Zatímco se svét zabývá válkou proti terorismu a chatrnou koalicí sešikovanou pod vedením Spojených státù, další dùležitá bitva pozornosti téméř unikla. Je jí boj o obnovu státní moci. Výsledek této skryté politiky ovlivní déní na celém svété v příštích desetiletích.
Zatímco v devadesátých letech Spojené státy a Evropa podporovaly odtržení Chorvatska a převážné muslimské bosenské republiky od Jugoslávie, dnes Washington svou podporu separatistù od Řečenska po Řínu tlumí. Posílá vojáky, aby na Filipínách pomáhali zpacifikovat bandity a separatisty na jižních ostrovech. Snaží se posilovat stávající státy, obnovovat takzvané zhroucené státy a v Afghánistánu vytvořit stát nový. Na současnou situaci tak lze pohlížet nejen jako na válku proti terorismu pod vedením Spojených státù, ale také jako na pokus obnovit státní moc v dobé, kdy na celém svété státní moc slábne.
S globalizací, která se projevuje na mnoha úrovních, vyvstaly nové problémy, které nemohou státy v rámci svých hranic snadno řešit. Státùm se stále obtížnéji řídí toky mén, přistéhovalcù, informací, nemocí a znečišténí, a vypadají v dùsledku toho slabé a neschopné. Zároveò ve svétové aréné proti státní moci povstali noví odpùrci. Tito protivníci se v hantýrce zahraniční politiky označují jako ½nestátní činitelé½. V naší knize Posun moci z roku 1990 o nich mluvíme jako o ½globálních gladiátorech½. Zahrnujeme mezi né islám a další svétová náboženství, mezinárodní drogové a zločinecké síté, velké nadnárodní korporace a především rychle rostoucí skupinu globálních nevládních organizací. Dnes k nim musíme přidat ješté organizaci Al Kajda a další globalizované teroristické síté, a také manželství z rozumu mezi náboženskými extremisty a místními zločineckými šéfy a únosci. Vzhledem k tomu, že všechny tyto skupiny se rozrostly a začaly pùsobit ne již pouze místné nebo na území jednoho státu, ale po celém svété, oslabily tím relativní moc státù. Podívejme se jak.
Náboženství: Celkem nedávno hrál Vatikán klíčovou roli při zhroucení druhé svétové velmoci, Sovétského svazu, a dnešní islámský extremismus se projevuje válkami nebo teroristickými činy od čínských hranic a Střední Asie až po Blízký východ a Manhattan.
Korporace: Rostoucí počet globálních korporací má nyní k dispozici rozsáhlejší zdroje než mnohé státy. Při krachu asijského hospodářství v letech 1997 až 1998 byla celá thajská ekonomika menší než jedna divize společnosti General Electric.
Drogové a zločinecké kartely: Mnohé, zvlášté pokud jsou ve spojení s teroristy nebo místními bojùvkami, jako např. v Latinské Americe, svou silou a finančními prostředky převyšují leckterý stát.
Nevládní organizace: V roce 1975 jsme před zahraničním výborem Senátu Spojených státù podávali zprávu o budoucnosti Organizace spojených národù. Zdùrazòovali jsme tehdy, že na mezinárodní úrovni pùsobí již více než tři tisíce nevládních organizací. Patří mezi né nejrùznéjší organizace od ekologických skupin až po sportovní sdružení, odbory, ochránce lidských práv, organizace pro humanitární pomoc, védecká sdružení, skupiny usilující o léčbu určitých nemocí, organizace práce a mnohé další zájmové skupiny.
