Časopis Instinkt zveřejnil před časem článek s příznačným názvem 18 = 20 - 2. Tato prostá rovnice ukazuje na to, že Klaus a Švejnar si jsou podobní jako vejce vejci. Nejde jen o jejich sportovní libůstky. Klaus pokládá dodnes kuponovou privatizaci, do níž ho tlačil Dušan Tříska, za svůj erbovní klenot. Ale už dříve vypublikoval tento český originální příspěvek k dějinám privatizací Jan Švejnar.
Jestliže Klaus chtěl zabít veleještěra centrálního plánování, Švejnar chtěl postihnout jeho lidské nositele. Ve své brožuře z roku 1990 radí k opravdu zajímavým a pro nás ne zrovna příjemným věcem. Patří mezi ně tzv. komunistická daň, a také dokonce konfiskace majetku komunistických prominentů, která by například vedla ke sdílení vlastnictví bytů.
Pokládám za chybu, že se o žádné z těchto věcí v KSČM nemluví nebo někteří o tom záměrně mlčí. KSČM byla jak proti kuponové privatizaci, tak i proti jakýmkoli pokusům zavést fakticky nerovnost občanů. Jestliže chtěl Švejnar z kuponové privatizace komunisty (resp. jejich špičky) vyřadit, znamenalo by to zakotvení faktické občanské nerovnosti. Z jeho rozhovorů s Karlem Hvížďalou se podobné originality už vytratily, ale skutečně politického myšlení je v této knížečce málo. Svět obou pánů profesorů je podivuhodně plochý, placatý.
Na volbě Švejnara nezískáme nic. Je to pokus o „havlárnu č. 2”. Titíž lidé, kteří měli blízko k prezidentu dramatikovi, se nyní zformovali za Švejnarovou kandidaturou, která smrdí penězi stejně jako ta Klausova. Jedno je jim třeba přiznat: uměli si naklonit média, která Topolánek od Klause naopak vehementně odhání. Sledoval jsem první volbu a jsem jen rád, že jako europoslanec nenesu přímou odpovědnost. Zmatení některých kolegů nechápu. Morálně jsou oba tábory na tom stejně. Topolánek má stejně málo mé sympatie jako autoritářský a nechutný Paroubek.
Je to nelítostná bitva, ale nikoli střet leteckých svazů. Paroubek s Bursíkem nejsou ani v roli maršála Žukova v tankové bitvě století u Kurska. Daleko spíše jde o srážku dvou fekálek, řízených pomatenými šoféry, Topolánkem a Paroubkem.
Výkaly létají na všechny strany a smrdutý obsah zamoří celé okolí. Od zasmradění unikne jen ten, kdo si včas nasadí ochranné pomůcky nebo prchne do polí. Rozhodne ne ten, kdo se posadí vedle šíleného řidiče.
Mnohým se moje přirovnání asi líbit nebude. Není uctivé k „jejich profesorovi”. Myslím, že jde o to, abychom udrželi jednotnou a akceschopnou KSČM pro střet v krajských a senátních volbách. Zejména v krajích lze začít zbavovat ODS její skutečné mocenské základny. A nepřipustit náš rozvrat, když stále splácíme úroky za volbu z roku 2003.
Haló noviny, 14. 2. 2008, Miloslav Ransdorf, europoslanec KSČM
Výměna lyžujících profesorů?
