Po dlouhé době se zase v Evropě
něco pozitivního děje, v sídle vítězné strany řeckých
parlamentních voleb zněly po vyhlášení výsledků dlouho do rána
revoluční písně ze všech koutů světa, heslo „SYRIZA –
PODEMOS - VENCEREMOS“ se stalo heslem večera. SYRIZA v Řecku
jasně zvítězila a jen dva mandáty jí chyběly k dosažení
absolutní většiny ve 300 členném parlamentu.
Věřím, že máme všichni radost z tohoto
úspěchu„Koalice radikální levice“ jak zní český překlad
názvu vítěze (Synaspismos Rizospastikis Aristeras – SY.RIZ.A).
Všem je nám asi ale také jasné, že Alexis Tsipras, novopečený řecký
premiér a předseda tohoto nejsilnějšího uskupení řecké autentické
levice to vůbec nebude mít s uskutečňováním plánů a programu
lehké. A nemám vůbec na mysli jen těžké váhy na mezinárodním poli
v podobě Evropské komise, jednotného šiku věřitelů, bank a
institucí, MMF a dalších, kteří Řecku ochotně pomáhali do současné
situace, kdy jediným výsledkem pětiletého utahování opasků je větší
zadlužení. To budou samozřejmě hlavní protivníci a kritici, i když
bude mít dnes Řecko lepší vyjednávací pozici, než by mělo ještě před
rokem, rokem a půl.
Na růžích nemá ale Tsipras ustláno ani
doma. K získání absolutní většiny v parlamentu chyběly
vítězi dva mandáty, a v takovém případě je řecká ústava
neúprosná. Vítěz musí najít partnera, který mu umožní většinu
garantovat nejpozději do tří dnů. Z podstaty věci vyplývá, že
nejpřijatelnějším spojencem pro sestavení vlády by v takové
situaci asi byla Komunistická strana Řecka (KKE), která získala ve
volbách 15 mandátů. Už jen proto, že jádrem a nejaktivnější složkou
Syrizy jsou právě komunisté. Problémem ale je, že KKE se od počátku,
a výjimkou nebyla ani tato volební kampaň, staví principiálně a
velice ostře proti Syrize, obviňuje ji, že svádí dělnické a levicové
hnutí z té správné cesty, není revoluční a trvá na setrvání
Řecka v EU, byť za jiných podmínek.
Přesto hned ráno v po vyhlášení
výsledků volal Alexis Tsipras nejprve generálnímu tajemníkovi KKE
(Dimitris Koutsoumpas) a pozval vedení strany k setkání a
jednání a společnému položení květin u památníku na Kaisiariani. To
je pomník na místě, kde fašisté popravili 1. května 1944 dvě stovky
komunistů – antifašistů a toto místo je svaté pro všechny řecké
komunisty. KKE však tento návrh odmítla s tím, že ani volby
nezměnily nic na jejím stanovisku, že není nic nového k diskusi
a že KKE nepodpoří v parlamentu vládu, kterou by SYRIZA eventuálně
sestavila.
Teprve poté kontaktoval Alexis Tsipras
předsedu pravicové strany Nezávislí Řekové (ANEL), která vznikla
odštěpením od dosud vládnoucí strany a která vystupovala před volbami
tvrdě proti diktátu Evropské komise, MMF a Evropské banky spojeným
s tlakem na ůsporná opatření. Tyto tři instituce jsou v západní
Evropě známy pod přezdívkou TROJKA. Výsledkem bylo, že ANEL vládu
podpoří a ta tak bude mít dostatečnou podporu 162 poslanců. Za těchto
okolností se SYRIZA rozhodla převzít vládní odpovědnost.
A pak už to šlo ráz na ráz. V 16.00
složil Alexis Tsipras slib u prezidenta republiky, v 16.30
položil růže na Kaisiariani, v 16.45 vešel do paláce premiéra
k převzetí úřadu. Samaras (končící premiér) nebyl přítomen,
odevzdání proběhlo na úrovni ředitelů kanceláří. Následující den bylo
oznámeno kompletní složení nové řecké koaliční vlády. Zbývá vyjádřit
vládě v parlamentu důvěru a v určeném termínu ještě jeden
důležitý úkol – zvolit nového prezidenta republiky (právě jeho
minulé nezvolení bylo mimochodem příčinou vyhlášení předčasných
voleb, které SYRIZA ovládla).
Jistě bude zajímavé sledovat kolik,
jakou taktikou a s jakými důsledky se toho Tsiprasově vládě
podaří prosadit tváří v tvář „Bruselské vrchnosti“
(pod taktovkou Angely Merkelové). Možná ještě zajímavější bude
sledovat, jak tento boj ovlivní „nedohoda“ řecké levice,
jaké to bude mít důsledky, případně jaká to přinese poučení. Nebudou
to mít lehké. Ani venku, ani doma. Troufám si ale tvrdit, že oba tyto
faktory nebudou důležité zdaleka jen pro Řeky, ale že budou mimořádně
důležité také jako zdroj poučení a možná i sebezpytování pro celou
evropskou autentickou, nebo chcete-li radikální levici (a snad nejen
evropskou). Možná to bylo symbolické, že nedělní athénskou nocí
zněly revoluční písně v tolika jazycích. A také proto bychom
měli řeckým přátelům a soudruhům držet palce (všem). Aspoň já budu.
Lubomír Ledl, místopředseda SDS
Držme palce