Dnes jejich počet dosáhl třiceti tisíc či ješté víc, a v souladu s tím vzrostl i jejich kolektivní vliv. Dopravují pomoc afghánským uprchlíkùm, protestují proti francouzským zkouškám jaderných zbraní, brání společnosti Royal Dutch Shell, aby potopila vyřazenou vrtnou plošinu do Severního moře, úspéšné vyvíjejí tlak na Svétovou banku, Organizaci spojených národù a další mezinárodní instituce, aby podporovaly vzdélání žen. Nékdy vytvářejí se státy spojenectví. Na druhé strané tvoří koalice proti pùsobení státù. V každém případé dnes, jako nikdy předtím, musejí státy - a další ½gladiátoři½ - brát moc nevládních organizací při svém rozhodování v úvahu. Takové jsou souvislosti, v nichž je třeba chápat Spojenými státy vedenou válku proti terorismu. Tažení proti terorismu vyvolalo vlnu zmén uvnitř státù, neboť ty postupné zpřísòují vnitřní bezpečnost, nékdy na úkor již tak omezených občanských svobod. Tato opatření zvyšují schopnost mnoha státù sledovat své domácí nevládní organizace, včetné legitimních, nenásilných a neteroristických opozičních skupin. I v nejdemokratičtéjších západních státech, od Spojených státù přes Némecko a Anglii až po Francii, státní orgány posilují možnosti zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k odposlouchávání a zachycování elektronické pošty, zpřísòují pravidla pro přistéhovalce a pohraniční kontroly a více sledují bankovní záznamy. Například Némecko nyní mùže zakázat náboženské skupiny, které hlásají násilí nebo škodí demokracii. Státy navíc opatrné začínají sdílet informace mezi domácími a zahraničními bezpečnostními složkami. Skupiny za občanské svobody v rùzných zemích proti tomu sice protestují, je však jasné, že vzhledem k pravdépodobné hrozbé mezinárodního terorismu jsou nékterá tato opatření nutná. Nékterá zpřísnéná opatření lze však použít nejen proti teroristùm, ale také proti ostatním globálním gladiátorùm. Lze je samozřejmé použít proti narkomafiím a teroristickým sítím. Lze je použít na sledování bank, které perou špinavé peníze, proti provozovatelùm sexuálního prùmyslu, kteří pašují dívky přes hranice, a proti rùzným zločineckým syndikátùm. Lze je ovšem také politicky použít proti nevládním organizacím. V jistých případech je to vlastné nezbytné, protože o nékterých zdánlivé nevinných nevládních organizacích, které poskytují vzdélávání a pomoc chudým, se zjistilo, že tajné financují teroristy. V nékterých zemích je mohou státní orgány téžko sledovat a infiltrovat bez rozšíření policejních pravomocí. V boji o moc je dùležitým zdrojem ½legitimita½ - ochota veřejnosti přijímat kroky rùzných hráčù jako přiméřené.
Státy oslabuje, když jim občané přestávají véřit. Dnes téméř všude převládá názor, že politici jsou sobečtí, zkorumpovaní nebo neschopní. Zpochybòuje se jejich legitimita. To platilo i ve Spojených státech béhem volebního souboje Bushe s Gorem v roce 2000, ale i po ném, kdy musel rozhodnout Nejvyšší soud. Jestliže však státy ztrácejí širší legitimitu, nemají vládní organizace na čem stavét. Vétšina státù, i téch nejbrutálnéjších, mùže předstírat, že jsou ½demokraciemi½, které usilují o prospéch vétšiny svých občanù.
Nevládní organizace jsou naproti tomu odpovédné pouze svým vlastním členùm a nemohou si činit nárok, že hovoří za širší voličské vrstvy. Nikdo například nezvolil organizaci Greenpeace, aby se jménem svéta zasazovala o řešení ekologických problémù, stejné jako nikdo nevolil organizaci Oxfam, aby hovořila za obéti hladu na celém svété. Dokud nezískají globální nevládní organizace néjakou legitimitu, bude panovat představa, že slouží velmi úzké a často problému vzdálené skupiné příznivcù. Tak například nevládní organizace, které bojují proti čínskému projektu přehrady Tři údolí, lze snadno vykreslit, právem či neprávem, jako lidi odjinud, kteří strkají nos do čínských vnitřních záležitostí a brání ekonomickému pokroku. To, co se dnes déje, není tudíž pouze protiútok mnohých státù proti potenciálním zdrojùm terorismu a násilí, jak je vidét na posílených policejních silách, které nedávno v rùzných částech svéta odstrašovaly anarchisty a odpùrce globalizace, ale zavedení nových nástrojù, které státy mohou používat, na domácí, regionální i globální úrovni, k omezení dalšího rùstu moci nevládních organizací, která pùsobí proti nim.
Jako vzácné vnímavý analytik zahraniční politiky, který tuto zménu zpozoroval, se projevil Dominique Moisi z Francouzského institutu pro mezinárodní vztahy v Paříži (L½Institut Francais des Relations Internationales). Ve svém článku ve Financial Times upozornil, že ½v dobé po studené válce se zdálo, že legitimita a kompetence státu se vytrácejí... Nyní, kdy se prioritou stala bezpečnost, se velmi dùrazné vracejí zpét½. Zbývá ovšem zjistit, jestli toto opétovné prosazování státní moci vytrvá a zda dokáže omezit zdánlivé nepotlačitelný rùst nevládních subjektù usilujících o místo u zeleného stolu, který byl kdysi vyhrazen pro vládní úředníky a diplomaty a kde se rozhoduje o globálních otázkách. Jsme svédky ½velmi dùrazného½ návratu, jak píše Moisi? Nebo se jedná pouze o dočasné zakolísání v mohutném pochodu globálních gladiátorù?
(c) 2002 Alvin Toffler. Distributed by the Los Angeles Times Syndicate
I v nejdemokratičtéjších západních státech státní orgány posilují možnosti zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k odposlouchávání a zachycování elektronické pošty, zpřísòují pravidla pro přistéhovalce a pohraniční kontroly
Alvin a Heidi Tofflerovi američtí futurologové
Lidové noviny, Orientace, 9.3.2002, str. 13, 14