Skončil první sjezd německé LEVICE

Lothar Bisky a Oskar Lafontaine byli znovuzvoleni předsedy strany (hlasovalo pro ně  81,3, resp. 78,5  % delegátů). Místopředkyněmi strany byly zvoleny Katja Kippingová (74,2%), Halina Wawzyniaková (61,8 %) a Ulrika Zerhau (58,7 %), místopředsedou Klaus Ernst (59,2 %).
Do funkcí spolkového organizačního vedoucího (Bundesgeschaftsführer) a hospodáře strany byli znovuzvoleni Dietmar Bartsch a Karl Holluba. Sjezd dále zvolil představenstvo strany (19 členů z "ženské kandidátky", 17 z kandidátky "smíšené"), mezi členy jsou opětovně i někteří funkcionáři, které známe např. z účasti na pražském sjezdu EL nebo z dlouhodobé činnosti v někdejší PDS (Sahra Wagenknechtová, Christina Buchholzová, Bodo Ramelow, Wolfgang Gehrcke, Jan Korte, Helmut Scholz aj.), celkově však došlo ke značné obměně členů vedení strany.

S úvodními projevy vystoupili jak L. Bisky (jeho projev měl spíše "tradiční charakter", hodnotil v něm především úspěšnou cestu LEVICE od zakládajícího sjezdu a zamýšlel se nad jejími perspektivami), tak Oskar Lafontaine (jeho projev na Biskyho navazoval, byl spíše "programový" s řadou velmi zajímavých úvah). Pokusíme se v co nejkratší době naše čtenáře s hlavními myšlenkami obou projevů seznámit.

Zatím jen několik citátů jako závdavek:

" Musíme se dnes i zítra hlouběji zabývat otázkou: Co je nové na nové LEVICI?  Založili jsme novou levici proto, že osvědčené stezky již opakovaně nevedly k úspěchu. To, nač je člověk zvyklý a co má zažité, to je třeba čas od času přezkoumávat. Chraňme se před starou levicovou arogancí, která má a zná na všechno odpověď. Chraňme se před starou levicovou pohodlností, která se zaslepuje před mnohostranností společenských procesů tím, že se stahuje do přehledných ideologických ulit. Chceme-li dělat něco nově a lépe, musíme začít uvnitř strany.

V preambuli programových cílů čtu: ' Produktivně shromažďujeme různé názory na analýzu, politiku, světonázor a strategii, na rozpory a na to, co je společné, a rozvíjíme je pro posílení nové strany.' Potřebujeme ve straně otevřenou politickou debatu. Co nepotřebujeme, je mocenský boj mezi ideologickými "proudy". Potřebujem se otevírat, ne vymezovat, potřebujeme komunikaci a ne konfrontaci, řešení a ne formální kompromisy; v konfliktech zrozenou politickou schopnost a ne pravověrnost čistého učení." (L. Bisky)

"Naše strana, drahé přitelkyně a drazí přátelé, a říkám to navzdory všem úspěchům, o nichž se tu hovořilo, není žádným samoúčelem. Chceme měnit politiku. Jinak řečeno: chceme zlepšit životní podmínky lidí. Abychom přitom uspěli, musíme se učit z historie a ze zkušeností dělnického hnutí. Přitom je samozřejmě důležité, s ohledem na naše předchozí dějiny a na náš vznik, rozebrat dějiny NDR a vyvodit z nich důsledky. Jistě, v NDR byly také úspěchy - více sociální rovnosti, více rovnoprávnosti žen v práci i ve společnosti, více sociálních jistot, lepší zdravotnictví a dobré školství. Ale NDR ztroskotala, protože nebyla právním státem, protože nebyla demokratická a protože pracující v ní měli příliš málo rozhodovacích práv. To však jsou nezbytné součásti společnosti, v níž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech. To je poučení z dějin NDR.

Pro nás je ale, drahé přítelkyně a přátelé, právě tak důležité rozpracovat zkušenosti hnutí pracujících v kapitalistických společnostech. Udělali bychom chybu, kdybychom se nechali svými protivníky dotlačit k tomu, abychom svůj rozhled zužovali na 40 let NDR v posledním století." (O. Lafontaine)