Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost

Zadání: Tato část programu si klade za cíl analyzovat současný stupeň vývoje kapitalismu s hlediska jeho historické perspektivy, pokusit se nalézt hlavní momenty, které determinují jeho blízkou i vzdálenější budoucnost a posoudit, které z nich představují předpoklady nebo i prvky budoucí sociálně spravedlivější společnosti. Výsledky této analýzy mají sloužit jako východisko jednak k přesnější obecné představě o možné a žádoucí podobě budoucí sociálně spravedlivé společnosti – o vizi socialismu –, jednak k praktickým úvahám o funkčním modelu socialismu, vycházejícím z konkrétní reality dnešní doby a o schůdnosti cest, které k socialismu mohou vést.

1. Současná etapa vývoje kapitalismu

Současná etapa kapitalismu je charakterizována třemi základními znaky: v oblasti výrobních sil probíhá vědeckotechnická revoluce, v současné době ve stadiu revoluce technologické a informační, v oblasti výrobních vztahů dochází k novému, vyššímu stupni koncentrace kapitálu v podobě nadnárodních společností a všemoci finančního kapitálu v rámci celosvětového trendu globalizace ekonomických vztahů, v oblasti politické a kulturní nadstavby převládl trend k liberalizaci společenských vztahů, založený na soukromovlastnickém individualismu. Po zániku socialistické světové soustavy se nejvlivnější silou v mezinárodních vztazích staly USA, vnucující v rámci globalizace svůj způsob života okolnímu světu všemi prostředky včetně vojenského násilí. O podíl na světovládě s nimi soupeří jednak evropské státy s jejich odlišnou filozofií sociálního státu, sdružené v EU, jednak východoasijské země, mezi nimiž zaujímá stále důležitější samostatné postavení Čína.

Materiálním východiskem vývoje soudobého kapitalismu je rychlý postup vědeckotechnické revoluce. Mění podstatně strukturu společenské výroby a postavení člověka v ní, vyvolává závažné sociální otřesy a ve svých důsledcích zasahuje všechny oblasti společenského života. Jednotlivé prvky vědeckotechnické revoluce, které se začaly objevovat a postupně hromadit koncem 1. poloviny 20. století se postupně spojily v rozsáhlý inovační proud, který se ve druhé polovině 70. let výrazně urychlil. Vzrostlo tempo i rozsah praktického využívání nových technologií, jejich dalšího zdokonalování i jejich konkrétních aplikací. V průmyslu vznikla nová, rychle se rozvíjející odvětví, v zemědělství „zelená revoluce” zvýšila ve druhé polovině minulého století výnosy základních potravinářských plodin až čtyřnásobně. Plasty přinesly zcela nové materiálové a technické možnosti. Biotechnologie umožňuje cílevědomé zásahy i do genetické výbavy organické přírody včetně člověka samého. Osobní počítače a digitální technika nejen otevřely nové možnosti pro automatizaci výroby, ale nevídaně změnily i tvorbu a přenos informací v nejširším smyslu, zrodily nezávislou světovou informační síť a postupně pronikly do běžného, každodenního života společnosti. Bohužel vytvořily také nové možnosti mediálního ovlivňování obyvatelstva v zájmu vlastníků sdělovacích prostředků, vytváření fiktivního světa virtuální reality a umožnily vznik nových typů zbraní, včetně prvků distančního vedení války. Uplatňování vojenské a technické převahy vyspělých států vůči rozvojovým zemím zcela nahradilo bývalou koloniální závislost těchto zemí. Růst produktivity práce v hospodářsky vyspělých zemích v nich umožnil rozvoj masové spotřeby obyvatelstva, ne však pro všechny složky společnosti, a z velké části na účet rostoucí bídy ve většině zemí hospodářsky méně rozvinutých. Přes tyto a další své nepříznivé důsledky – zpravidla vzniklé vinou společenské formy, ve které probíhá – je technologická a informační revoluce základním dějinotvorným činitelem dneška, mj. i v tom smyslu, že vytváří nezbytnou materiální základnu budoucí socialistické společnosti.

Jestliže souhrnným vyjádřením změn v oblasti výrobních sil je pojem vědeckotechnické revoluce, v oblasti společenských vztahů se touto symbolickou zkratkou stala globalizace.

