Myslím, že tento podnětný příspěvek otevírá po mém soudu celou řadu otázek. Napadají mne hned na místě následující:

1. Přijmu-li za svou rozumnou hypotézu, že otrokářská a kapitalistická společnost jsou obě monolitní společnosti, znamená to, že nemusí být nutně ukončeny revolucí jako společnosti duální?

2. Je-li základní buňkou v monolitním kapitalismu a negativním pólem v duálním socialismu zboží (TOVAR), neměl by být spíše základní buňkou otrokářského řádu a následně negativním pólem feudalismu spíše TRIBUT než vlastnictví člověka člověkem, jak píšete? A to jak kvůli symetrii, tak kvůli tomu, že explicitní otrokářství nebylo zcela obecné… Dokonce by pak šly možná zařadit Marxem zmiňované a Stalinem ignorované asijské despotické výrobní způsoby pod jednu formaci.

3. Vysoký stupeň stability monolitního systému vede patrně až ke vzniku impéria v rozsahu vzdáleností technicky dosažitelných v dané době. Není pak možné, že přechod do následného duálního systému je umožněn až totálním krachem impéria spojeným se stěhováním národů? A tudíž bez „revoluce”? To by nebyla příliš růžová vyhlídka.

4. Kapitalistický výrobní způsob existoval zárodečně již v předchozí monolitní společnosti - za otrokářství. Co asi bude onen zárodek budoucího, který by měl existovat už teď kolem nás?

K bodu 4. :

Obávám se pane Neuberte, že to, co může nahradit kapitalismus a už to můžeme pozorovat kolem sebe, nebude chtít většina levicových aktivistů radši snad ani vidět ...

To proto, že - i když bych nerad paušalizoval, ten pocit holt prostě mám - levicový aktivista si obvykle představuje postkapitalistický model budoucnosti jako něco "DOBRÉHO" sub speciae dnešní doby.

A to prostě není pravda : leckterý dickensovský dělník v začouzeném britském městě si po každodenní "dvanáctce" možná i nostalgicky zavzpomínal na rolnickou idylu svého vesnického "feudálnějšího" mládí

"Správný" levičák třeba bojuje proti švarcsystému - a přesto nájemní vztah jednou něčím podobným nahrazen asi bude. Jistot bude (v budoucnosti) čím dál míň a jediný způsob, jak v takové (budoucí) společnosti lze - z tohoto (sociálního) hlediska - žít lépe než teď, je stav (situace), kdy pokles jistot bude nahrazen takovým kritickým (dostatečně vysokým) počtem příležitostí, že dostatečně obrovský rozsah "příležitostí" ty jistoty v každodenní člověkem vnímané realitě nějak nahradí.
A tak dále a tak dále ....

A nejhorší je, že ty nevýhody jsou na začátku formace tak nějak znatelné, "krvavé", "bolící" - o dickensovském kapíku už řeč byla ....

No a teď ? Tak třeba levičák řekne, že "práce si bude najímat kapitál", což koneckonců není věc, která by být nemohla. No potlesk, jasná zpráva .....

Ale jak se přejde od bonmotu k podrobnostem - žádný mzdový fond, žádná zaručená mzda, ale jen předem dohodnutý podíl na zisku, tedy rezidualitní (výsledkové, nenákladové) "mzda" tak to se prostě líbit nebude. A můžete stokrát levičákovi říkat, že i Marx přece mluvil o klesající míře zisku, že prolongací trendu by byl kolaps ve vzorci, že výsledková mzda vytváří takto nové jiné schéma, že společnost začne stejně asi platit lidem nějaké pravidelné paušální "občanské renty", aby se ty nejistoty n

Na oplátku za otevřenost povím něco "rouhačského" já. Nemyslím si, že "švarcsystém" musí nutně vést ke ztrátě jistot ve statistickém smyslu, pokud bude existovat dostatečná koncentrace poptávky po práci. Bude to ale rozhodně znamenat zvýšené nároky na aktivitu lidí.

Že pak musí být taky situace nějakým způsobem ekonomicky bufferována "občanskou rentou", to je asi jasné. Nakonec by to mohla být i Tlustého rovná sociální dávka všem :-)))

Klíčová je ale ona dostatečná poptávka po práci...

naleznete na view.php?ci sloclanku=2005050801