Německá LEVICE zdolala další vrchol

Mám pocit, že se česká média věnovala výsledkům voleb do zemských sněmů v Hessensku a Dolním Sasku méně, než by se slušelo. Nejde jen o to, že tyto dvě země mají dohromady větší počet voličů, než Česká republika všech obyvatel, ale také o to, že výsledky voleb do zemských sněmů výrazně ovlivňují politickou situaci našeho největšího souseda. Na rozdíl od ČR se uplatňují nejen nepřímo ("politicky"), ale vzhledem k delegačnímu principu při konstrukci některých spolkových orgánů také přímo. Jaké tedy byly hlavní výsledky těchto voleb?

1. Za nejdůležitější je bezesporu možné označit historický úspěch německé strany LEVICE (Die LINKE), která v obou zemích překročila pětiprocentní bariéru, nutnou pro vstup do zemských sněmů. Nejde zdaleka jen o oněch 17 zemských poslanců, ještě významnější je fakt, že v těchto "starých", západních spolkových zemích jde o zcela nový fenomén, v předchozích volbách nedosáhla radikální levice ani jedno procento odevzdaných hlasů. Porovnání výsledků v jednotlivých obcích a volebních okrscích přitom ukazuje, že podpora LEVICE je poměrně rovnoměrně rozložena (samozřejmě s jistou převahou velkých měst) a prakticky nikde neklesá pod tři procenta. To prokazuje, že se LEVICE stala jaksi standardní součástí politické scény také v bývalém západním Německu, a dává to této straně velké šance do budoucna.
Jedna poznámka k českým médiím - pokud o tomto výsledku referovala, jen zřídkakdy si v souvislosti se stranou LEVICE odpustila přívlastek "postkomunistická". Ponechme na moudřejších veřejnoprávních hlavách, aby precizovaly, oč se vlastně jedná. Každopádně nelze tento úspěch LEVICE spojovat s žádnými "post" sentimenty nebo nostalgií (ani tzv. "ostalgií" bývalých občanů NDR). Nahrál mu posun sociální demokracie napravo a příchod skupiny O. Lafontaina do LEVICE. Právě to, že podpora LEVICE je dosti silná i ve venkovských obcích ukazuje, že pro tuto stranu nehlasovali zdaleka jen (a zřejmě ani "hlavně") přesídlenci z bývalé NDR.

2. Výsledek v Hessensku je jasnou porážkou kancléřky Merkelové, a to jak osobně (velmi se angažovala v podpoře málo úspěšného Rolanda Kocha, který byl mnohdy považován za jejího "korunního prince"), tak z hlediska politické strategie. Snaha o razanci a "přitvrzení" volební kampaně, založené na tématech přísnějšího postihu kriminality mládeže a cizinců, se neosvědčila, a bude tedy třeba přehodnotit i její nasazení v celoněmeckém měřítku.

3. Také výsledky SPD mají velkou vypovídací hodnotu: výrazný úspěch Andrey Ypsilanti v Hessensku (v SPD na celostátní úrovni byla dosud spíše outsiderem) a těžká porážka dolnosaské SPD ukazují nakolik jsou voliči znechuceni sociálním vývojem v Německu a nakolik si přejí posun politiky SPD doleva, zpět od Schröderovy "modernizace". Také to, spolu se skutečností, že A. Ypsilanti založila svou kampaň na odmítání polarizace a štěpení společnosti, by mohlo posloužit i jako inspirace pro českou politickou scénu jako celek i pro levici..