V KSČM se rozbíhá diskuse o obsahovém zaměření VI. sjezdu strany. Její součástí je kromě řady příspěvků, uveřejněných v Haló novinách i materiál; který Haló noviny otiskly koncem září t. r. a názory vyslovené na různých stranických fórech. Diskuse přináší množství podnětných, nosných myšlenek a námětů. Některé názory však vyvolávají i řadu závažných otázek.
Diskuse, jejímž smyslem je dosažení věcných závěrů, předpokládá užívání jednoznačné terminologie, jasné vymezení smyslu a obsahu používaných pojmů a kategorií. Mnohoznačné, nezávazné manévrování s ťnovými podmínkami, možnostmi, okolnostmi, výzvami a úkolyŤ, a ťprogramovými cíliŤ, ťtaktickými programovými cíliŤ, ťstrategickými cíliŤ, ťbezprostředními cíliŤ, ťsociálním státemŤ, ťstrategií a taktikou" KSČM pro nadcházející období apod., bez náležitého vymezení obsahu těchto pojmů k takové diskusi nepřispívá. Dovolávání se nových okolností, podmínek, výzev apod. nemůže být využíváno k zatemňování nebo popření levicových programových cílů.
Marxistický přístup vyžaduje věcné objasnění toho, v čem změny, nové podmínky, okolnosti nebo výzvy spočívají. Především je třeba objektivně, kriticky zhodnotit, o jaké změny se jedná. Zda se týkají podstaty, kvality posuzovaných jevů, nebo jen jejich formy, povrchu, kvantitativní stránky. Není sporu o tom, že ťvzhledŤ, formy existence kapitalismu se během staletí od jeho vzniku k nepoznání změnily. V posledních desetiletích nabývají tyto změny na rychlosti. Tomu odpovídají i měnící se, mnohdy rafinovanější a zahalenější formy a metody využívané kapitálem při ochraně jeho nadvlády, obraně jeho pozic. Pokud však to situace vyžaduje, jsou i v současnosti tyto formy a metody velmi otevřené, drastické a brutální. Podstata, základní rysy kapitalismu a zákonitosti jeho vývoje se však nezměnily. S jeho přechodem do imperialistického stádia a vstupem do fáze globalizace se jen na nejvyšší míru vyhrotily a zostřily.
S respektováním těchto zásadních východisek je třeba formulovat odpovědi KSČM na nové podmínky a výzvy. K těmto rozhodujícím hlediskům je nutno přihlížet i při posuzování a rozhodování o obsahovém zaměření VI. sjezdu. Tak, aby jeho závěry zajistily pružnou, pohotovou reakci na nové formy a metody zápasu KSČM při obraně stále více ohrožených sociálních zájmů a práv většiny občanů České republiky. Zásadní je při tom zachování programové poctivosti, věrnost skutečně levicovým hodnotám, jak o tom na 18. zasedání ÚV KSČM hovořil M. Grebeníček.
Ve výše zmíněném materiálu, uveřejněném v Haló novinách 29. září 2003, se mj. píše: ťBezprostředním cílem KSČM pro nadcházející období však není realizace socialismu, ale obrana sociálního státu, jako konec konců podmínka pro nastolení socialistického cíle někdy v budoucnu.Ť S ohledem na omezený rozsah tohoto příspěvku se nelze zabývat názorem marxistické teorie vědeckého socialismu, podle něhož vývoj kapitalismu již na přelomu nebo počátkem 20. století vytvořil podmínky pro nastolení socialistického cíle. Oprávněnost tohoto názoru byla prokázána i zkušeností v historii prvního, po sedmdesát let se rozvíjejícího procesu výstavby socialismu, zahájeného Říjnovou revolucí. Zkoumání objektivních a subjektivních příčin, jež způsobily jeho nezdar, se rovněž vymyká z rámce tohoto příspěvku.
Chci však učinit několik poznámek k ťbezprostřednímu cíli obrany sociálního státuŤ, jako programu, který by měl schválit VI. sjezd KSČM. (Na jiném místě se hovoří o ťobhajoběŤ takového státu.)
