S Karlem Steigerwaldem si vzájemně padneme do noty jen zřídka. Jeho sarkastický antikomunismus vychází z jiného pohledu na svět. S jeho nedávnou glosou (MfD,
14.6.) ostrým odsudkem zveřejnění tajně pořízených fotografií nahé paní Bohdalové se tentokrát, s výhradami shodnu. Možná bychom měli všichni více hledat podobné, napříč politickým spektrem sdílené základní civilizační hodnoty.
Právo na soukromí a ochranu intimního života je jistě jen jednou z mnoha dalších. Pokud zde některý z našich bulvárních deníků šlápne vedle, měli bychom mu náš nesouhlas a znechucení dát také společně citelně znát. Byl by to drobný, ale účinný příspěvek ke kultivaci veřejného prostoru. Budeme-li vytrvalí, najdeme jistě víc podobné shody v jinak rozdílných politických názorech. Ovzduší ve společnosti, o rozhádaném parlamentu ani nemluvě, to jen prospěje.
Nebyl by to Steigerwald, kdyby si ale i zde nepřisadil narážkou na s tímto tématem související chyby éry stalinismu a normalizačního neostalinismu - praxi, od které se současná radikální levice dávno distancovala. Ke zpochybnění politického soupeře je dobré všechno? Zapomíná také na jedno. Dokud svět nedospěje k všeobecnému porozumění, toleranci a odzbrojení, budou i příslušné služby dál bez výjimky na štíru s plným respektováním všech svobod a soukromí občanů. Současným největším „slídičem” v globálním měřítku jsou ostatně tajné služby „nejdemokratičtější” země světa - USA. Mají na to prostředky a s odvoláním na „boj s terorismem” jim projde téměř všechno!
Zameťme si ale před vlastním prahem! Bylo ve Steigerwaldem v dnes stále ve všem zatracované předlistopadové éře s jejími „zásahy státu” vůbec myslitelné, aby došlo k podobnému bulvárnímu vpádu do soukromí nějaké známé osobnosti? Tehdejší „celebrity” se (s výše naznačenou výjimkou) těšily za minulého režimu ochrany svobody soukromí, o jaké se jim dnes s vlezlým bulvárem za zády ani nesní. I to je jedna z pozitivních hodnot té doby, ke kterým se dnešní radikální levice právem hlásí. Dokonce i Steigerwald se ve své glose dovolává „ochrany státu” před podobným z řetězu puštěným vpádem do soukromí občanů. Správně! Ještě účinnější než všechny vysouzené finanční a další postihy by nejspíš bylo už zmíněné společné veřejné odsouzení spojené s tím nejúčinnějším „výchovným prostředkem”. Co třeba vyhlašovat pohotově, z iniciativy dotčených občanských sdružení, zastupitelstev nebo dokonce parlamentu Den protestu proti podobným novinářským „faux pas” a příslušné noviny v určený den nekupovat? Je to v době nejrůznějších akcí a „výzev” něco nemyslitelného?
Steigerwald se totiž mýlí ještě v jiné věci. Bulvár podle něho slouží podobným voyeurismem „úchylům”. To vypadá v titulku efektně, ale celá pravda to není. Máme zde před sebou do absurdity dovedenou základní motivaci konzumního kapitalismu - zásadu maximalizace zisku. Výstražné bojkoty čtenářů by proto asi byly tím nejúčinnějším lékem i na tento druh dobové novinařiny - fenomén, který často už jen svým jazykem (povýšené tykání) a skandálními pseudotématy podkopává nejen vědomí naší sounáležitosti a vkus mladé generace, ale i vnímání slušnosti a vzájemné úcty vůbec.
Jan Ritter, SDS, Praha
Haló noviny, 19. 6. 2008
Svobodu lidí ohrožuje služba „zlatému teleti”
