Je oportunismus to, že nejdeme na barikády?

Přepis audiozáznamu Radia Haló Futura vystoupení Vojtécha Filipa, předsedy ÚV KSŘM, na 17. zasedání ÚV KSŘM dne 15. 12. 2007, které bylo upravené oficiálné publikováno v Haló novinách.

Jsem rád, že jsme se mohli sejít před vánoci na zasedání ústředního výboru strany a posoudit politickou situaci. Ve svém úvodním slové se chci vyjádřit zejména k tomu, jaký je hlavní úkol našeho zasedání. Tím je jím kontrola a zhodnocení dosavadního postupu stranických orgánù a organizací při přípravé VII. sjezdu KSŘM a aktualizace úkolù a jednotlivých krokù v předsjezdovém období. Širší veřejnost, politická scéna a sdélovací prostředky pak očekávají, jaký postoj zaujme KSŘM k současným hlavním politickým otázkám. Sice nechápu, proč - když o tom budeme mluvit - jsme si schválili bod jednání jaksi o prezidentu republiky, o postupu, ale předpokládám, že ústřední výbor strany schválí postup vyjednávacího týmu. Pokud by tak neučinil a my bychom v prvním kole jiné kandidáty nepodpořili, tak by samozřejmé naše odpovédnost za případné zvolení Václava Klause byla mnohem vyšší, než si kdo dovede představit. Ale k tomu se postupné dostanu.

Pokud jde o aktuální politickou situaci, řeknéme si na rovinu a bez vytáček, že se prohlubuje krize vládnutí v ŘR. Zasahuje do všech významných oblastí života české společnosti a našeho celého státu, ale i EU. Promítá se velmi nepříznivé do vztahu s naším politickým okolím, k sousedùm. Promítá se do partnerství v zahraničí a prostupuje všemi oblastmi ekonomiky, bezpečnosti zemé a jejích obyvatel, ale zejména do demokratického fungování ŘR. Nemusím připomínat, že v tomto týdnu byla zveřejnéna výzva nékterých osobností v ŘR, aby nebyl respektován zákon o tzv. stabilizaci veřejných financí. K tomu je také předloženo politické stanovisko.

Konstatuji, že česká politická reprezentace, představovaná trojkoaliční vládou, zcela nezvládla situaci v ŘR a naplnila všechny znaky, které Ústava ŘR a Listina základních práv předpokládají pro využití práva na odpor. Zákonnou cestou se občané nemohou domoci toho, aby byla posouzena ústavnost zákona, který přijal Parlament, který neprojednal Senát, když ho schválila Poslanecká snémovna za podivných okolností, a který podepsal prezident republiky, přestože jsem ho osobním dopisem upozornil na velmi problematická místa schváleného zákona. To všechno v situaci, kdy česká společnost je celkové zadlužena - když vezmeme stát, podniky, podnikatele, vezmeme domácnosti - je zadlužena 2,3 bilionu korun. Tato částka je tak obrovská, nepředstavitelná, že aktiva, která proti tomu stojí, jsou opravdu malá a pokles výkonu ekonomiky je evidentní.

Z čeho vyplývá ono rozladéní ve společnosti? Z toho, že je zřejmé a evidentní řadé lidí v ŘR, že koaliční vláda se zavázala konkrétním finančním skupinám, konkrétním zahraničním globálné pùsobícím bankám zajistit jim realizaci velmi pro né efektivních dlouhodobých bankovních produktù, a to na úkor občanù ŘR. Ať už jde o finanční operace, které se týkají nového systému sociálního, zdravotního, dùchodového nebo vzdélávacího zabezpečení, a podporu projektù, týkajících se nákupu zbraní, vojenské techniky a materiálu, vážících se bezprostředné k bezpečnosti naší zemé. Stejné tak závazkùm v zahraničí.

