S pobavením sleduji
obnažující diskusi, která se v posledních dnech rozpoutala na Britských listech
ohledně vhodnosti publikování příspěvků kontroverzních autorů.[
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11]
Úzkostlivá snaha některých čtenářů o zachování „hodnověrnosti” jejich oblíbeného
periodika mne vedla k zamyšlení, kudy ven z konopí.
Samozřejmě jsem okamžitě zavrhl starou dobrou normalizační praxi, při níž by se příspěvky vybraných autorů sice nepublikovaly, ale zato by se dala možnost zveřejnit jejich důstojnou, avšak o to nekompromisnější kritiku. Takový postup by ovšem dostatečně neprokazoval, že jsme dnes společensky vývojově mnohem dál.
Podobně jsem proto zapudil představu průběžného a cíleného školení redakce Britských listů, která by jím získala schopnost autocenzury a nebyla by tak následně ve své práci znevýhodněna v konkurenci s redakcemi jiných českých médií. Je to škoda, neboť redaktoři sami by v takovém školení po práci a po druhé redakční směně jistě nalezli zalíbení.
Myšlenka na autocenzuru mi však nedala spát, vždyť by byla přece škoda vylít s vaničkou i dítě! Logicky jsem dospěl k nepochybně patentovatelnému řešení, které by tíhu autocenzury přeneslo z redakce na čtenáře, a které by tak přispělo k rozmachu tvořivosti a odpovědnosti české čtenářské obce. Kdo ví, možná dokonce i ke stále zatím jen očekávanému nástupu plnohodnotné občanské společnosti.
Podstata mého řešení spočívá v tom, že by sám čtenář měl po své registraci možnost postupně si vytvářet a upravovat vlastní filtr, obsahující jména autorů, popř. v dokonalejší verzi i textové obraty, filtr, jehož automatické spouštění by při další návštěvě stránek Britských listů bránilo v zobrazení celých článků nebo jen určitých textových pasáží. Dotčená místa by se pak danému čtenáři zobrazila jako bílá; variantně by byla vyplněna neškodným obrázkem nebo čtenářem definovaným komentářem typu „Autocenzurováno” či neutrálním „Tady dnes nic není”.
Navrhované řešení je za současného stavu redakčních systémů technicky možné. Hlavně však se mnou bude každý soudný člověk jistě souhlasit, že by uvedený přístup vedl k plošnému posílení žádoucího principu osobní hygieny. To nikterak nevylučuje možnost pravidelného, řekněme měsíčního zveřejňování nejlepších filtrů redakcí Britských listů. Osobně bych se přimlouval i za odměnu originálních filtrů pěkným věcným dárkem.
Technické detaily vynálezu rád na požádání sdělím.
Britské listy, Milan Neubert, 17. 7. 2007
Autocenzurní zlepšovák
