Sýrie nepromine záměnu příčiny za důsledek

Uvádíme příspěvek bývalého vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSČM, doc. H. Charfo, který nepochybně řadě čtenářů bude připadat poněkud kontroverzní nebo diskutabilní. Je ovšem vhodné připomenou, že doc. Charfo situaci v Sýrii (odkud sám pochází) sleduje dlouhodobě, a jeho názor nelze tedy jen tak beze všeho pominout. Rozhodně si zaslouží diskusi.

Syrský režim zavraždil od března 2011 více než 300 000 nevinných lidí, včetně více než 40 000 dětí a žen. Umučeno bylo 16 000 osob, pohřešováno je jich 90 000, zraněno s trvalými následky bylo na milion lidí a v zemi je 260 000 politických vězňů.Režim zničil a poškodil palbou tanků, děl, raketometů, minometů, válečného letectva a balistických raket Scud na 2,5 miliony bytů, vyhnal z domovů na 7 milionů uprchlíků v rámci Sýrie a 5 milionů mimo Sýrii.    
Představte si, že by v České republice za poslední čtyři roky násilnou smrtí zemřelo tolik lidí, jako má celá Ostrava a raněných s trvalými následky by bylo stejně, kolik obyvatel má Brno, Ostrava, Ústí nad Labem, Liberec a Olomouc dohromady. Každý druhý Čech by byl závislý na humanitární pomoci a každý třetí obyvatel České republiky by musel opustit domov a žít ve vlastní zemi v provizorních podmínkách jako uprchlík. V Sýrii je toto realita.
Navíc si představte, že každý čtvrtý Čech uprchl před boji na Slovensko, do Rakouska, Německa nebo Polska, každá druhá nemocnice v Česku je zničená nebo nefunkční, kvůli válce polovina českých dětí přestala chodit do školy, každý den musíte vystačit s polovinou pitné vody, tři roky už nejde elektřina. To všechno je realita dnešní Sýrie a humanitární situace se přitom každý měsíc zhoršuje.
Čtyři roky trvající válka režimu Asada proti syrskému lidu nepřestává ničit životy. Každou hodinu se vydává v průměru 300 lidí na útěk ze Sýrie. Každý měsíc je na 12 000 lidí zabito. Politické řešení krize je v nedohlednu.
Povstání v Sýrii začalo pokojnou cestou. Syřané v polovině března 2011 vyšli v městě Daraa, na jihu Sýrie, do ulic protestovat proti uvěznění a mučení dětí ze základních škol, kteří se ničeho jiného nedopustili, než že si dovolili na zeď napsat ústřední heslo demonstrantů v Tunisku a Egyptě: „Národ chce svržení režimu”. Při mučení tenkrát zemřel čtrnáctiletý chlapec Hamza Al Chátib. Pokojná fáze (i podle pozdějšího přiznání Asada) trvala od března do října 2011. Asad už tehdy nechal zavraždit na 4000 nevinných pokojných demonstrantů a i v této době byly vysílány  tanky do ulic. 

Pokojné protesty měly ze začátku skromné požadavky, které se soustředily na vyšetření násilí a na odsouzení těch, kteří jsou zodpověděni za vraždění demonstrantů a mučení dětí. Po odmítnutí těchto požadavků a s rozšiřováním masakrů demonstranti zvyšovali strop svých požadavků tak, aby zahrnovaly zrušení Zákona o výjimečném stavu, který byl zaveden v roce 1963. Podle tohoto zákona kdokoli a bez zákonného důvodu mohl být zatčen a uvězněn bez soudu a na dobu neurčitou. Dále žádali zrušení článku 8 ústavy, zakotvujícího vedoucí úlohu strany Baas (Obroda),  podle kterého výkonná, zákonodárná, vojenská, policejní a soudní moc musela být v rukou této strany; požadovali respektování svobody shromaždování, vyjadřování, organizace a tisku; stažení tanků a těžké vojenské techniky z ulic a navrácení vojenských jednotek do jejich kasáren. Dnes Syřané žádají odchod Asada a jeho vojenské zločinné oligarchie. 

Tento režim se dostal k moci na základě vojenského převratu. Současný post presidenta Bašára Asada je výsledkem dědictví po otci. U moci se udržuje na úkor statisíců životů a pomocí ničení Sýrie.

