Adolf Hitler přece u cíle

Říšský president jmenoval Hitlera říšským kanceléřem a na jeho návrh jmenoval říšskou vládu v tomto složení: šl. Papen náměstek říšského kancléře a říšský komisař pro Prusko, baron Neurath říšský ministr zahraničí, bývalý durynský ministr dr. Frick ministr vnitra, generál šl. Blomberg ministr říšské obrany, hr. Schwerin-Krossigk, říšský ministr financí, tajný rada dr. Hugenberg, říšský ministr hospodářství a ministr pro výživu a zemědělství, František Seldte, říšský ministr práce, baron Eltz-Rübenach, říšský ministr pošt a ministr dopravy, předseda říšského sněmu Goering říšský ministr bez portefeuille a říšský komisař pro letectví. Ministr Goering byl současně pověřen výkonem pravomoci pruského ministra vnitra; říšský komisař pro opatřování práce dr. Goereke byl ve svém úřadě potvrzen. Ministerstvo spravedlnosti zůstane prozatím neobsazeno.

Říšský kancléř Hitler bude ještě dnes vyjednávati s centrem a s bavorskou stranou lidovou.

Praha 30. ledna. Hitlerovo jmenování kancléřem, provedené v posledních hodinách v pondělí Hindenburgem, znamená evropskou sensaci prvního řádu. Její význam není zmenšován tím, že se na ni již několik let čekalo, a její zajímavost je zvyšována pestrou směsicí osob, které se kolem Hitlera v jeho kabinetu seskupují. Hitler dosáhl cíle, za nímž šel tolik let, dosáhl kancléřství legální cestou, ale nebyl splněn jeho požadavek "všechno nebo nic". Dostal sice kancléřství, důležité ministerstvo vnitra v říši i v Prusku (Frick a Goering), ale nádavkem mu byl přidán důvěrník presidenta Hindenburga, pan Papen, pro nějž byl zřízen úřad místokancléře, nabízený týmž Papenem před několika měsíci nejdřív Hitlerovi a pak Strasserovi.

Je-li již dosti podivná kombinace Hitler - Papen, je ještě podivnější triumvirát, doplněný vůdcem německých nacionálů Hugenbergem. Je to triumvirát reakce, vytvořený pod vlajkou "národního soustředění", z něhož jsou vyloučeny široké vrstvy národa, obě marxistické strany a všechny drobné skupiny demokratické. Nová vláda je po osobní stránce složena tak, že se může obratem ruky proměnit v diktaturu. Není v ní muže, který by svou minulostí, svým přesvědčením a svými projevy dával nejmenší záruku, že bude chránit demokracii, a jejími nejsilnějšími osobnostmi jsou mužové, kteří přímo hlásají její odstranění.

České slovo, 31. ledna 1933