Exodos

Když jedete řeckou dálnicí, tak výjezd z ní není hlášen tabulí s anglo-latinským výrazem EXIT, ale starým řeckým, povědomým termínem exodos, který připomene známý příběh, kdy staří Židé nevyjížděli sice z dálnice, ale podle Starého Zákona odešli (byli "vyvedeni"?) z Egypta na pouť do své země zaslíbené.

Hluboce osudové opuštění dosavadních (i kdyby mizerných) jistot a putování spojené jednak s nekonečnou délkou, nadějí a tvrdošíjně udržovaným obrazem cíle takového putování a snažení. To je významový posun u termínu exodos, který k označení výjezdu z dálnice použije skutečně jen ten Řek.

Pro ty ostatní v civilizaci jde o výraz (jakožto exodus) s vlastním, poněkud odlišným, svébytným obsahem.

V operační terminologii dnešních vlád a nadnárodních finančních struktur je exit také výraz pro včasné ukončení procesu, kdy se do ekonomiky sypou veřejné, zejména dluhové peníze, které mají opět nastartovat přirozený růst ekonomiky.

Pojmy exit nebo exit strategy mohou být v době současné krize i klíčovým slovem pro ukončení diskusí o tom, co je přirozeným systémem, který jednou kapitalismus nahradí a kdy se tak stane.

Systémový nástupce kapitalismu (který lze nazývat jakkoli) by jako přirozený systém měl potom reálně nastupovat tehdy, pokud by ve vyspělém státě už nebylo v zásadě vůbec možno provést "exit strategy" a pokud by zároveň musel
nakonec nastoupit mechanismus, který nebude zvyšovat veřejný dluh, přestože a třebaže "exit strategy" už provést nelze.

Situace, kdy už nelze v dané společnosti provést exit strategy, by pak asi byla i dobou, kdy společnost odchází (exodos) z "oběžné dráhy" jednoho typu reprodukce na nějakou jinou reprodukční "oběžnou dráhu".

Je samozřejmě otázkou, kam potom společnost po nové dráze dojde - respektive kam jí to "donese".

Na nějaké "zaslíbené země" už moc nevěříme asi nikdo.

Miroslav Tejkl, v Chrudimi 3. 2. 2010