Spolupráce, či poskytování vojenské, ekonomické, politické a propagandistické pomoci zločinnému syrskému  režimu, který vraždí svůj národ, ničí a vypaluje syrské vesnice a města a neštítí se používat kazetové a vakuové bomby, chemické zbraně, jedovatý plyn a barely TNT proti civilistům; bombarduje v osvobozeneckých oblastech pekárny a vraždí stovky dětí a žen stojících ve frontě na chléb, ničí polní nemocnice včetně zraněných civilistů, vypaluje sklady obilí a úrodu na polích, se rovná spoluúčasti na válečném zločinu a pošlapávání mezinárodního humanitárního práva. Tato pomoc režimu, který se podobá režimu Pol Pota, ze strany ruské oligarchie, klerikálního Íránu, proamerické vlády v Iráku a sektářského Hizballáhu v Libanonu je neospravedlnitelná, neboť prodlužuje utrpení syrského lidu. Stejný efekt má přehlížení a tolerance těchto zločinů ze strany USA, které v době, kdy rétoricky kritizují syrský režim, zakazují  dodávání potřebných zbraní Svobodné armádě, a to jen proto, aby nerozzlobily Írán, se kterým chtějí dosáhnout dohody ohledně jeho jaderného programu. Přehlížejí i expanzi Íránu nejen v  Iráku, nýbrž v Jemenu prostřednictvím hnutí Anasar Allahu pana Houthiho, v Libanonu prostřednictvím Hizballahu a v  Sýrii přímou intervencí íránské revoluční gardy a jejích prodloužených prstů. 

Al-Kaida v Sýrii je produktem režimu Asada (který s ní spolupracoval už v minulosti v Iráku) a poskytuje mu prostor pro velké propagandistické služby i v podobě odstrašující a horší alternativy. Pomáhá mu i přímo, vražděním důstojníků Svobodné armády, povstalců a svobodných žurnalistů. V době kdy povstalci na osvobozeném území, zejména na severu a severovýchodě Sýrie likvidují teroristy z  ISIS, válečné letectvo Asada bombarduje nikoli pozice ISIS, nýbrž povstalců. Asadův režim kšeftuje s těmito teroristy pokud jde o ropu, kterou záhadným způsobem ovládali téměř bez boje.

Asadův režim je nebezpečný nejen pro syrský národ, nýbrž pro celý region, a to nejen z hlediska terorismu, ale i  z hlediska uprchlictví. V Libanonu, kde jsou 4 miliony obyvatel, je jeden a půl milionu syrských uprchlíků. V Jordánsku, kde je 6,5 milionu obyvatel, je více než milion uprchlíků, V Turecku je na 2 miliony uprchlíků.

Asad, v zájmu udržení si koryta, odmítl a paralyzoval veškeré mírové iniciativy a prosazoval silová řešení. Svět se nečinně dívá na intervenci Íránské revoluční gardy, iráckých, afghánských, pákistánských šíitských gangů, libanonského šíitského a teroristického Hizballáhu. Tato intervence se stala motivem a výmluvou  pro vstup teroristů organizace islámského státu na území Sýrie. Boj proti terorismu bude kulhavým a neefektivním bojem, dokud nepomine původ terorismu – Asadův režim a jeho terorističtí spojenci.

Syrský lid, který dodnes položil na cestě osvobození životy stovek tisíc nevinných lidí, nedovolí vznik horší alternativy a se zbraněmi v ruce bojuje jak proti tyranovi, tak proti silám temnoty. Syrský lid v praxi odmítá volbu mezi dvěmi zly - mezi zločinným Asadem, nebo barbary z organizace ISIS. V Sýrii je tradičně náboženská tolerance. To je důvod, proč se dodnes Asadovi nepodařilo zatáhnout národ do sektářského boje, i když o to velmi vážně usiloval. Boj v Sýrii je bojem proti autoritářskému, zkorumpovanému a závislému režimu, za demokracii a lidskou důstojnost. Jakákoli snaha o záměnu tohoto charakteru je odsouzena k nezdaru, neboť neodpovídá pravdě.  Syrský lid bojuje za demokratický, pluralitní, sekulární a nezávislý stát.


Doc. Ing. Hassan Charfo, DrSc.