Jazzová ministryně a přítel nejvěrnější

Svobodně a vesele 
můžeme dnes jíti 
ze sovětské prdele 
do americké řiti... 
(nalezeno na internetu)

Když 12. dubna 1961 dorazila do Československa zpráva o prvním letu člověka do vesmíru, brněnský Orchestr Gustava Broma zrovna nahrával v ostravském rozhlase. Jaromíra Hniličku políbila hudební múza a ostravský redaktor Pavel Pácl v mžiku vymyslel oslavný text. Píseň Dobrý den, majore Gagarine byla na světě a stala se šlágrem roku. Snad každý kluk chtěl být tehdy kosmonautem, a tak si písnička získala rychle srdce publika, které absolutně nezajímalo, že se ten text poněkud politicky podbízel.

Mně bylo šest a otevřené dveře do vesmíru byly pro mne výzvou ještě několik let. A ten hlavní dveřník byl pro mne Gagarin, to byl opravdový hrdina. Že pak byl i Hrdinou SSSR a držitelem dalších vyznamenání, to mi bylo tehdy absolutně jedno, stejně jako že Gagarinovi připíjela písnička rudým vínem.

S odstupem času jsem pak začal vidět věci v širších souvislostech - na pozadí studené války, vojenského využívání vesmíru i prosovětské propagandy. Hnilička a Pácl to všechno možná chápali už v roce 1961, ale nechci jim křivdit. Pro Orchestr Gustava Broma ovšem znamenala píseň otevřené dveře do světa - poststalinistická šlechta dokázala autory odměnit. Špatně dopadlo jenom ostravské studio - to si muselo shánět jinou kapelu.

Když si pustím píseň pro Gagarina dneska, dýchne na mne jak okamžik touhy mládí budovat a překonávat překážky ke hvězdám, tak štiplavý odér dobového patolízalství vůči sovětské moci. A teď do toho najednou ta Parkanová s Vyčítalem se songem Dobrý den, prapore hvězd a pruhů!

Paralela s písní Dobrý den, majore Gagarine se podle Parkanové přímo nabízela. Agitka to prý není. „Dělali jsme to s poctivými úmysly, s dobrým srdcem, s přesvědčením,” řekla ministryně. S tou agitkou se ale plete, většina lidí to bude - naštěstí - právě takhle chápat. To co dnes nejvíc ubližuje dnešní KSČM - neschopnost pochopit, že její předchůdkyně KSČ byla a stále je národem vnímána jako kolaborantská organizace cizí mocnosti -, to se teď Parkanové nepochybně vrátí jako bumerang.

Nevím, jestli si Parkanová s Vyčítalem uvědomují, že zase přistavují žebřík rektálního alpinismu. Nechci jim stejně jako Hniličkovi a Páclovi křivdit, třeba si to neuvědomují. Že ale dosáhnou toho, že je lidé s tím žebříkem oba uvidí, to je podle mne nad slunce jasné. Snad je i uslyší: „Být velmoci slouhou, to já mám tak rád.”

A pak je tu ve hře další věc - v listopadu 1989 znělo Československem „nejsme jako oni”. Z tohoto konstatování, z té jasné představy o sobě samých se v posledních letech stávala pomalu, ale jistě otázka: „nejsme jako oni?” Parkanová s Vyčítalem už vypálili jasnou odpověď na své CD-čko, které budou smět slavnostně v předklonu předat příteli nejvěrnějšímu.

Jestliže se neměníme, jsme odsouzeni k tomu, abychom dělali stejné chyby znova a znova. Úplně stejné ty chyby ale nebývají. Marx si opsal z Hegela hezký citát, že se dějiny opakuji dvakrát, poprvé je to tragédie, podruhé fraška. Bojím se trochu, aby to v Čechách nefungovalo naopak. Mohli bychom se dočkat toho, že některý z českých politiků trumfne i slavný projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. A mohla by následovat tragédie.

Vraťme se ale k aktuálnímu songu našeho dua v porovnání se skladbou z roku 1961. Odstraňme z nich symboly obou mocností - pryč s TASSem a červeným vínem, pryč s hvězdami, pryč s praporem a džípy. A ještě oba adresáty skladeb pomyslně svlékněme - Gagarina ze skafandru a Bushe z letecké kombinézy. Co nám zbyde? Dva lidé, kteří se při skládání obou písní právě chystali do Prahy. Jeden balil do kufru Měsíc a ten druhý radar.

Beru ten Měsíc.

Hezký den, majore Gagarine, welcome.

Milan Neubert, 5. 6. 2007

PS: Porovnejte si obě písničky sami.

Dobrý den, majore Gagarine (Gustav Brom, Jaromír Hnilička / Pavel Pácl) Celý svět slyšel tu zprávu TASSu, celý svět zanechal hovoru, celý svět vyskočil od rozhlasu a zdvihl pohledy nahoru. Dobrý den, majore Gagarine tak jsme se tedy už dočkali celý svět připil vám rudým vínem lidé vám ze zdola mávali. Vyřiďte prosím na Měsíci vyřiďte mezi hvězdami co chceme všichni dneska říci že přijdem brzo za vámi. Já to tak zazpívat nedovedu, trémou se třese mi dneska hlas. Máte prý, majore, dvacet sedum a svět je mladý podle vás. Vyřiďte prosím na měsíci vyřiďte mezi hvězdami co chceme dneska všichni říci že brzo přijdem za vámi. Já to tak zazpívat nedovedu, trémou se třese mi dneska hlas. Máte prý, majore, dvacet sedum a svět je mladý podle vás. Poslechněte si mp3

Dobrý den, prapore hvězd a pruhů (Jan Vyčítal, Vlasta Parkanová) 1. Celý svět listoval denním tiskem, celý svět zanechal hovorů, já jsem Vás uvítal ruky stiskem a zvedl pohled svůj nahoru. 2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů, tak už ses rozvinul nad náma, dobrý den, prapore našich druhů, co jsme je vítali s džípama. 3. Dobrý den, radare, prostě welcome, tak jsme se konečně dočkali, dobrý den, radare, já ti tleskám, kámoši usárnou mávali. 4. Vyřiď tam prosím do vesmíru, vyřiď tam mezi hvězdama, že chcem žít nadál s každým v míru, radši však šijeme U Sama. 5.=3. Dobrý den, radare, prostě welcome... 6. Vyřiď tam prosím, že my víme, kdo nám kdy přines svobodu, kde Masaryk s prezidentem Wilsonem pomoh našemu národu. 7.=2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů... Poslechněte si mp3