V redukci veškeré práce lidské na jednoduchou práci svalovou (fysickou) poznáváme opět Marxův materialistický primitivism.
Tím, že Marx neuznával kvantitativních růzností práce, mohl tím snáze dospět k svému pojmu práce společenské. Marx si totiž představuje veškerou práci společnosti jako celek, a z tohoto celku se pak rozděluje na individuum ona pracovní síla ťabstraktně lidskáŤ, ťprůměrně nutn፠nebo ťspolečensky nutnáŤ.
V stejném smyslu mluví Marx o společensky nezbytném čase, o společensky průměrné zručnosti a ťintensitěŤpráce. Podobně rozlišuje kapitál individuální a společenský. Tak čteme také o ťnadhodnotě celkovéŤ (ťGesammtmehrwerthŤ), o společenské hodnotě užitné a podobně.
Statistikové si už dávno určují rozličné průměrné veličiny, a v učebnicích statistiky můžeme najit potřebné poučení o ceně takových kvantitativních průměrů. Snad i bez toho poučení každý pochopí, že takové průměry jsou tím neurčitější, čím jsou obecnější, to jest čím rozsáhlejší obor se pozoruje, respective propočítává, čím méně se specialisuje. Ten Bavorák v anekdotě, zlobící se, že se mu nedostává piva, kolik ho statistický průměr na osobu určuje, docela dobře ukazuje, do které míry se takovým statistickým průměrům smí věřit.
Také Marx pojímá takový průměr jen kvantitativně bez zřetele k rozdílům práce kvalitativním. Proti tomu by se konec konců nedalo mnoho namítat. Avšak Marx nemyslí, jak vidíme už z terminologie, jenom na statistický průměr, nýbrž vidí před sebou jeden veliký celek práce. Pojímaje společnost jako organism a maje vědomí za společenské, pojímá právě také všechny pracující jako jednu velikou bytost. Marx nebyl přese všecek materialism s to, aby se vymanil z Heglova pantheismu, a odsud také jeho anthropomorfický veledělník.[1] Tento Marxův sociologický fetišism jeví se všude v Kapitále. Tak je mu kapitál sám ťživoucí obludouŤ, která začíná pracovat, jako by měla lásku v těle![2] Kapitalistu nazývá ťzosobněným kapitálemŤ[3] a podobně.
Ovšem: s Marxova stanoviska absolutního komunismu a nevážení individua je toto nazírání důsledné. Uslyšíme ještě (v § 94), jak Marx pojmu ťspolečenskéŤ práce používá jako argumentu pro hospodářský komunism.
[1] Zminil jsem se už o Marxově veledělníkovi (Gesammtarbeiter) shora na straně 252.
[2] ť...ein beseeltes Ungeheuer, das zu ,arbeiten beginnt, als hätt es Lieb im LeibeŤ - podle známé písně z Fausta. (Marx: Das Kapital I, 158.)
[3] Marx: Das Kapital I, 116 a 274; srovnej shora stranu 252.