Reformy vyhánějí Slováky do emigrace

* Jaký byl účel vaší návštěvy v České republice a po jaké době jste do Prahy přijel?

Přijel jsem na pozvání zástupců charitativního Lionského klubu. Jedná se o první pozvání z Prahy od jara 1993. Mezitím jsem byl na jednom oficiálním setkání v Brně a jinak nic.

* Už vás přebolela porážka z jarních prezidentských voleb?

Volební vítězství Ivana Gašparoviče mě nepřekvapilo a porážka nebolela.

* Uvažujete o tom, že byste opět kandidoval?

Moje třetí kandidatura na prezidenta je tak málo pravděpodobná, že se touto myšlenkou, že bych se zúčastnil této formy soutěže, už ani nezaobírám. Spíše si myslím, že politický systém by se mohl změnit k tomu, že by se funkce prezidenta a předsedy vlády později spojily v jednu.

* V posledních měsících roste na Slovensku popularita levice sjednocované stranou Smer pod vedením Roberta Fica. Čím si to vysvětlujete?

Jedná se o ustálenou tendenci, která vznikla po rozpadu klubu HZDS, kdy se část voličů přiklonila na stranu pana Fica. Jeho popularita je stabilizovaná na úrovni 25 procent, ale voličský potenciál jeho strany je nízký. Představuje pouhých 14 nebo 15 procent voličů, tedy těch, kteří jsou rozhodnuti ji volit. Teprve další vývoj ukáže, jak se bude voličská základna Smeru vyvíjet.

Nyní se slučují ti, kteří předtím levici rozbili. Tedy politici, kteří působili v Sociální demokracii, SDL, SDA i ve Smeru. Všechny figurky se vracejí jinými cestami na stejnou šachovnici. Vytvořit levicovou politiku není možné pouhou změnou názvu. Levice se musí v nových společensko-ekonomických podmínkách znovu definovat svým myšlenkovým obsahem. A ten Smeru stále chybí.

* Jaký dopad na hospodářství a společnost na Slovensku mají razantní ekonomické reformy prováděné současnou vládou? Považujete je za úspěšné?

Vláda se pyšní čtyřapůlprocentním růstem hrubého národního produktu, ceny však prudce rostou. Odvrácených stran vládních reforem je víc: nezaměstnanost permanentně kolísá mezi hranicí 18 až 20 procent a přibližně 350 tisíc slovenských občanů žije v emigraci ze sociálních důvodů. Pod hranicí chudoby, což znamená jedno teplé jídlo denně a ubytování, žije 21 procent Slováků. Současně se zvyšují ekonomické rozdíly mezi regiony. Na odstranění rozdílů mezi Bratislavou a třemi nejrozsáhlejšími regiony - Košice, Prešov a Bánská Bystrica - by bylo přitom už dnes zapotřebí patnácti až dvaceti let.

Je více důvodů pro nespokojenost než spokojenost. Reformy jsou prováděné bez celospolečenského souhlasu a silově protlačované parlamentem při odměňování poslanců z nevládních stran. Slibované výnosy z některých privatizačních projektů v příštích letech vláda nezíská. Reformy je možné provádět jen do té míry, kdy jsou společensky přijatelné. Platí, že ani do nebe nemůže hnát člověk lidi palicí.

* Jak byste reformy prováděl vy?

Pokud má jít Slovensko dopředu, musí hlavně oživit celoplošný investiční růst a systematicky odstraňovat nezaměstnanost. Situace na východním Slovensku se neustále zhoršuje. Košice, které v roce 1998 byly čtvrtým nejvýkonnějším krajem, jsou dnes poslední.

* Ministr financí Ivan Mikloš minulý týden prohlásil, že uvažuje o snížení přímé daně ze současných 19 na 15 procent. Byl by to podle vás rozumný krok?

Nejsem zastánce rovné daně. V řadě odvětví, například ve zdravotnictví či stravování, znamenala růst nákladů. Cestovní ruch si s tím nedokáže vůbec poradit. Kompromisem by mohlo být dvojí zdanění, jedno univerzální a druhé snížené, které by respektovalo základní potřeby člověka.

* Proč podle vás neuspěla energetická skupina ČEZ v tendru na koupi Slovenských elektráren?

V zásadě jsem proti privatizaci energetiky, protože ji stát prodává hluboko pod cenou. Po dvou letech, které by šlo překrýt úvěry, by byla plně soběstačná a zisková. Prostředky z privatizací majetku vláda pouští do veřejného financování. Což znamená, že se většinou jen projedly a nezaložily žádný přínos pro budoucnost. Vláda se potřebuje dostat hned k penězům, jinak bude mít v příštích letech ve veřejném financování problémy. Proto prodává tomu, kdo nabízí více peněz, nikoli tomu, kdo by mohl naši energetiku koncepčně rozvíjet.

* Co říkáte současnému dění na sousední Ukrajině? Může být případné zdramatizování ukrajinských událostí nějak nebezpečné pro Slovensko?

Nemyslím si, že zájmům a bezpečnosti Slovenska hrozí nějaké nebezpečí. První otázka pro nás však je: "Chceme, aby Ukrajina byla?" A od ní se odvíjí druhá - jak má Ukrajina, která má historicky Don jako dělicí čáru, vypadat. Východ země má odlišnou filozofii a hospodářskou strukturu než západ. Navíc třetinu obyvatel na Ukrajině tvoří Rusové a silný vliv tam má armáda.

Ukrajina má dost důvodů pro politickou nespokojenost, vyvolanou i podmíněnou životní úrovní lidí. Ale způsob, kterým se politická krize řeší, může sociální situaci ještě zhoršit. Jedná se o vnitřní záležitost Ukrajiny a doufám, že se najde řešení pro to, aby byla. Rozdělení země se totiž nedá vyloučit už delší dobu.

* Jak vás zasáhla tragédie v Tatrách a jak ji prožívají ostatní Slováci?

Přestože to byla obrovská tragédie, tak, i když je to nyní poněkud nevhodné říkat, se na ni dívám s jistým optimismem. Celá koncepce Tater byla založena ve čtyřicátých letech a mírně modernizovaná v sedmdesátých letech minulého století. Pokud mají být Tatry střediskem, které bude efektivně plnit funkci lesa, tedy zdravotní, rekreační a sportovní, musí být tato koncepce změněna. Žádný územní plán se již dlouho nepodařilo prosadit přes ochránce přírody. Přírodní katastrofa však nyní umožňuje přehodnotit územní plány a vytvořit evropské středisko oddychu. Současně, pokud se bude rozumně investovat do odstraňování následků katastrofy, za pět let budeme opět v zeleném prostředí, i když stromy nebudou tak vysoké.

* Jaké jsou podle vás současné česko-slovenské vztahy? Jak se mohou zlepšovat?

Česko-slovenské vztahy jsou v rámci Evropské unie vysoce nadstandardní. Možná se jim blíží jen vztahy zemí v Beneluxu, těm našim se však nevyrovnají hodnotou, kvalitou, délkou trvání ani bezkonfliktností. Jazyková příbuznost nám usnadňuje spolupráci v mnoha oblastech. Musíme rozvíjet dvojstranné vztahy při zachování vlastní identity v Evropské unii a navzájem se podporovat, abychom se v rámci společenství dokázali prosadit.

Právo, 6. 12. 2004, Jakub Svoboda