Klaus odmítá centralizaci a navrhuje Organizaci evropských států

Ve své analýze pod titulkem „Proč musí Evropa odmítnout centralizaci” vzpomněl poslední dvě desetiletí vývoje unie a uznává postupný proces integrace, ale zároveň upozorňuje, že byly podminovány dřívější bilaterální vztahy mezi státy. Zároveň upozornil na skutečnost, že politické elity dobře vědí, že „superstátní úroveň” zároveň oslabuje tradiční demokratické mechanismy.

Dále prezident Václav Klaus ve svém článku navrhuje zapomenout na budování evropského státu a místo toho vytvořit Organizaci evropských států.

„Protože jsme všichni, předpokládám, proti 'národnímu' nacionalismu, neměli bychom začít budovat 'evropský' nacionalismus,” píše Klaus. V Organizaci evropských států by se podle něj mělo zapomenout na slova jako „evropské občanství”. Členství musí být motivováno společným přesvědčením členských států, že jsou schopny v některých oblastech konat společně ve společném zájmu. Mechanismus rozhodování musí být konsensem, alespoň ve všech důležitých záležitostech.

Vše ostatní je druhotné a v mnoha ohledech z primárního vytyčení podstaty evropské integrace vyplývá. Toto vytyčení se ale musí vyřešit právě teď. Příležitost, která se nabídla po dvojím odmítnutí nynějšího kurzu evropské integrace, se nebude v nejbližší době opakovat, píše Klaus ve Financial Times.

Podle Klause neúspěšná referenda o euroústavě ve Francii a Nizozemsku způsobila, že se snahy o vytváření jednotného evropského státu chýlí ke konci. Zpět k životu je podle prezidenta nemohou přivést ani žádná administrativní opatření Bruselu. Klaus navrhuje, aby všechny členské státy zahájily smysluplnou diskusi o těchto otázkách a teprve poté zvážily smysluplnost konání dalších referend. Teprve poté je podle něj možné začít s tvorbou nové verze klíčového evropského dokumentu.

Dále Klaus uvádí, že je nutné zamyslet se nad tím, „jakou Evropu chceme.” Považuje za nutné jasné stanovení budoucnosti Evropy, jasné vymezení „nákladů a zisků,” které by měly být převedeny do praxe. Podle Klause existují některé jasné principy, které by se měly následovat. Integrace by neměla být prováděla na základě spontálních intergačních a globalizačních procesů.

Konkrétní vize budoucí Evropy by měly být podle prezidenta vymezeny určitým dokumentem. Takový dokument by stanovil jasné bariéry toho kam má Evropa směřovat a zabránil by postupné centralizaci a unifikaci Evropy. Postupná centralizace Evropy byla podle Klause patrná v minulosti a šla ruku v ruce se snahami jejích příznivců, kteří se podle Klause snažili získat co největší prospěch z jejich členství v evropských strukturách a také s bezstarostností většiny Evropanů, kteří podle prezidenta věřili, že se jich snahy o centralizaci netýkají.

Václav Klaus k našim velvyslancům

Ve svém včerejším projevu k českým velvyslancům v zahraničí se prezident republiky zabýval problémy Evropské unie a vztahu naší republiky k této instituci.

Připomněl souvislost našeho patnáctiletého vývoje od pádu totality a vstup do EU. „U mnoha českých politiků (a stejně tak u některých našich diplomatů) vznikl dojem, že v této situaci už žádné specifické zájmy naší země neexistují. Že vlastně jde jen o to, vystupovat dostatečně loajálně a politicky korektně k instrukcím z Bruselu,” uvedl prezident republiky. „To je podle mého názoru zásadní omyl a setrvávat v něm by bylo pro naši zemi vysloveně nebezpečné,” řekl.

Podle Klause je rovněž důležité nezanedbávat bilaterální vztahy a rovněž se nesoustřeďovat na vztah k jedné velmoci. „Není pravda, že po našem vstupu do EU naše bilaterální diplomacie ztrácí své opodstatnění. Pro velmoci musíme být přiměřeným, srozumitelným a věrohodným partnerem. Nesmíme je poučovat, ale nesmíme ani podléhat jejich nátlaku. Nedělejme jako jediní či jedni z mála chybu, že bychom vsadili všechno jen na jednu z nich,” řekl Klaus velvyslancům.

V závěru svého projevu, kdy vytýčil řadu tezí, se snažil Václav Klaus definovat roli diplomata - velvyslance. „Velvyslanec není vysílán a placen ani žádnou mezinárodní organizací, ani našimi spojenci, ale Českou republikou. Naše závazky dodržujeme a jsme loajálními spojenci. Dělejme to i nadále, ale smyslem naší diplomacie je hodnotit dění v dané zemi a zaujímat k němu postoje primárně z hlediska našich vlastních zájmů a pohledů, nikoliv být mluvčím kohokoliv jiného.”

iHned, 30. 8. 2005