Na Slovensku probíhají nevratné kroky vedoucí ke vzniku nové levicové strany. Jejím kondenzačním jádrem se stává v současnosti celostátně nejúspěšnější strana Smer, vedená Robertem Ficem.
Smer bude posílen členskou základnou i představiteli tří současných levicových stran SDź (Strana demokratické levice), SDSS (Sociálně demokratická strana Slovenska) a SDA (Sociálně demokratická
alternativa). Nejvýznamnějším přínosem pro Smer budou ovšem zastupitelé integrujících se stran v obcích a krajích. Smyslem integrace levice je hodnotové spojení sil a vytvoření silného subjektu, který
se stane protiváhou k neoliberální politice Dzurindovy vlády. Po integraci přijme patrně nová strana název „Smer - sociálna demokracia”. Již na počátku roku se stane Smer členem Socialistické
internacionály - tím se patrně omezí jeho dosud čistý pragmatismus.
X. sjezd SDź už o spojení rozhodl, když 151 delegátů hlasovalo pro „Dohodu o spojení se stranou Smer” (viz
Desiatky a trinástky v živote SDź). SDź přestane existovat k 31. 12. 20004 - přesto ale řada delegátů s usnesením nesouhlasí a chystá se s podobně smýšlejícími členy dalších integrujících se stran
(SDSS, SDA) vytvořit další politický subjekt. Nejsmutnější skutečností asi je, že se nikdo vážně nezabýval otázkou, proč vlastně došlo k vývoji, končícímu likvidací SDź . Zdá se, že hlavní příčinou je
ztráta hodnot (viz Poučenie zo SDź), skutečnost, že se z SDź měla stát strana čistě „programová”, která bude
každé čtyři roky nově definovat svůj volební program podle aktuálních potřeb.
Vedle toho existují samozřejmě i další důvody, za všechny jmenujme třeba vnitrostranické půtky, zahleděnost do sebe (viz
SDź (1991 2004)) nebo účast SDź na vládách, které rozhodně neměly levicový charakter. To ostatně umožnilo
Robertu Ficovi, aby oficiálně požádal bývalé ministry a vysoké parlamentní funkcionáře z doby první Dzurindovy vlády, aby se integrace levice ve Smeru osobně nezúčastňovali. Jasně prohlásil: „Nemôžeme
predsa bojovať proti pravicovej vláde v spolupráci s tými, ktorí s Mikulášom Dzurindom spolupracovali a podporovali ho.”
Integrační rozhovory na levici probíhaly na Slovensku minimálně dva roky, ale jejich výsledek byl minimální. Spíše docházelo k dalšímu tříštění sil. Strana Smer stála po většinu doby stranou a
čekala podle svých slov (přečtěte si rozhovor s místopředsedou Smeru Dušanem Čaplovičem) na partnera, který z
integrace levice vzejde. Teprve ve chvíli, kdy bylo patrné, že toho ostatní subjekty nejsou schopny, přišla sama s nabídkami.
Situace na levici je komplikovaná v celé Evropě. I z toho důvodu jsou integrační procesy probíhající na Slovensku zajímavé. Všem zájemcům o tuto problematiku lze doporučit
rozhovor se sociologem Jánem Stenem, který byl v letech 1993-1998 poradcem prezidenta Michala Kováče a poté pracoval v sekretariátu
předsedy NR SR Jozefa Migaše. Odpovídá v něm na takové otázky, jako např.:
- kam zmizeli levicoví voliči?
- koho volili v roce 2002?
- proč ztrácela levice své voliče?
- proč se SDź nepostavila na nohy?
- selhali voliči nebo strany?
- jak lze chápat dnešní poslání levice?
To všechno jsou dobré otázky, které by měly být pokládány v celé Evropě a i v Čechách.
Pečlivému čtenáři jistě neujde, že ani v odkazech, uvedených výše, nenajde pořádnou zmínku o Komunistické straně Slovenska. To mne vede k zamyšlení: je dnes Slovensko v politickém vývoji dál než
Česko nebo je tomu naopak?
Milan Neubert, 14. 12. 2004