Proč to připomínám. Protože vláda je přesvédčena o tom, že občané ŘR žijou seriály, že nakupují a že se o nic se nestarají. Ano, řada lidí tak žije a nepřipouští si problémy. Druhá véc je, že existuje také velká skupina lidí, která to sleduje a která si nechce nechat vyrazit své rozhodování z vlastních rukou. Musím říci, že je s podivem, po tom, co se odehrálo v devadesátých letech, co se po zpackané privatizaci stalo s vývozem rodinného stříbra, že ješté v ŘR tvoří podniky a podnikatelé - celkem je jich více než 2100 nad 100 zaméstnancù - vytvářejí více než 60% hrubého domácího produktu. To všechno dokáží čeští lidé. A vláda toho dokáže zneužívat a vyvážet kapitál, vyvážet zisky, a podotýkám, že vývoz zisku z ŘR je 100 mld. Kč.

Chtél bych říci, že skutečným lakmusovým papírkem pro českou politiku a společnost bude volba prezidenta republiky. KSŘM si nemusí nechat radit od jiných politických subjektù, nemusí, řekl bych, harašit zbranémi, protože už v červnu jsme přijali postup, jakým zpùsobem bude KSŘM jako politická strana postupovat, schválili jsme i kroky, které bude realizovat poslanecký klub, senátoři, a jakým zpùsobem tedy budeme klást nároky na příštího prezidenta. Rozhodli jsme se, že nepředložíme vlastního stranického kandidáta a že je dùležité pro ŘR, aby to byl kandidát nestranický.

Dùvod byl prostý: vzhledem k výsledkùm voleb v roce 2006, tzn. do Poslanecké snémovny a Senátu, je evidentní, že jedna politická strana má vétšinu v Senátu, a to absolutní 41 hlasù, a má také nejsilnéjší politický klub v Poslanecké snémovné. Kdyby tedy ostatní politické strany roztříštily svùj potencionál, tak by do případného druhého a třetího kola volby procházel jediný kandidát, jak z PS, tak Senátu. Proto jsme tento krok udélali. Kdo to nechápe, nenaučil se ani tu nejzákladnéjší politickou násobilku.

Druhý krok, který jsme udélali, a byl také zřejmý, že jsme vyzvali politické strany, abychom jednali o takovém nestranickém kandidátovi. To, že ODS to odmítne, je dáno tím, jakou má v současné dobé politickou sílu. To, že o tom nechtéli jednat s KSŘM, o tom předbéžném návrhu ostatní politické síly, ukazuje na to, že více než na zájmy státu hledí na své vlastní stranické a úzké zájmy. KSŘM proto musí na to reagovat vlastními kroky, které budou nezpochybnitelné, které jasné povedou k tomu, že KSŘM nelze na politické scéné ŘR obcházet. A jestli to nechápou naši političtí partneři, tak se to budou muset dozvédét z konkrétních hlasování, protože v tomto státé, na rozdíl od jiných státù, roste význam komunistické strany a je stále obecnéjší uznání naší politiky jako reálné politické síly.

Dříve se často užívalo heslo S komunisty se nemluví. S ohledem na konkrétní politické déní toto heslo zcela ztratilo smysl a ti, kteří ješté natahovali zelená trička, že nejsou hlasem pro Paroubkovu vládu s KSŘM, dnes vodí kandidáty do klubu komunistické strany, a museli, minimálné když ne obrátit své úmysly, tak alespoò konkrétní kroky, které provázejí politickou scénu. My nevíme, jak se zachová nakonec Strana zelených, nevíme, jak se zachová KDU-ŘSL, ale je jasné, jak se zachováme my.

Je jasné, že se budeme dále chovat jako suverénní politická síla, že není potřeba, aby nám nékdo diktoval, aby nám nékdo radil otevřenými dopisy. Informuji ÚV strany, že dnes jsem nechal osobné doručit svùj osobní dopis Jiřímu Paroubkovi. Ten dopis není otevřený, je to dopis předsedy politické strany jinému předsedovi politické strany. Je to dopis, který si má přečíst on. Jestli ho bude chtít zveřejnit, nechť ho zveřejní. Ale já odmítám v politické diskusi používat poučování, odmítám politiku, která by znamenala, že místo integrace politické scény a společných krokù se budeme čím dál více hádat a budeme nahrávat tém, kterým vyhovuje, že česká politická scéna a česká vláda je slabá, že si s ní mùže kdekterý zahraniční kapitál délat, co chce, že jsme zadluženi.

