Přeju dobrý den!
Pane Uhl, podle Vás třídy jsou a nebo nejsou?
S pozdravem
Petr Podhorský

Inu, třídy jistě jsou - a nejen ta 3.B, do které chodili Mach a Šebestová.
Třídy se používají v zoologickém třídění (vedle kategorií jako druhy, čeledě) a pomáhají nám se oreintovat v živočišném světě. A třídy se používají v sociologii, také jako určité myšlenkové vymezení určitých skupin lidí. Konec konců možnost takového třídění se používala už před Marxem, tak co ?
Problém je jestli existence takového roztřídění společnosti a rozpornost takto vymezených třídních zájmů legitimizuje používání násilí - v zrůdné podobě za Stalina, kdy se princip zostřujícího se třídního boje obrátil proti těm, za které chtěli původně komunisté bojovat.
A tak třídní myšlení obsahující nezbytnou ingredienci třídních instinktů (jako instinkt predátora) spojených s třídní nenávistí je vlastně produktem civilizační regrese.
A má jak stalinistický pól, tak i jeho nastavené a pokřivené zrcadlo v podobě militantních antikomunistů.
Nevím jestli opřesně vystihuji smysl kritiky P. Uhla, ale toto rozlišení je asi podstatné pro další existenci zejm. komunistů v KSČM. A zřejmě toto rozlišení nezvládají vždy zcela bez problémů.

".....Problém je jestli existence takového roztřídění společnosti a rozpornost takto vymezených třídních zájmů legitimizuje používání násilí - v zrůdné podobě za Stalina, kdy se princip zostřujícího se třídního boje obrátil proti těm, za které chtěli původně komunisté bojovat....."

Jde o to JAKÉHO násilí : násilí, při kterém usiluji o likvidaci třídy, která sama není založena na mimoekonomickém přinucení, není podle mně legitimní. Mám na mysli - třída se v určitém historickém období prostě přirozeně reprodukuje kdykoli, když není vytrhávána nonstop jak plevel (viz Maďarsko, Polsko 80. let, o Jugošce ani nemluvě ...) ...

Na druhou stranu si nedovedu představit, že by třeba revoluční Francie v letech 1793 a následujících prostě vyklidila Vendée s tím, že třídní násilí je obecně nelegitimní a nepřípustné ... mimo třídních souvislostí nutno "vlastenecky" dodat, že by ve Vendée asi hned vylodili britští červenokabátníci

Ano, třídy tedy jsou, a tedy mezi sebou soupeří. Věty o
násilí v různých stupních a agresivitě, myslím, patří do jiné kapitoly

Ano, děkuji, třídy tedy jsou, tedy mezi sebou soupeří

Tady už bych řekl, že se dostávají někteří besedníci těsně na hranu platné legislativy. Jiná věc je, zda je tato legislativa udržitelná - souhlasím v tomto směru opatrně s astreamem, že určitá míra "třídního násilí" provázela všechny dosavadní revoluce. Ostatně - např. i včetně dnes oslavované maďarské revoluce 1956.
Zrůdnost stalinského systému byla opravdu v tom, že "třídně" zdůvodňoval násilí, které s "třídním bojem" nemělo vůbec nic společného.

Já si myslím, že je ta "hrana" ještě o velký kousek dál. Zatím si tu ostatně prohlížíme mrtvé brouky :-)))

Jinak - podle mne byla zrůdnost stalinského systému hlavně někde trochu jinde: v tom, že někteří věřili v nutnost a oprávněnost používání násilí i ve chvíli, kdy se toto obrátilo proti nim.

Otázka na pana Uhla byla, zda jsou či nejsou třídy.
O stalinském systému se nebavím, to je věc jasná.
Z dosavadních reakcí se dovídám, že třídy jsou, mezi sebou soupeří a odhaduji, že soupeřit budou i nadále a tedy pojem - třídní boj - je pravdivý. Jiná kapitola může pojednávat o způsobech tohoto boje. Třeba tanky nebo
otevřeným a srozumitelným popisem a zhodnocováním
dosavadních zkušeností.
Škoda, že to rozebírání minulosti se děje příliš nenápadně.

Rozebírání minulosti je jistě důležité. Máte pocit, že by mělo být výraznější?

Já si myslím, že už by to pomalu chtělo přejít od analýzy k syntéze...

Ano, rozebírání minulosti by mělo být tak výrazné jak to jen jde. A přechod od analýzy k syntéze chce být rovněž
bez váhání.
Nevýrazné rozebírání a hodnocení minulosti má za následek, že strany s názvy " komunictická, soc. demokr.,
humanistická, socialistická" zůstávají ve svých konkretních projevech za svým pojmenováním. Mladí, kteří nastupují do těchto stran pak tápou, některé jejich projevy jsou nedemokratické - snad někdy KSM. V dosavadní historii
vzájemného soupeření tříd, aproto jsem se ptal pana Uhla
zda třídy jsou a nebo nejsou, je dost je dost materiálu
k analýze a pak k syntéze abychom mohli kvalitním způsobem vysvětlit nastupující generaci vysvětlit co je avantgardní a co anarcistické a proč bych těžko obhajoval
názor, že např. KSČM je pokroková strana. Pak snad bude i v avantgardních stranách více mladých s kvalitními názory jako byli kdysi např. Seifert. Halas...

Ano, rozebírání minulosti by mělo být tak výrazné jak to jen jde. A přechod od analýzy k syntéze chce být rovněž
bez váhání.
Nevýrazné rozebírání a hodnocení minulosti má za následek, že strany s názvy " komunictická, soc. demokr.,
humanistická, socialistická" zůstávají ve svých konkretních projevech za svým pojmenováním. Mladí, kteří nastupují do těchto stran pak tápou, některé jejich projevy jsou nedemokratické - snad někdy KSM. V dosavadní historii
vzájemného soupeření tříd, aproto jsem se ptal pana Uhla
zda třídy jsou a nebo nejsou, je dost je dost materiálu
k analýze a pak k syntéze abychom mohli kvalitním způsobem vysvětlit nastupující generaci vysvětlit co je avantgardní a co anarcistické a proč bych těžko obhajoval
názor, že např. KSČM je pokroková strana. Pak snad bude i v avantgardních stranách více mladých s kvalitními názory jako byli kdysi např. Seifert. Halas...
Málem bych zapomněl říci: toto musíme udělat za komunisty...

Nejde jen o to zda třídy jsou, ale jaký jim přikládat význam, jak s nimi pracovat, když jejich existence nemá přímé důsledky (třídy an sich) a není ani zjevná přímo (třídy fur sich) jako kdysi.
A rozpornost jejich zájmů nemusí končit bojem či válkou (Klassenkampf, klasovaja borba - vlastně vojenské termíny). Potoky krve, viselci na šibenicích, tuhá politická nesvoboda - trendově se civilizační formy násilí samozřejmě mění (riziko návratu přitom není vyloučeno), ale nemizí.
Řešit rozpor lze konfliktně (až po fyzickou likvidací protivníka), konsensuálně (dohodou o určité rovnováze, zřejmě dočasné), nebo přeměnou zmíněných tříd do jiné sociální kvalityn a tím i změnu zíněného rozporu.
Pokud jde o "úlohu násilí v dějinách" - bylo, jest a bude, ale nejde o míru agrese násilníka (psychologický pojem).
Podle mne lze rozlišovat násilí zejm. podle legitimity (obdobně jako právo rozlišuje zcizení a odcizení věci či práv) a podle cíle násilí (viz předchozí odstavec - konflikt, tlak na konsensus a transformaci).