Vlk, nebo hyena? - Militaristické kořeny skautingu

Za dva roky oslaví skauting už 100 let od svého založení. Mají ale miliony skautů a skautek po celém světě důvod k hrdosti na kořeny svého hnutí? Mnozí se domnívají že ano a možná už hrdě oprašují portréty svého zakladatele - „válečného hrdiny”, lorda Baden-Powella. Jiní upozorňují na to, že Baden-Powell nebyl válečný hrdina (což je stejně dost podivný pojem), ale zločinec, že militaristické kořeny skautingu nejsou důvodem k hrdosti, ale k pocitu zahanbení a že skautské organizace tyto své kořeny stále odráží.

„Někteří lidé říkali, že koncentrační tábory vymysleli bolševici v roce 1918, aby uspíšili vítězství revoluce... ale... koncentrační tábory vymysleli Angličané za búrské války, aby mohli lépe šířit civilizaci, a... jedna statečná Angličanka za to svou zemi odsoudila před světem a jeden z vynálezců koncentračních táborů pak vynalezl i skautské tábory…”
Václav Bělohradský

Britský imperialismus a búrská válka

Kdo byl vlastně Robert Baden-Powell? Syn profesora geometrie z Oxfordu narozený roku 1857 byl od svých devatenácti let vojákem, sloužil v Indii a zejména v jižní Africe. Působil také jako špeh mezi domorodci, které měl podmanit. Z té doby pochází přezdívka Impeessa, již dostal od domorodců a pro účely svého životopisu přeložil jako „Vlk, který nikdy nespí”. Domorodci prý touto přezdívkou vyjádřili úctu jeho schopnostem. Má to malý háček - slovo je špatně (příliš doslovně) přeložené. Ve skutečnosti znamená hyena a jak uvádí anarchistický antropolog Brian Morris, „bylo by těžké najít ve matabelském jazyce větší urážku, neboť hyena je zde, tak jako v jiných afrických kulturách, spojována s čarodějnictvím, klamem a zlým úmyslem.” A není divu. Buřičský prorok Uwini, kterého nechal Baden-Powell popravit, byl jen jednou z mnoha obětí „civilizace”, již britští vojáci v jižní Africe šířili ohněm a mečem. Je ale pravda, že se od domorodců dokázal Baden-Powell i poučit - právě tehdy si patrně uvědomil klíčový význam umění přežít v přírodě a splynout se svým prostředím.

Zatímco si Baden-Powell získal velmi neblahou „proslulost” mezi domorodci, na to, aby se proslavil mezi „sobě rovnými” z tehdejší viktoriánské Anglie, si musel ještě chvíli počkat. Hvězdná hodina přišla na přelomu století (v letech 1899-1902), kdy se britské impérium pustilo v jižní Africe do války se dvěma republikami Búrů (potomků holandských kolonizátorů), na jejichž území se objevilo zlato a začali na něj pronikat britští zlatokopové. Búrové těžbu zlata masivně zdanili a když nepomohl ani převrat podporovaný britským magnátem Cecilem Rhodesem, přišla na řadu skutečná válka.

Baden-Powellovi byla svěřena obrana města Mafeking, přičemž měl k dispozici jen něco přes tisíc mužů (z toho pouhých pět set vojáků). Město hned den po vyhlášení války, 13. října 1899, oblehla zhruba osmitisícová búrská armáda a Baden-Powell vydržel obléhání trvající 217 dní, než přijely posily. Vítězství bylo mohutně oslavováno britskou propagandou a na některé věci se tak hodilo pozapomenout. A tak londýnské noviny Times nezveřejnily příspěvek svého dopisovatele o tom, že Baden-Powell nařídil dávat jídlo pouze bílým. Zatímco černí obyvatelé umírali hladem, v hotelích Mafekingu se podával kaviár... Během obléhání Mafekingu si rovněž Baden-Powell vyzkoušel organizování mládeže. Aby uvolnil více „lidských sil” pro boj, svěřil některé strážní služby a předávání zpráv chlapcům ve věku 12-15 let. Řada těchto hochů, jejichž odvaha Baden-Powella zaujala, během obléhání a plnění svěřených úkolů zemřela, vojenský velitel měl nicméně inspiraci pro založení skautského hnutí. Ano, první „skauti” byli dětskými vojáky - tedy někým, jehož existence je dnes celým „civilizovaným” světem odsuzována.

Ukradené myšlenky

Zatímco zcenzurované informace o rasistickém přístupu obránců města šokovaly historiky až o mnoho let později, Baden-Powell se stal hlavním hrdinou mýtického příběhu, který se o obraně Mafekingu začal šířit. Okamžitě byl jmenován generálmajorem. Po relativně brzkém návratu do Anglie si začal dopisovat s Ernestem Thompsonem Setonem, který zakládal v Americe mládežnické organizace založené na návratu k přírodě a lesní moudrosti („woodcraft”), velmi silně inspirované americkými Indiány. Schopný organizátor Baden-Powell si přivlastnil řadu Setonových myšlenek, ve skautském hnutí založeném roku 1907 pro ně ale vytvořil autoritářskou a hierarchickou strukturu a vtisknul jim vojáckého ducha. Především je ovšem doplnil dobovou ideologií militarismu, imperialismu a náboženství - a také kultem své osoby. Když se roku 1912 oženil s o dvaatřicet let mladší Olave Soames, skládali se skauti po jedné penny (nejmenší britská mince), aby svému zakladateli pořídili Rolls Royce.

Baden-Powell zemřel roku 1941, předtím byl roku 1922 povýšen do šlechtického stavu. Skautské hnutí mělo již za jeho života miliony členů a členek, což platí i dodnes. Dodnes rovněž žije jeho dědictví spočívající v oddělování chlapců a dívek, relativně autoritářské vnitřní organizaci skautingu a spíše pravicových hodnotách, které jsou dětem předávány. Je ovšem zajímavé, že už za Baden-Powellova života začaly vznikat alternativní skautské organizace zakládané různými levicovými proudy, a že v českém prostředí se na tom podíleli na počátku dvacátých let 20. století bývalí anarchisté a anarchistky jako Vrbenský, Štych a Štychová. Rovněž se dále šíří původní Setonovy myšlenky indiánské lesní moudrosti.

A-kontra, 3/05, Ondřej Slačálek

Literatura

• Morris, B.(1996). The Truth about Baden Powell and Boy Scouts, in týž: Ecology and Anarchism, str. 59-66, Images Publishing, London.
• Šlehofer, L. Socialistické skautské organizace v letech 1918-1938, písemná práce na Ústavu politologie FF UK.
• Encyklopedie Wikipedia, http://en.wikipedia.org.