A poslouchejte velmi dobře, v zahraničí tak, že 43% našeho dluhu je soustředéno v EU. Z téchto 43% je téméř 50% soustředéno v dluzích, které jsou u némeckých bank a némeckých finančních korporací. 13% našeho dluhu je v USA a ostatní dluhy jsou u českých bankovních subjektù nebo u dalších zahraničních véřitelù. A to jsme v situaci, kdy 70% našich energetických zdrojù se ukrývá na území Ruské federace, případné Kazachstánu.

Tuto pozici slabá česká vláda vùbec neumí zvládat, nechápe, že nemùže na jednu stranu říkat, že je členem EU a zároveò se kreslit jako hvézdička na americké vlajce. Topolánkova koaliční vláda se dostává do tak hluboké krize se zahraničními partnery, že vùbec nechápe, co má druhý den délat. Neví, jestli mají více jednat o radaru, když v Americe je čím dál vétší odpor. Už vùbec se nestarají o občany ŘR a rostoucí počet téch, kteří radar odmítají. USA nás tlačí do vojenskopolitických angažmá a silových řešení v místech, kde silová řešení zásadné selhávají. Ať se podíváte do Iráku, ať se podíváte do Afghánistánu, ať se podíváte do oblastí bývalé Jugoslávie. To je problém ale i EU.

Řeští političtí komentátoři, zástupci české vlády v Bruselu jednají tak, že klidné vytvoří nový Mnichov. Ano, Kosovo je druhý Mnichov Evropy. První Mnichov stál území ŘR a vyvolal 2. svétovou válku. Kosovo je druhý Mnichov v Evropé. A víme, kolik jugoslávských občanù položilo život ve 2. svétové válce. Všimnéte si, že když se sečte počet obétí na 1000 obyvatel jednotlivých státù, v první pétici je pét slovanských státù. A jestli to nékomu nedochází, tak bych to chtél připomenout.

Tyto závazky, které EU chce dát na oltář USA, nebo alespoò pravicoví politici v Evropé chtéjí dát na oltář USA, znamenají, že se pozdéji nebude vytvářet multipolární svét. Že vùbec nedojde k tomu, aby USA jako jediná svétová vojenská velmoc byla schopna kontroly. Jestliže neposílí Evropa jako jeden z bodù multipolárního svéta, tak multipolární svét se nebude vytvářet, vrátíme se do systému bipolárního svéta, kdy na jedné strané budou Američané a jejich sateliti, včetné ŘR, a na druhé strané bude Šanghajská skupina pro spolupráci, včetné Ruska, Indie, Říny, a budeme stát v počtu cirka 1 mld. lidí proti 4 mld. lidí ve zbrani. Jestli nékdo nechápe tento rozmér, tak je potřeba, aby se více staral, co se déje okolo néj.

Chtél bych připomenout, že druhým nejvážnéjším problémem je ona energetická bezpečnost. Dovolím si ocitovat Václava Bartušku, který je velvyslancem ŘR se zvláštním posláním pro energetickou bezpečnost při EU. Konstatoval, že EU nezajišťuje dostatečné energetickou bezpečnost, protože na to nejsou peníze. Nemám dùvod mu nevéřit. Energetická koncepce EU z roku 2004 je nehotová, neodpovídá na otázky, kde budeme po roce 2010, 2015 brát energii a jakým zpùsobem chceme řešit neustále zvyšující se energetickou náročnost. A vláda ŘR na to neumí odpovédét už vùbec. Dostaneme tuto energii z USA? To asi téžko, když jsou dovozci. Dostaneme ji z arabských státù, ze Středního nebo širšího Středního východu? Nebo ji dostaneme z území Ruské federace a Kazachstánu? Ale na tuto otázku vláda neodpovídá. Ropa, plyn, elektřina a jádro, to ješté není rozhodnuto a vláda se zavázala ve svém programovém prohlášení neřešit energetickou bezpečnost pomocí stavby jaderných elektráren, protože jí to nedovoluje koaliční smlouva se Zelenými.

