlasu s ekonomicko-sociálními reformami ve stylu ODS a pravice vůbec. Ale možná, že máme na obsah pojmů 'zásadovost' a 'srozumitelnost' jiný názor.

Haló noviny, 12. 3. 2008, Pavel Šafránek