Globalizace je v obecném smyslu propojováním ekonomiky, informací, kultury i vědy ve světovém měřítku a v tomto smyslu je znakem civilizačního pokroku. Ve své současné liberálně-kapitalistické podobě vystupuje ovšem jako nástroj ekonomické i politické agrese velkokapitálu, zostřuje rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi, vnucuje uniformní ideologii, životní způsob i spotřební zvyklosti zemím, které mají svou vlastní historicky vzniklou národní kulturu. Ochuzuje vývojově nenahraditelnou rozmanitost světa a zplošťuje mnohostranné společenské vztahy na zákony trhu – zbožní směny a zisku. Globalizace se tak ve své dnešní podobě navenek jeví, a také prakticky funguje, jako proces nastolování a upevňování planetární nadvlády superburžoazie.

Globální rozměr daly imperialismu Leninovy doby především rozvoj nadnárodních společností, liberalizace pohybu zboží a kapitálu a nové technické možnosti informatizace.

Nadnárodní společnosti jsou kvalitativně vyšším stupněm koncentrace a organizace kapitálu než dřívější mezinárodní společnosti. Ve svých dceřiných firmách, rozesetých po celém světě, zaměstnávají desetitisíce i statisíce zaměstnanců. Svými ekonomickými rozměry už přerostly omezující rámec státu. Stát, dříve užitečný služebník velkokapitálu, je jím již nyní chápán jako omezující přítěž. Nastalo období radikální ekonomické liberalizace, radikálního ústupu od dosavadních pokusů o státní regulaci ekonomiky i od principů sociálního státu.

Finanční vztahy a toky se odtrhly od materiální sféry života společnosti a žijí svým vlastním svébytným životem, jehož devizou je zisk – odkudkoli, z jakékoli činnosti a jakýmkoliv způsobem. Kapitálová společenství, holdingy, bankovní konsorcia, penzijní fondy vytvářejí dnes své vlastní, zvenčí těžko kontrolovatelné říše, v nichž soustřeďují obrovské prostředky. Jsou schopny přemisťovat je z jednoho koutu zeměkoule na druhý v několika vteřinách, spekulovat s osudy milionů lidí, rozvracet nebo konsolidovat finance celých států. Bez bankovní finanční účasti se neobejde žádné podnikání. Dokonce i jednotlivé občany opředl finanční sektor pavoučí sítí bankovních účtů a kont, „výhodných” půjček, bezhotovostních forem plateb i příjmů, platebních karet, tele- a internetbankingu, pojišťovacích a nejrůznějších dalších služeb: sítí, ze které dnes již není ani u nás pro nikoho úniku.

Změnilo se postavení společenských tříd a vrstev. Fyzické práce ve výrobě s příchodem nových technologií ubývá; přibývá naopak vědomostních požadavků a zodpovědnosti při provozu složitých a nákladných výrobních zařízení. Dělník ve smyslu manuálního pracovníka, tato klasická postava kapitalistické průmyslové výroby, v ekonomicky vyspělých zemích – jak jasnozřivě předvídal Marx – začíná postupně odcházet do hospodářských dějin. Je nahrazován pracovníkem, který sice i nadále zůstává v námezdném postavení vykořisťovaného, ale v jehož činnosti převažuje kvalifikovaná práce duševní a samostatná, tvůrčí.^[1] Kapitalistická forma výroby ovšem uvedené změny v některých případech brzdí a působí naopak jako dekvalifikační faktor. Intenzívně pracující dělníci tohoto typu pak chápou kvalifikované pracovníky spíše jako dělnickou aristokracii než jako příslušníky stejné třídy se stejnými základními zájmy. Významnou sociální změnou je rovněž pokles počtu pracovníků ve sféře materiální výroby a jejich nárůst ve sféře služeb, růst významu vrstvy manažerů v souvislosti s anonymitou finančního kapitálu a konečně zvyšování počtu trvale i dočasně nezaměstnaných a sociálně deprivovaných osob.

2. Krize kapitalistického společenského systému

Historická neudržitelnost kapitalistického společenského systému se ve světovém měřítku projevuje zejména jako

• hrozba válečných konfliktů v důsledku světovládných ambicí USA, eskalace bojů o ovládání světových trhů atd. . Všestranná propojenost jednotlivých zemí, nekontrolovatelné informační sítě a elektronické válečné technologie usnadňují rozšíření potenciálních konfliktů s katastrofickými důsledky ve velmi krátké době;
• neschopnost zabezpečit trvale udržitelný rozvoj, udržet v přijatelných rozměrech využívání přírodních zdrojů zeměkoule a zachovat životní prostředí, vhodné pro život příštích generací (nebo spíše už pro generaci současnou);
• nezadržitelné stupňování hospodářských a sociálních rozporů mezi chudými a bohatými zeměmi světa, které se stává pro chudou část světa už zásadní otázkou přežití a vyúsťuje do extrémních forem boje proti globální nadvládě bohatých ;
• pokračující vnitřní sociální polarizace kapitalistické společnosti, vyplývající z neschopnosti kapitalistického volnotržního mechanismu zabezpečit racionální a sociálně udržitelnou tvorbu a rozdělování domácího produktu ani uvnitř samých hospodářsky vyspělých států,;
• neschopnost soudobého kapitalismu – při rostoucích sociálních rozporech – zabezpečit fungování politické demokracie a občanských svobod pro všechny a čelit totalitárním tendencím;
• narůstání degenerativních rysů kapitalismu, rozklad morálních a kulturních hodnot, zasahující i nejširší vrstvy obyvatelstva.

