Stanovisko SDS k politické situaci v ČR po volbě nového prezidenta

Odváděly pozornost a síly od důležitých domácích a mezinárodních problémů. A vznikalo reálné nebezpečí, že v době závažného rozhodování o životně důležitých otázkách – zaujímání stanoviska k vývoji irácké krize hrozící válečným výbuchem nedozírného dopadu, příprava referenda o našem vstupu do EU a řada dalších – bude naše republika postrádat jeden ze svých pilířů politického systému. Zvolení prezidenta byť na poslední chvíli vytváří tak jistý předpoklad k nápravě této situace.

Ale… úspěšná volba prezidenta na třetí pokus zároveň vytvořila nový problém. Prezidentské volby vyhrál představitel opoziční pravicové ODS, zatímco kandidát vládní koalice navržený a velice důrazně prosazovaný předsedou vlády a ČSSD neuspěl. Z aritmetiky volebního hlasování vyplývá, že přinejmenším 15 poslanců vládních stran nevolilo svého kandidáta a přispělo k vlastní porážce. Nezískání tak významné politické pozice v důsledku „vzpoury” ve vlastních řadách nelze hodnotit jinak, než jako neúspěch vlády, vládních stran a především sociálně demokratického předsedy. Náš politický život se tedy sice vrací do normálních, standardních kolejí, avšak s výhledem, že nastane velké vnitřní pnutí jak v sociální demokracii, tak ve vládní koalici. Již se veřejně hovoří o možnosti odchodu V. Špidly z obou předsednických funkcí a o rozpadu vládní koalice. Tu a tam dokonce zaznívají hlasy o nebezpečí rozpadu ČSSD a nutnosti vyhlášení předčasných voleb.

K tomu musíme připojit rozkolísání situace uvnitř KSČM, protože část jejích poslanců z celkového počtu 44 volila pravicového kandidáta, což pobouřilo místopředsedu Ransdorfa natolik, že začal uvažovat o složení funkce. Volby prezidenta byly tajné. Proto známá fakta, že Klause volilo 58 „jinověrných” a že jen15 poslanců nehlasovalo za nikoho, vyvolávají u některých komunistů znepokojivou, těžko vysvětlitelnou otázku – nebyla míra účasti poslanců KSČM na zvolení pravicového prezidenta za únosnou hranicí? Nesklouzl Grebeníček z roviny politického taktizování do špinavých vod bezzásadového politikaření? Jaký bude další pohyb uvnitř KSČM se dá nyní těžko odhadnout, předem nelze vyloučit žádnou možnost - buď Grebeníčkovo vedení si zachová kompaktnost a u svých členů obstojí, Ransdorf veřejně připustí, že se unáhlil a vše zůstane při starém (případně se urazí, vzdá se funkce a členství v KSČM), nebo se Grebeníček stane terčem ostré kritiky a vedení se ujme někdo „zásadovější” jako je Exner či dokonce dojde k celkovému vyhrocení tří proudů – pragmatického, zásadového a ortodoxního. Nejpravděpodobnější je první možnost, jak nasvědčuje pondělní komentář Věrteláře v Halo novinách (3.3.), který píše o největším taktickém politickém úspěchu KSČM, jenž definitivně prolomil její izolaci.

SDS v žádném případě nepovažuje zvolení Václava Klause prezidentem za tragedii. Za daných okolností byl zvolen nejvhodnější kandidát, který v mnoha směrech předčí jak ostatní navrhované kandidáty, tak Václava Havla. Není to vítězství pravice, ale rozumu nad blbou náladou a snahou zachovat kontinuitu s linií předchozího prezidenta. Jsme přesvědčeni, že podmínky na naší politické scéně se stanou regulérnějšími a demokratičtějšími. Věříme, že i hájení národních zájmů na mezinárodním poli se dostane do vyváženější polohy.

Za tragedii naopak SDS považuje, že ČSSD promarnila svoji šanci. Ukázalo se, že jí chybí základní prvky - vůdcové na úrovni doby, dobrá strategie a taktika a politická kultura. Ostatní dokončila vnitřní rozháranost a osobní animozity. Jestli-že ČSSD okamžitě neučiní nápravu ve svých řadách, nejen neudrží pohromadě křehkou vládní koalici, ale ztratí navíc zcela nepochybně i vedoucí pozici na české levici. Proto SDS musí důkladně zvážit svoje další kroky pro případ předčasných voleb a přeskupování sil v levicové části politického spektra.

Znamená to, ani se neukvapovat a pevně se držet reality, ale ani nepromarnit možnou šanci.

Předsednictvo CV SDS, 6. 3. 2003