"Velké tajemství" 60. let?

Pod "ignorantskýma rukama primitivních, směšných, zlých, fanatických a krutých vládců" se podle něho "přesto zrodil kulturní zázrak let šedesátých: ve filmu, literatuře, divadle, hudbě i umění výtvarném". Šedesátá léta byla zkrátka a dobře "léty skepse, pochybování, ironie, hravosti a optimismu". Bravo. Alespoň, že tak! Pomiňme autorův pragocentrismus. Ani s "krutostí" vládců to tehdy nebylo tak horké. To by ale bylo téma na jinou diskusi. Výmluvné je zde něco jiného.

Sžíravý antikomunista, nenechávající zpravidla na předlistopadové éře ani současné KSČM nitku suchou, tentokráte překročil svůj vlastní stín - vysoce ocenil jeden z velkých kladů té doby. Něco, k čemu se jako k inspiraci právem hlásí i současná radikální levice. Co jiného si i dnes přát, než aby umění bylo zdravě skeptické, pochybovačné, ironické, hravé, a především optimistické? Tomu dnešnímu, trpícímu na rozdíl od oněch šedesátých let nezřídka i systémovou hmotnou nouzí, zde věru leccos chybí. Vysvětlení celé záhady nabízí ostatně Steigerwald sám. Cituje názor A. J. Liehma: "Komunistická vláda dávala umění, které chápala jako propagační tlampač, ohromné finanční prostředky, ale ztratila nad nimi vládu. Z tlampače se stalo, ke zděšení rudých mecenášů, svobodné umění." A jsme u jádra naší pře. Jako pamětník 60. let nabízím jiný úhel pohledu.

Umělci té doby nebyli žádní antikomunisté současného steigerwaldovského střihu - lidé stavějící do nesmiřitelného protikladu svobodu a socialismus. Velká část z nich v 60. letech věřila v lepší svět spojený s otevřenějším, demokratickým socialismem - tak jak jej chápali oni. Svým způsobem neopakovatelná jedinečnost čs. kulturního fenoménu 60. let se podle mne zrodila mimo jiné i z jejich opravdovosti a mnohovrstvé polemiky s tehdejším kanonizovaným pojetím socialismu a kultury vůbec. Z jejich snahy jít přímo i v chytlavých jinotajích za tímto cílem, tak jak jej napovídal obyčejný selský rozum. Jedno zde nelze oddělit od druhého! I někteří z uvedených protagonistů samotných si dnes tuto vazbu nejspíš sami mimovolně vytěsňují z paměti: vliv všudypřítomného antikomunismu zde vykonává své. Jejich dílo, interpretační výkony i autentická dobová vyjádření však hovoří samy za sebe.

Kulturní tvorba 60. let je dnes díky novým záznamovým technikám široce dostupná všem. Svou kvalitou se prosazuje i v současném "tržním prostředí". Člověk chtě nechtě srovnává. A co je dnes? Této otázce se na okraj své poznámky nakonec nevyhne ani "provokatér" Steigerwald. Ptá se: "Proč nejsou (podobně) krásná léta devadesátá. Léta desátá nového století. Nebo jsou? Nevidíme je? " Ano, vidíme, že nejsou. - Svou ironizující tečkou dává bezděky svému antikomunismu vlastní gól.

Jan Ritter, SDS Praha

Haló noviny, 2. 5. 2009