Ale v tomto ohledu tedy vláda neříká, že připravuje pro ŘR a české občany totální energetickou krizi, se kterou se potkala před dvéma lety Amerika, zejména v Kalifornii a okolních státech. Přitom vláda neumí odpovídat ani na základní česká, ale i celounijní témata. Připravujeme se na předsednictví a vùbec nevíme, co budeme délat, vùbec nevíme, kam máme popojít. Jestli máme řešit vojenskou bezpečnost EU, pokračující a upadající sociální stát, chcete-li úplné na rovinu řečeno, demontáž sociálního státu po celé Evropé. Pravice se zbavuje téch možností, které má stát, přenechává své rozhodování bankovním a finančním institucím a stát upadá. V tomto ohledu připomínám, že aktuální politická situace neustále krok za krokem míří k hluboké krizi, nejen v ŘR.

Co to znamená pro KSŘM. Pro KSŘM to znamená jednu základní véc. Jasným zpùsobem při přípravé sjezdu pracovat na zaméření naší politiky, stanovit priority a hlavní úkoly KSŘM jako politické síly v ŘR, která bude schopna a ochotna takové problémy řešit.

Co musíme udélat za prvé? Zaméřit úsilí naší strany na aktivní politiku míru, na podporu mírových řešení mezinárodních sporù, a nezabývání se tím, kolik máme dát do mise tolik lidí a utrácet peníze v nesmyslech.

Je potřeba jasné říci: jsme proti uznání samostatnosti Kosova. Je třeba jasné říci, že naše vojenská přítomnost v Iráku škodí Iráku. Je třeba jasné říci, že každý národ má právo na sebeurčení, má právo na své vlastní zdroje a žádný jiný národ nemá právo mu je vykrádat. Ale to česká vláda neříká, a když to neříká česká vláda, musí to v české politické kotliné říkat aspoò néjaká politická síla. Tou politickou silou bude napříšté určité KSŘM.

Pokud jde o druhý hlavní smér pozornosti naší strany v hlavních úkolech, je to úsilí strany a její zaméření na sociální oblast života české společnosti, na ochranu a zabezpečování oprávnéných skupinových a individuálních zájmù a potřeb, a na obranu a podporu národné svébytného demokratického a sociálního státu.

Øíkám zcela jasné, že úkolem VII. sjezdu nemùže být, že za čtyři roky po sjezdu vybudujeme socialismus. Takovou šanci nemáme, protože nemáme žádný prsten Arabely, nejsme kouzelníci, jsme politická síla, která mùže ve společnosti néco zménit, ale musí to zménit tak, že na to získá co nejvíce obyvatel naší zemé. A v tomto ohledu je potřeba také tyto hlavní úkoly zaméřit. Proto je potřeba bojovat proti onomu baťohu, který silným zpùsobem devastuje penéženky téch nejchudších a téch středné příjmových obyvatel, to znamená, že 80% obyvatel naší zemé se dotkne onen zákon, který si říká O stabilizaci veřejných financí, a který destabilizuje ve skutečnosti veřejné finance pro ten účel, který jsem řekl v té aktuální politické situaci, ve prospéch cizích bankovních a finančních kruhù.

Třetí smér pozornosti a úsilí naší strany je potřeba zaméřit na velkou politiku. A velkou politikou nazývám politiku každodennosti. Na politiku všedního dne našich občanù, protože to je to, co lidi zajímá. My nesmíme připustit, že lidé budou neustále z televize, z rádia přesvédčováni o tom, že je ta aféra, ona aféra, támhle se jezdí rychle, támhle se jezdí pomalu, támhle je svatba a já nevím, co všechno, a přitom se zapomíná, že se neodpovídá na ty základní otázky. Jestli představitelé mésta, které je ovládáno pravicí, skutečné pracuje pro lidi, jestli konkrétné se řeší problémy s uzavíráním škol, s privatizací nemocnic, s dostupností zdravotní péče, s dostupností sociální péče. To jsou ta velká témata, která hýbou lidmi. Já tomu říkám zámérné velká politika, protože lidé, přesycení rùznými aférami, chtéjí, abychom začali realizovat to, co je naším hlavním heslem - S lidmi pro lidi.