Především považuji za potřebné připomenout, že stát, jeho historický vývoj od otrokářského, přes feudální, kapitalistický až po socialistický, jeho třídní podstata a jeho hlavní funkce je v marxistické teorii jasně definovanou a podrobně analyzovanou kategorií. Formy státu včetně forem, metod a prostředků plnění jeho vnitřní i vnější funkce, se zejména po nástupu kapitalismu rychle mění a vyvíjejí. Třídní podstata kapitalistického státu a jeho funkcí jako nástroje k ochraně a prosazování zájmů vládnoucí třídy ve vnitřní a zahraniční politice však zůstávají nezměněny. Problematika sociálních práv a potřeb řadových občanů je pro kapitalistický stát okrajovou a svým charakterem obtěžující a zatěžující záležitost, kterou se zabývá jen do té míry a jen tehdy, je-li k tomu donucen.
Zásadní výhrady uplatňuje KSČM i v oblasti sociální politiky ČR jako ťsociálního státuŤ. S marxistickou definicí ťsociálního státuŤ, jeho třídní podstaty a základních funkcí ve sféře vnitřní a zahraniční politiky ani pokud jde o politiku sociální jsem se dosud nesetkal. V žádném publikovaném materiálu KSČM se neříká nic o tom, co bychom si pod tímto pojmem měli konkrétně představovat. Zběžný pohled do nedávné historie nasvědčuje tomu, že tzv. sociální stát je ťobjevemŤ ideologů pravicového socialismu a buržoazních politologů, zastánců a obhájců kapitalismu v západní Evropě šedesátých až osmdesátých let minulého století. Jsou tak označovány některé kapitalistické státy západní Evropy, v nichž pod tlakem průkopnické a sociální politiky tehdejších socialistických států, i díky síle a jednotě pracujících, mohly pravicové socialistické strany přimět vládnoucí kapitál, aby ve svém vlastním zájmu přistoupil na některé ústupky v sociální oblasti. Těmto stranám přitom nešlo o socialismus, který už dávno vypustily ze svého programu, ale o zachování a vylepšování kapitalismu. Kapitál na tyto ústupky přistoupil nikoliv proto, že by to bylo v linii jeho politiky pokud jde o fungování kapitalistického státu, ale a proto, že v daných mezinárodně politických, vnitropolitických i ekonomických podmínkách to nejlépe uspokojovalo jeho zájmy.
Poté, kdy koncem 20. století tlak socialistických států přestal působit, a v té míře jak se dočasně posílily politické pozice kapitalismu v Evropě a začaly se naopak prohlubovat jeho ekonomické problémy, nastupuje kapitál k útoku na sociální ústupky, jež byl nucen přijmout v předcházejících desetiletích. Nejedná se přitom přirozeně o oslabení kapitalistického státu jako nástroje politického panství kapitálu. Ten se naopak, zejména pokud jde o jeho potlačovatelskou funkci a nástroje k jejímu naplňování, dále posiluje. Platí to plně o policii se stále početnějšími útvary rychlého nasazení, které jsou připravovány nikoliv k boji se stále narůstající kriminalitou, ale především k rozhánění masových demonstrací a potlačování sociálních nepokojů. Občané České republiky již měli příležitost se s působením těchto útvarů blíže seznámit, i když zatím jen při příležitosti zasedání Světové banky a později summitu NATO v Praze.
Totéž platí i o ťreforměŤ ozbrojených sil, jejich profesionalizaci a reorganizaci, jež nemá nic společného s potřebami obrany státu. Jejím hlavním smyslem je výcvik, výzbroj a technické vybavení jednotek armády k nasazení při násilném prosazování cizích zájmů daleko za hranicemi státu, případně po boku policie při potlačování nepokojů. Nejotevřenějším výrazem těchto snah o posilování silových složek státního aparátu a o zesílenou militarizaci jednotlivých států, ale i mezinárodních vztahů je nejen strategická koncepce NATO z r. 1999, ale i stupňující se tlak nejsilnějších států Evropské unie na posílení vlastní ťobranné identityŤ tohoto integračního seskupení kapitalistických zemí. Vládnoucí politické garnitury České republiky tuto nebezpečnou linii bezvýhradně podporují a bez ohledu na neutěšenou ekonomickou situaci země vazalsky v praxi realizují.
