Příspévek Vojtécha Filipa na sobotním zasedání sjezdu SEL v AthénáchVážené soudružky a soudruzi, vážení přátelé!
Dovolte, abych Vás všechny srdečné pozdravil jménem celé delegace KSŘM.
Jsme moc rádi, že se mùžeme opét sejít a učinit alespoò drobný krok kÿtomu, aby došlo kÿvétší míře koordinace levicových sil vÿEvropé, ale i na celém svété. Vÿuplynulém období, od ustavujícího sjezdu, probéhlo mnoho až dramatických zmén a je dùležité, že máme možnost se podélit o své starosti a poradit se, jak je vÿjednotlivých zemích řešíme.
Asi se shodneme, že prožíváme dobu, kdy jednotlivé události a zmény přijímáme sÿobavami, a že vétšinu téchto zmén a procesù nelze hodnotit příliš pozitivné.
Vÿnaší zemi jsme svédky toho, že i vÿdobé, kdy vládne sociální demokracie, tak se zcela bez skrupulí pod nátlakem silných kapitálových skupin prosazuje neoliberální tendence, která je navíc zcela bezostyšné vydávána za jediný lék všech bolestí. Ideologická linie Ekonomického fóra v Davosu zÿroku 1994, sméřující k likvidaci sociálního státu, je beze zbytku naplòována a odpovéï, byť pouze vÿpodobé organizování sociálních fór, je ostrakizována, zesméšòována a pod kontrolou speciálních služeb.
Pod záminkou liberalizace pracovních vztahù a trhu práce je snaha výrazné oslabit prostor pro kolektivní vyjednávání a dále oslabit pozici zaméstnancù. Liberalizace je záminkou pro tzv. daòovou rovnoprávnost, která není ničím jiným než snahou přesunout daòové zatížení zÿbohatých na chudé. Všechno, co alespoò trochu zajišťuje ochranu tém slabším a méné šťastným před tím agresivnéjším a bezohlednéjším, co alespoò trochu hájí kulturní a přírodní zdroje na úkor ziskù, prý fatálné ohrožuje konkurenceschopnost našeho malého českého kapitalismu . Øíkáme: To je lež.
Vím, že totéž, co se odehrává vÿnaší zemi, probíhá samozřejmé v té či oné konkrétní podobé v dalších evropských zemích bez ohledu na to, zda je, či není ta která zemé členem EU, nebo více či méné nadéjným čekatelem na né, nebo se sÿní pro tento klub nepočítá. Především se ale toto vše déje celosvétové a bez hranic. Přiznejme si, že jsme svédky toho, že zatímco síly globalizace, vyzbrojené pro ovlivòování veřejného mínéní svou ideologií neoliberalismu, jsou sjednoceny, tak na druhé strané na levici jsme koncept společné akce ješté nenašli. Stejné tak samozřejmé přihlíží i struktury EU, pokud nemají dokonce vÿprogramu takové přihlížení.
Situace je vážná, čelíme informační manipulaci. Uvedu příklad: zatímco proti pandemii ptačí chřipky se síly a zdroje, a dokonce i sdélovací prostředky spojují, skoro nikdo jako by nevidél, nebo správné vidét nechtél a nesmél vidét, že již pandemii čelíme, pandemii globalizace. Přitom tato pandemie nehrozí, ale již probíhá a její budoucí obéti se neodhadují, ale své zničené lidské životy a osudy už má na svédomí.
Jsme přesvédčeni, že nebezpečí, kterému před více než 70 lety čelil svét v podobé fašismu v rùzných jeho podobách, který nakonec vyústil v II. svétovou válku, je přinejmenším srovnatelné sÿhrozbou, kterou pro lidstvo a jeho další vývoj představuje proces globalizace, vyzbrojený svou ideologií neoliberalismu.
Samozřejmé, že i my usilovné hledáme cesty, jak tomuto procesu čelit. Samozřejmé, že i my usilujeme o renesanci myšlenek, diskusí, úvah přístupù, které nakonec ve 30. letech vedly kÿpřekonání schizmatu v levici a vzniku politické linie Lidové fronty. Přemýšlíme, zda tehdejší obavy, diskuse a jejich výsledky nemají náhodou co říci nám, tváří v tvář naší dnešní situaci, které, ať chceme nebo nechceme, musíme čelit a která je pro nás bezesporu reálné existující vyzvou.
Také proto jsme hluboce přesvédčeni, že Strana Evropské levice a její činnost se vÿžádném případé nemùže omezovat jen na teritorium, problémy a priority Evropské unie - vÿtom jsme předpokládám všichni vÿtomto sále zajedno. Ale to samozřejmé znamená také to, jak hledat cesty a délat kroky, které napomohou vÿkontaktech sÿtémi, kteří jsou z rùzných, ať už vécných, názorových, teritoriálních nebo jiných dùvodù, mimo tento sál a nemají zájem o spolupráci žádnou přepokládanou formou, zejména pokud jde o ve svých podmínkách významné síly, nebo pokud dokonce sdílejí vládní odpovédnost. Mohu zmínit AKEL, KS Moldávie nebo KKE. Neméla by nám vÿtom bránit ani nékterá formální omezení vyplývající zÿurčité vazby na struktury EU. Cesta, pokud je zájem, se vždycky najde. Jejich pozitivní i negativní zkušenosti jsou podle našeho názoru mimořádné cenné.
Nic pro nás není podle našeho názoru nebezpečnéjší než rùzné náznaky výjimečnosti nebo naopak ukřivdénosti i neschopnosti oprostit se od náznakù sektářství, uzavřenosti do sebe a nepružnosti (neříkám oportunismu), kterým, pokud budeme sami kÿsobé upřímní, každá z našich stran či struktur musí v té či oné míře čelit. Při výméné názorù, komunikaci mezi námi a posuzování váhy rùzných názorù je pro nás samozřejmé dùležité, do jaké míry jsou tyto názory konfrontovány s praxí a jak jsou úspéšné vÿpolitické praxi - zkrátka zda a jaká je k dispozici zpétná vazba.
Nemùžeme se utápét vÿjednotlivostech a detailech, doba je nanejvýš vážná, absurdné řečeno přece proto, že máme jen zÿmalé části odlišné stanovisko např. na feminismus či používání jaderné energie, tak pro svou vlastní výjimečnost nebudeme blokovat sjednocování levice. Daleko více přece mùžeme používat institut souhlasu sÿvýhradou, - uvédomujeme si, že není přece možné vždy a všude dosáhnout konsenzu ve 100 % apod. Je před námi mnoho úkolù. Uvedu ty nejdùležitéjší: pomoci tém politickým stranám, které dosud nejsou parlamentní, do zastupitelských orgánù vÿjednotlivých zemích, a pokud státy jsou již členy EU, tak i do EP. Konkrétní spoluprací překonávat dosud existující rozpory, vytvářet vyšší míru jednoty proti projevùm globalizace, neomezovat se ve struktuře EU, ale pùsobit nejméné po celé Evropé, podporovat komunistické, délnické a levicové strany a hnutí ve svété, společné bojovat za mírové řešení konfliktù.