Takový musí být smér našich hlavních úvah: Rozvoj kvality života všech žijících generací ve spořádané prosperující a kulturní zemi. Zabývat se obecnou morálkou, formami společenského chování, občanské kázné a odpovédnosti. Copak je možné, aby z toho, kdo ukradne přes pùl miliardy korun, se stal národní hrdina za to, že nékoho okradl? A my na to nebudeme reagovat jako normální politická síla? My to neodsoudíme? Copak je normální, aby kulturní a intelektuální elita se soustřeïovala na pochlebování tém, kteří mají hodné penéz?

Včera jsem mél tu čest být jedním z téch, kteří křtili čtyřicáté české vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, úplného vydání, včetné faksimile. Ona opravdovost se z života lidí vytrácí. Ona ochota skutečné pracovat pro lidi a nezadat si s témi, kteří jsou schopni prodat první i poslední. My musíme pečovat o národní a civilizační atributy, o rodný jazyk. Klub KSŘM musí znovu předložit zákon o českém jazyce. Starejme se o literární, umélecké dédictví, nenechme se vmanipulovat do jakési představy kosmopolitismu, který by znamenal ztrátu naší identity.

K hlavním úkolùm tedy KSŘM patří předložit VII. sjezdu strany politicky realistickou ambici KSŘM na převzetí vétší odpovédnosti za blízkou budoucnost našich členù, voličù, sympatizantù, tedy za téméř tři čtvrté milionu našich občanù, ale také za osudy i téch lidí, kteří nás dosud nevolí. Chceme se více podílet na správé vécí veřejných, na správé zemé a samosprávé. Je před námi rok voleb do krajù, a tady máme šanci prokázat, že to myslíme vážné, že chceme vyhrát. Chceme tak činit ústavné a demokraticky. Nejde nám pouze o moc, nejde nám vùbec o návrat ke starým pomérùm, ale o to, aby bylo více slyšet hlas našeho lidu a téch sociálních skupin, které tzv. sametová revoluce, zklamání a neviditelná ruka trhu přivedla k tomu nejhoršímu. Musím říci, že naším cílem musí být lidská dùstojnost, musíme ukázat, že nás nezastraší bésivým antikomunismem a že rozdíl mezi psí hlavou , která je nasazována KSŘM, a bývalou politikou KSŘ je velký. Podívejme se právé na ten rozdíl. Kdo nás nejvíce poučuje? Tací, kteří nikdy neméli blízko k ideálùm skutečné rovnosti, k ideálùm skutečné humanity, k ideálùm skutečného lidského života. Jsou to páni Hučínové, Šináglové, Mejstříkové, Štétinové a další. Ale ani jeden z nich nemá žádné morální právo poučovat ty, kteří vytvořili tak velkou hodnotu národního bohatství, že ješté osmnáct let po listopadu je ješté néco na prodej, ješté néco k privatizaci a ješté je co krást.

Podle mého soudu je třeba nahlas říci, že KSŘM není strana, která by prohrála. Ano, naše předchùdkyné - my se hlásíme ke kořenùm komunistického hnutí - Komunistická strana Řeskoslovenska prohrála v roce 89 souboj o vedoucí úlohu strany ve společnosti. Ale KSŘM nic takového neprohrála. Naši členové poctivé pracovali, ať byli členy komunistické strany před rokem 89 nebo jsou členy KSŘM teï a vstupovali do ní až po roce 90. My jsme zatím vždycky své volby ne vyhráli, ale obstáli jsme v nich tak, že mùžeme říci, že jsme zùstali silnou politickou stranou. A jsou jenom dvé takové silné politické strany tady na evropském území. A to je KSŘM a Komunistická strana Ruské federace. Shodou okolností máme téméř stejný volební výsledek. Je to dáno tím, že jsme nešli do zmén názvù, do zmén politiky, nešli jsme jaksi do ultraleva ani středu. Zùstali jsme témi, kteří se starají o potřeby obyčejných lidí.

Ano, nemáme tolik, kolik bychom si přáli. Ale získat ztracenou dùvéru je vždycky velmi téžké. Lepší jsou na tom jenom v Moldávii, a to připomínám velmi rád, ale tam dvakrát za sebou vyhráli volby. Pravdépodobné tu politiku délají lépe než my a ruští komunisté.