Co má KSČM v podmínkách současné České republiky jako tzv. sociálního státu bránit a obhajovat? Pokud jde o obranu toho, co ještě zbývá ze sociálních vymožeností socialismu, ty KSČM důsledně bránila a brání. To jí také získává stále širší důvěru a podporu občanů. To však nelze chápat jako obranu současného ťsociálního státuŤ, tj. existujícího systému. Ten se o tyto vymoženosti nejen nezasloužil, ale naopak soustavně se zaměřuje na jejich odbourávání. Plně to platí i o politice nynější vládní koalice, slepené a vedené ČSSD. Obrana sociálních zájmů, práv a vymožeností občanů a ťobrana (obhajoba) sociálního státuŤ jsou dvě zcela odlišné věci.
Má snad KSČM bránit a obhajovat dnešní podobu ťsociálního státuŤ se stále se rozmáhající všudypřítomnou korupcí, s tuneláři, kteří jsou nepostižitelní zákonem, s půlmiliónovou armádou nezaměstnaných, s desítkami tisíc bezdomovců a rodin žijících pod úrovní životního minima nebo na hranici bídy, s dnes již statisíci bezohledně vykořisťovaných ťgastarbeiterůŤ a s tzv. reformou veřejných financí, při níž tento tzv. sociální státát ťchudým bere a bohatým dáváŤ? Nebo budeme bránit jeho budoucí podobu po připravovaném zmrzačení systému důchodového a zdravotního zabezpečení občanů a školství? Bude to ještě ťsociální státŤ a tyto a další připravované kroky uskuteční? A o tom, že je i pod tlakem Evropské unie realizuje, snad málokdo pochybuje. Může si KSČM stanovit jako ťbezprostřední cílŤ nadále bránit a obhajovat takto ťinovovanýŤ sociální stát, nebo bude vymýšlet nový ťtaktický cílŤ obrany toho, co z něj ještě zbyde?
L. Vacek na vratimovském semináři se pozastavil nad tím, že většina občanů ČR si přeje levicové vymoženosti, nespojuje je však s levicí jako hnutím. Ve stejném duch na 18. zasedání ÚV KSČM M. Grebeníček hovořil o tom, že průzkumy veřejného mínění naznačují, že ťlidé stále chtějí hledat jen východiska v rámci nynějšího režimuŤ. Přijetím navrhované programové formulace o ťobraně sociálního státuŤ, tj. současného režimu, by KSČM těmto náladám jenom nahrávala.
KSČM může navrhovat ťsociálně odpovědnou důchodovou reformuŤ jak o tom hovořil např. J. Dolejš na tiskové konferenci 20. listopadu t.r., to znamená méně kruté orubání důchodového a později postupně i zdravotního a školského systému. Nemám nejmenší pochybnost o tom, že vládnoucí garnitura takové návrhy arogantně smete se stolu. Za mnohem správnější však považuji, aby KSČM rozhodně odmítla tvrzení obhájců zájmů kapitálu, že chystané ťreformyŤjsou nevyhnutelné. Ve skutečnosti se nejedná o reformy, ale o další útok na i dnes již sotva únosné životní a sociální podmínky řadových občanů. Jedině takový přístup KSČM k ochraně a obhajobě nikoliv tzv. sociálního státu, ale sociálních práv a zájmů občanů bude možno považovat za skutečně levicový a sociálně odpovědný.
V nesrovnatelně složitějších podmínkách v letech krátce po listopadovém převratu v r. 1989 KSČM na svých sjezdech přijala jako svůj program politiku, usilující o změnu systému. Dnes, kdy se postavení strany podstatně upevnilo a kdy se začínají rýsovat i příznivější předpoklady k prosazování takové změny, má KSČM jako ťbezprostřední cílŤ přejít k obraně a obhajobě existujícího systému! To je na hony vzdálené programové poctivosti a věrnosti skutečně levicovým hodnotám, o níž hovořil M. Grebeníček. Ohrozilo a podkopalo by to důvěru, kterou strana získává u stále rostoucího počtu občanů České republiky důslednou levicovou politikou. O další posilování této důvěry je třeba na těch samých principech usilovat i v nadcházejícím období. Jestliže se při přípravě VI. sjezdu oprávněně říká, že na programu přijatém předcházejícími sjezdy KSČM není třeba nic zásadního měnit, pak to platí především o jejím programovém cíli socialismu.
Haló noviny, 22. 12. 2003