Trestní oznámení na Miloslava Ransdorfa

Nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové.

Vážená paní,

oznamuji Vám, že podle mého názoru se Miloslav Ransdorf dopustil trestného činu. Činím tak s vědomím, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozvěděl. Ve smyslu ustanovení §158 odstavce 2 trestního řádu prohlašuji, že jsem si vědom zákonné odpovědnosti za případné vědomě nepravdivé údaje v tomto oznámení (znám dobře ustanovení podle §174 trestního zákona) a že podle téhož ustanovení trestního řádu žádám o vyrozumění o učiněných opatřeních.

Dne 29. dubna přijal Evropský parlament usnesení o evropských Romech, v němž se uvádí:

G. připomíná, že romský holokaust (porajmos), stejně jako závažnost zločinů nacizmu směřujících k vyhlazení Romů v Evropě, si zaslouží plné uznání, a vyzývá v tomto ohledu Komisi a příslušné orgány, aby podnikly všechny nezbytné kroky, aby byla z místa dřívějšího koncentračního tábora v Letech u Písku odstraněna velkovýkrmna vepřů a aby zde byl vystavěn vhodný památník. Miloslav Ransdorf řekl téhož dne zpravodaji ČTK: Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl. (Viz příloha „Ransdorf”, kde jsou zprávy ČTK).

Ustanovení §261a trestního zákona uvádí: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

V Letech u Písku zřídily nejprve druhorepublikové a pak protektorátní orgány pracovní a sběrný tábor, který byl od srpna 1942 do konce roku 1942 respektive do léta 1943 cikánským „rodinným” táborem, kde se soustředili Romové převážení říšskými represivními orgány na smrt do Osvětimi. Byl součástí mechanismu genocidy vůči Romům, protože protektorátní uniformovaná a neuniformovaná policie v něm soustředila pouze osoby, které považovala za Cikány (Romy) v rasovém ohledu, nejen tedy osoby „žijící cikánským způsobem života” jako před létem 1942. V tomto letském táboře zahynulo více než 300 vězňů, a to nejen na tyfovou epidemii. Tato protektorátní policie také činila výběr osob transportovaných do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů a předávala je říšským represívním orgánům. Popis právní a faktické situace podává Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (viz příloha).

Není přitom rozhodující, že podle nacistů na území protektorátu žádné koncentrační tábory nebyly. Ani terezínské ghetto, ani Malou pevnost nacisté jako koncentrační tábory neoznačovali, a přesto se tak o nich mluví a píše. Ostatně ani Osvětim se jednu dobu nejmenovala koncentračním táborem a nikdy se nejmenovala vyhlazovací tábor, jímž byla. Popírání běžné terminologie je zpochybňování genocidia.

Výrok Miloslava Ransdorfa, že označování letského cikánského tábora za koncentrák je bezuzdná lež nacistické genocidium přinejmenším zpochybňuje. Vyšetřování by se mělo zaměřit i na motivaci jednání Miloslava Ransdorfa - jako u mnoha jiných národovecky zaměřených lidí v ČR jde zřejmě o zastírání či popírání toho, že osoby, které, jsouce podle tehdejšího práva české národnosti a které jsou dosud většinou společnosti jako Češi v etnickém smyslu toho slova vnímány, sloužily jako příslušníci protektorátní uniformované a neuniformované policie a na nacistické genocidě Romů se nejen přímo podílely, ale byly iniciativními vyhledavateli Romů při jejich koncentrování v táborech v Letech a v Hodonínu u Kunštátu na Moravě, v obou táborech je mučily nad rámec nacistických pokynů a masovým rozkrádáním potravin, jež byly vězňům určeny, způsobily, že mnozí vězni zahynuli.

Mám jako zmocněnec vlády pro lidská práva (1998-2001), jenž vládě neúspěšně navrhl, aby nechala postavit velkovýkrmnu prasat na jiném blízkém místě a nechala místo pietně upravit, smutnou zkušenost, že postoje části pracovníků státní správy a historiků jsou rovněž národovecké (völkisch). Pro podjatost by proto měli být vyloučeni z okruhu soudních znalců nebo autorů znaleckého posudku či odborného vyjádření v případné trestní věci historici, kteří ovlivnili v roce 1999 vládu před její schůzí, rozhodující o Letech, předložením (před projednáváním tohoto bodu schůze jednotlivým členům vlády!) zvláštní publikace, v níž tvrdili, ze v Letech nebyl koncentrační tábor, že ten tábor nebyl přesně v místě, kde jsou dnes vepři, že o všem rozhodovali nacisté, a ne protektorátní úřady, že to nebyla genocida atd.

Informace o tom, kdo tehdy prosazoval letskou lež a případně i o tom, kdo se jako historik letskou problematikou zabývá, může podat sekretariát Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, respektive jeho pracovníci Viktor Sekyt (sekyt.viktor@vlada.cz;) a Zdeněk Duna (duna.zdenek@vlada.cz;); sekretariát je součástí Úřadu vlády, Vladislavova 4, 110 00 Praha 1.

Okolností případu je i to, že ze šesti poslanců Evropského parlamentu z KSČM jich pět hlasovalo pro přijetí zmíněného usnesení, a jediný Miloslav Ransdorf proti přijetí, doprovázeje svůj odpor k ní uvedeným výrokem. Postoj Miloslava Ransdorfa je tedy právě v KSČM ojedinělým.

Petr Uhl