Já bych chtél, abychom se teï, když už nejsme v přímém přenosu, zabývali také vnitrostranickou prací. Má-li strana úspéšné pùsobit v politickém systému, musí být vnitřné konsolidovaná a akceschopná. K naplnéní tohoto požadavku výrazné přispívají sjezdy naší strany. Na sedmý hradecký sjezd se podle mého soudu celá strana připravuje zodpovédné a v souladu s dlouhodobým časovým harmonogramem. Probéhlé výroční členské schùze a začátek okresních konferencí ukazuje, že máme jak zkušené funkcionáře, kteří uméjí výroční členské schùze a konference připravit, tak že máme lidi, kteří už na to nemají sílu.

V souvislosti s přípravou sjezdu a s přípravou okresních konferencí vedle kádrových otázek se poctivé zaobírají naši členové předsjezdovou diskusí o hlavních materiálech. Řást předsjezdové diskuse jsme přenesli na stránku Haló novin, na konkrétní stranickou pùdu, a každý člen strany mél snad možnost vyjádřit vlastní názor.

Již na řadé minulých zásadních zasedání ÚV jsme zdùraznili potřebu analytického a kritického přístupu k předkládaným sjezdovým materiálùm. Přestože se diskuse nezúčastnili všichni účastníci výročních členských schùzí, jsou získané poznatky velmi cenné a na konečnou podobu dokumentù budou mít, doufám, podstatný vliv.

Je třeba ale uvést, a to poctivé, že nékteré příspévky do vnitrostranické diskuse mély tvořivý, a jiné naopak destruktivní charakter, vyplývající spíše z osobních ambicí či jiných subjektivních pohnutek. Přitom přípravé dokumentù k zaméření politiky se sice budeme vénovat v samostatných bodech, ale dovolte mi říci zcela jasné, srozumitelné a na rovinu, že dokument Socialismus 21. století musí zùstat dokumentem otevřeným. My jsme dialektici a my řešíme každý ten krok tak, jak vzniká naše poznání, a jestli si nékdo myslí, že tento materiál uzavře na VII. sjezdu a že už se o ném diskutovat nebude, tak se hluboce mýlí.

Proto v odborném zázemí naší strany, ale i na výročních členských schùzích a okresních konferencích je frekventován názor, že je lepší schválit na sjezdu deklaraci, rezoluci Vpřed k socialismu a dále o materiálu, o tom širokém materiálu, případné materiálech, které jsou vedle ného předloženy, ať už jsou z Prahy 1 nebo 6 nebo z jiných konferencí v Brné, Olomouci apod., prosté předložit je jako materiály, které budou vedle toho diskutovány, které se stanou součástí té diskuse vnitrostranické.

Ale prosím vás, řekl jsem to v té jedné části toho projevu docela srozumitelné: Naším příspévkem mezinárodnímu délnickému a komunistickému hnutí je zásadné to, že je dobře, aby komunistická strana zùstala komunistickou stranou, nepřejmenovávala se, udržela si svou komunistickou identitu a pracovala dál. A už jsem řekl příklad Ruska a ŘR. A když vezmu ty kontrapříklady, tak co se stalo na Slovensku? Přejmenovali se, vstoupili do vlády, vedle toho vstoupila KSS do parlamentu a po čtyřech letech necelých vypadla. Podívejme se na Maïarsko, kde Maïarská komunistická délnická strana stojí před soudem a soudí ji socialisti - bývalí vysocí svazáčtí funkcionáři a funkcionáři komunistické strany. V Polsku ministr komunistické vlády do roku 1989, kdy se stal prezidentem, usiloval o post generálního tajemníka NATO.

Važme si, prosím vás, více kolektivního rozhodování, kolektivních usnesení a nepreferujme ani jenom sebe, ale také nezatracujme ty, kteří mají dočasné jiný názor. Připusťme tu diskusi, ale připusťme tu diskusi tak, aby nepoškozovala Komunistickou stranu Řech a Moravy. To je náš základní úkol. My si nemùžeme dovolit, vzhledem k naší odpovédnosti k této společnosti, rozvracet sami sebe. A to z jakýchkoli pohnutek. Myslím to velmi vážné, říkám to snad dost dùrazné, abyste mé pochopili. Já nebrzdím žádnou diskusi, nejsem ten, který by nasazoval nékomu psí hlavu, neodpovídám nikomu na otevřené dopisy stejným zpùsobem, ale snažím se, aby uvnitř strany byla svobodná diskuse svobodných lidí, kteří ale mají jeden cíl: vybudovat v ŘR stabilní, sociálné spravedlivou a do budoucna socialistickou společnost.