Kolik času ještě historie kapitalismu poskytne je těžko předvídat. Je však zřejmé, že jeho čas se neodvolatelně krátí – v zájmu přežití lidské civilizace vůbec. Konec kapitalismu však není totožný s jeho jakýmkoli zničením: musí jít o zničení překonáním, vytvořením dokonalejšího typu společenského soužití. Na kladné prvky společenského vývoje naopak musí budoucí socialismus navázat, očistit je od kapitalistického nánosu a využít je k budování sociálně spravedlivé společnosti. Za objektivní předpoklady resp. zárodečné prvky budoucí společnosti lze považovat zejména:

• dosaženou úroveň výrobních sil
• státní, družstevní a komunální formu vlastnictví
• smíšené vlastnické formy s účastí státu, družstev apod.
• akciové a podílnické formy vlastnictví
• zaměstnaneckou participaci na řízení a majetku podniků
• penzijní a pojišťovací fondy (jsou velkými institucionálními investory úspor pojištěnců)
• síťové organizace drobných a středních soukromých podnikatelů a družstev
• decentralizační tendence nadnárodních společností.

Subjektivním předpokladem trvalého překonání kapitalismu je většinový souhlas obyvatelstva s jeho odstraněním a s novými principy uspořádání společnosti. Tento nezbytný prvek socialistické revoluce je v současnosti v Evropě utlumen. Mezi důvody tohoto útlumu patří relativní oslabení počtu dělnické třídy ve vyspělých zemích, podílení obyvatelstva na vykořisťování hospodářsky méně vyvinuté části světa, intenzita působení sdělovacích prostředků, jimiž se šíří agresivní neoliberální ideologie, programová i akční nejednota komunistického mezinárodního hnutí a omezenost působení jednotlivých komunistických stran.

Vedoucí autorského kolektivu: Zdeněk Hába

1. Základní problém: Váhání jak zhodnotit perspektivy a krizi světového kapitálu je vyvoláváno rozporem mezi prudce se rozvíjejícími výrobními silami a jen pomalu a velice dílčím způsobem se přizpůsobujícími výrobními vztahy (družstevnictví, státní vlastnictví, podílnictví, participace).
2. Základní hypotéza: Pozornost přitahují zejména osudy práce, rozevírající se protiklad mezi částí nositelů všestranněji (všestranně) připravených, kvalifikovaných jednotlivců, schopných pružně reagovat na potřeby výroby a stále větší částí dílčích dělníků, kterým kapitál trhá z rukou nejen pracovní, ale i životní prostředky a jejichž stále hrozivější část činí zcela zbytečnou.
3. Problém: Za jakých předpokladů mohou dosáhnout prvky, schopné přesáhnout hranice systému (od družstevnictví po podílnictví) takové úrovně, že si vynutí kvalitativní změnu poměrů, které nebude kapitál působící ve světové síti schopen zabránit?
4. Problém: Nabyl kapitál nových šancí organizovat ekonomický provoz nejen v rámci podniku, ale i ve společnosti jako celku a dokonce ve společnosti sítí? Nevyvolává snad nová, globální úroveň střetů i novou, globální úroveň ohrožení samotné civilizace?

[1] U nás se tyto změny charakteru práce sice již zrodily, ale zdaleka nepřevládly. V podnicích (převážně zahraničních společností), kde jednotliví pracovníci obsluhují výrobní či montážní linku opakovanými jednoduchými úkony, je potřebná efektivnost pracovní síly dosahována vysokou intenzitou práce.

Poznámky pod čarou (kurzívou) a technická redakční úprava: Miloslav Formánek

Další témata:

• Téma 1: Význam marxismu pro model socialismu
• Téma 2: Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR
• Téma 3: Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost
• Téma 4: Společenské vědomí - sociální struktura, hodnoty, ideje, kultura a politický systém v socialismu
• Téma 5: Cesty k socialismu ve světě a v ČR