Letní universita EL 2013 je minulostí

Před necelým měsícem se uskutečnila Letní universita Evropské levice. Již tradiční akce, kdy se setkávají účastníci z různých zemí, aby si vyměnili zkušenosti, vyslechli zajímavé myšlenky a společně posoudili evropskou levicovou scénu.

Letos se sešlo na 350 účastníků v Portugalsku pod sloganem „Jak změnit Evropu”.  Účastníci se sjeli do země, kterou již několik let zmítají současné protiklady neoliberální Evropy ve velké míře, a kde sociálně ekonomická situace velké většiny Portugalců určitě není snadná. Historické Porto s milou atmosférou i krásné počasí vytvářelo inspirativní podmínky pro úspěch university.  Hned na počátku je nutno uvést, že ani po skončení třídenní ho maratonu přednášek, seminářů, diskusních fór i neoficiálních diskusí nebylo možno dát jednoznačnou odpověď, na které by se účastníci společně shodli. Rozpačitost evropské radikální levice jak naložit s krizí je všeobecná.  Ale určitě se podařilo identifikovat některé společné názory a doporučení.  Předně druhá dekáda 21. století se liší od období přelomu tisíciletí. Dosavadní poznatky, včetně analýzy krizových čtyř let, ukazují, že neoliberální kapitalismus není podstatně oslaben, naopak zmobilizoval své schopnosti a nástroje a podařilo se mu přenést „náklady” krize na ty, kteří ji určitě nezpůsobili a naopak již v předkrizovém období byli těmi, kdo generoval materiální bohatství úzké elitní skupiny.  Evropská levice sice dosáhla některých úspěchů. Ale vždy šlo jen o obranu sociálních pozic obyčejných lidí, o zachování demokratických nástrojů, které se dostaly do rozporu s potřebami posílení neoliberální transformace.  Levice musí odpovědět i velmi nepříjemnou otázku – proč se nenaplnila očekávání z počátku krize, která byla spojena s předpokládaným nárůstem revoluční situace a aktivizací mas a nedosáhlo se alespoň dílčí vítězství ve střetu s neoliberální Evropou. Očekával-li někdo z účastníků letní university, že bude stanovena jedna, jedině správná a ta pravá linie, byl zklamán. Nebyla. Obával-li se někdo, že bude vyřčena jedna jediná správná a platná pravda, byl spokojený. Nebyla. Ono totiž nešlo o dogmata, ale o dialektické hledání společné evropské levicové vize. A dialektika skutečně nechyběla. Vždyť celý dosavadní politický vývoj na starém kontinentě je plný dialektických rozporů a překvapujících zvratů. Nepodařilo se sice nastoupit cestu alternativního řešení krize na levicových principech, ale přece jen některé společné přístupy z konstruktivních diskusí dále krystalizovaly.   Obdobně již červnový Alter summit se snažil ukázat cestu, která by mohla být pro Evropu schůdná. Tou je vytváření široké fronty všech, kteří nevidí jedinou možnou perspektivu pro Evropany v neoliberálním postmoderním světě, kde dominuje individualismus, privatizování všech veřejných služeb i veřejného prostoru.  Součástí tohoto uskupení, jak se stále více potvrzuje, by měly být jak široká levicová občanská a sociální hnutí a uskupení, tak levicové politické strany působící na národní úrovni i levicové subjekty působící v rámci evropských struktur, jakož i odboráři a další organizace pracujících i další sociální skupiny, či minority. Není a nebude jednoduché se domlouvat v takové šířce názorů a osobností a hledat minimální program, ale i Letní universita ukázala, že toto hledání může být úspěšné.  Zajímavá byla i vystoupení některých hostů, jak místních portugalských politiků, poslanců národního parlamentu i europoslanců, tak i hostů ze zahraničí. Jmenujme předsedu Francouzské komunistické strany a předsedu strany Evropské levice Pierre Luarenta, či levicového kandidáta na francouzského prezidenta a představitele francouzské Parti de Gauche J.L. Melenchona. Tradičně radikálně levicové strany z Pyrenejského poloostrova mají blízko k Latinské Americe. Proto i jeden z večerů byl tomuto teritoriu věnován. Zaujala mne v této souvislosti myšlenka J.L. Melenchona, plně platná i u nás doma, který ve svém vystoupení řekl, že Jižní Amerika není velebena proto, že šlape USA na kuří oko, ale protože hledá alternativu.  Další myšlenky platná i pro české poměry by mohly být tyto: solidarita je sama o sobě politikou a cílem občanské revoluce je organizování lidí pro jejich vlastní obranu.  Konsensus byl také dosažen v chápání základního současného problému. Tím je problém redistribuce bohatství. Zde se většina Evropanů shoduje, že zde dochází k nespravedlnosti vyžadující radikální změnu. A tato shoda jde napříč názorovým spektrem od těch, kteří vidí jedinou možnou cestu v systémových změnách, tak u těch, kteří takové radikální řešení nepodporují, jde jim spíše o „lepší kapitalismus”.  Nicméně je to platforma pro akční spolupráci širokých mas.
Za zmínku stojí ještě dva momenty. Poprvé byla na takové společné akci, jako jedno z témat seminářů, zvolena problematika středo- a východoevropských zemí. Samozřejmě, že se nejednalo o stěžejních diskusní setkání, ale přesto účast patnácti aktivních diskutujících z deseti zemí je zajímavá. Nejednalo se o „pláč” nad těžkou situací v post socialistických zemích, ale účastníci zaměřili na to, co socialistická etapa přinesla, jak rehabilitovat „socialismus” a jeho přínos pro evropskou společnost. Při této příležitosti se diskutující zajímali i o to, jak je u nás chápán význam Pražského jara 68 pro současnost a evropské levicové hnutí – myšlen koncept „socialismu s lidskou tváří”, který jak vidno v evropských levicových kruzích mrtev není.
Druhou zajímavou epizodou byla účast na podpůrné demonstraci proti „Trojce” dusící Portugalce tzv. úsporami.  Hlavní akce se konala v Lisabonu a v Portu šlo o vyjádření podpory. Je pravda, že účast nebyla nijak velká, snad proto, že vše bylo organizováno velmi narychlo. Srovnal bych to s tím, co občas organizujeme např. v Praze na Klárově. Ale jestliže na pražské akci šedesátník je spíše věkový průměr, pak v Portu patřil mezi účastníky spíše ke kmetům.  Převládali lidé mezi dvaceti až čtyřiceti lety. A pak Čecha překvapil zájem sdělovacích prostředků. Byly přítomny tři televizní stanice vč. veřejnoprávní. A následující den šel krátký šot na celostátním okruhu. Portugalští přátelé potvrdili, že média věnují pozornost všem politickým stranám, i těm levicovým. Například z kongresu levicového uskupení Bloco  regionální TV přenášela on-line reportáž po celou dobu a politické strany dostávají proporcionální prostor i v celostátních okruzích.  Alespoň z tohoto pohledu jsou na tom portugalští soudruzi lépe než my.
Letní universita skončila, teď půjde o to, aby myšlenky, nápady i doporučení nezapadly a našly své naplnění v různých zemích, různých kolektivech a při různých příležitostech. Vše by se ale také mělo odrazit i v přípravě a jednání prosincového kongresu strany Evropské levice. A lze jen doufat, že česká účast na tomto významném evropském levicovém setkání bude aktivnější než na Letní universitě v Portu.  Vždyť by měly být přítomny dvě české politické strany – KSČM a SDS.
Jiří Málek, SPED