Ale k tomu nám neposlouží žádné nálepkování ze strany mladých ani starých. Vylučování jednéch druhými. Pokusme se radéji zkoumat, jestli jakýkoli náš krok pomohl té situaci nebo té situaci uškodil. A ono to je velmi téžké nékdy si dát zámek na pusu a říkat véci na téch místech, kde se říkat mají, a nevypisovat to hned do novin, jaký já jsem hrdina, že jsem použil silnéjšího slova. Ono je snadné říci o nékom, že je oportunista, že je stalinista, že je revizionista. A když se zeptáte - a co reviduje? Řím se přiklonil ke stalinismu? V čem je oportunní? Je oportunismus to, že nejdeme na barikády? Ptám se zcela vážné. Kolik lidí přivede pražská organizace do pražských ulic, kolik lidí přivede středočeská stranická organizace do pražských ulic, když to udéláme v Praze. A kolik přivede brnénská organizace do ulic Brna a kolik udélají ty okresy okolo. Kolik jich tam pošleme od nás z Řeských Budéjovic.

Ptám se zcela zámérné. Ptal jsem se na to odborářù, jak velkou jsou schopni udélat demonstraci. A odpovédéli mi, že v tuhle chvíli neumí udélat demonstraci vétší než třicet tisíc lidí. Myslíte si, že to je hodné na Václavák? Odpusťte, já si myslím, že to je málo! Možná, že bude situace jiná. V lednu, v únoru. A že zaplníme třeba Malostranské náméstí.

Dovolte mi, abych k té stranické práci řekl ješté jednu véc. Pokusili jsme se na poradách vedení strany sÿkrajskými radami, s vedením krajských rad sjednotit postupy, abychom si dobře rozuméli při tvorbé kandidátních listin na krajské a senátní volby, sjednotit krok tak, abychom mohli připravit sjezd zpùsobem, který nám umožní mít dobrý výsledek a být připraveni na vétší zodpovédnost v Řeské republice.

Dovolte mi říci na závér mého vystoupení. Přál bych si, abychom byli schopni to splnit. Chybí nám jedno - chybí nám odvaha přiznat si, v jaké situaci v organizační struktuře jsme, v jakém stavu se nacházíme a jakým zpùsobem je potřeba zménit po onéch téméř osmnácti letech zabéhané systémy řízení. Ale to nezméníme výkřiky nebo neustálou konfrontací jednoho s druhým. Zménit to mùžeme jenom tím, že bude předložen konkrétní materiál a ten bude do sjezdu připraven tak, že delegáti sjezdu ho budou schopni schválit, a budou ochotni ho schválit. A budou v ném vidét další perspektivu práce naší strany.

Vyčítá se mi, že snad oslabuji okresní výbory na úkor krajských rad. Znovu opakuji zcela jasné: Úloha okresních výborù se zvyšuje právé tam, kde jste ztratili schopnost samostatné činnosti základních organizací a musíte je nahrazovat činností okresních výborù. Nelze tedy sáhnout na podstatu řízení prostřednictvím okresních výborù. Nelze.

Na druhou stranu si nemùžeme dovolit ten luxus nemít na úrovni kraje - tedy samosprávných orgánù - partnera pro ostatní politické strany, pro ostatní politické síly. Prosté ten krajský program na úrovni samosprávného orgánu potřebujeme schválit, potřebujeme se tam dohodnout a potřebujeme, aby naši zvolení krajští zastupitelé se mohli zodpovídat volenému krajskému orgánu, kterým mùže být jenom krajská konference. Véřte mi nebo ne, když si to uvédomíme a udéláme tuto nepatrnou zménu, nepatrný krok vpřed, tak nám to velmi pomùže nejen na krajské volby, ale i k pohodé v plnéní programového úkolu, který přijme VII. sjezd.

Dékuji vám.