Není dne, aby se u nás nerozebírala z různých úhlů situace na naší politické scéně. A je to přirozené, protože se nezadržitelně blíží termín nadcházejících voleb, které rozhodnou směr našeho politického vývoje na dlouhá léta dopředu. Na občany voliče se valí změť tvrzení, nezřídka zamlžujících skutečné zájmy, ambice, cíle politických subjektů v obou částech politického spektra.
Strážci liberalismu z ODS v čele s Klausem bijí na poplach před nebezpečím socialistické recidivy u nás, ale současně se zuby nehty drží opoziční smlouvy s ČSSD, aby předčasně nepřišli o víceúčelový nástroj k návratu na vrchol moci. Apoštolové euroatlantických hodnot ze čtyřkoalice honí přízraky komunismu po celém světě, nemilosrdně peskují Klausovu ODS za nevěru a volají po sjednocení české pravice. Přitom ale nezapomínají na zadní kolečka co kdyby Špidlova sociální demokracie zabodovala ve volbách a chtěla tentokráte vyměnit partnera. Hradní věrozvěst Pehe také ví své : nejdůležitější ze všeho je vyšachovat konečně z mocenské hry Klause, dát mu tak za vyučenou, aby se už politicky nikdy nevzpamatoval. A tak přichází s novým nápadem, jak Klause /a komunisty k tomu/ izolovat a znemožnit. Hlavní dělící čára v české politice nevede mezi tzv. pravicí a tzv. levicí, tvrdí Pehe, nýbrž mezi stranami, které jsou jednoznačně pro náš vstup do EU a pro otevřenou společnost, a stranami, jež si vstup do EU de facto nepřejí a demokracii oklešťují. Prostě zcela originální a obdivuhodný scénář z pera velkého dramaturga, kdo s kým a proč by se měl spojit.
Ani v levicové části politického spektra není idylický stav. Staronové vedení ČSSD se opájí vládními úspěchy a úspěchy svých souvěrců v Evropě a rozdává rány na všechny strany. ODS viní ze všech možných hříchů a tu a tam prohlašuje opoziční smlouvu za překonanou záležitost. Rázně a tvrdými slovy pohrozil Špidla čtyřkoaličním odpůrcům sociálního státu. Mluvčí Zemanovy vlády napsal v sociálnědemokratické příloze Práva, že strategickým úkolem sociální demokracie je vymazat komunisty z parlamentu. Ale ani v jednom případě ČSSD nezabouchla dveře na závoru. Tam, kde se jí to hodí, spolupracuje nebo spolupráci připouští. Přitom o sobě tvrdí, že jedině ona je skutečnou demokratickou levicí, která ví, jak vést společnost dopředu a která to umí. Naproti tomu Haló noviny /Věrtelář/ dokazují, že Zemanova vláda ”podstatou své politiky není vládou levicovou a že vlastně nic nedokázala. Předseda Komunistického svazu mládeže Gottwald a další funkcionáři vylučují sociální demokracii z levicového spektra. Jedinou autentickou levicí je KSČM, tvrdí její první místopředseda Balín. A předseda Grebeníček sebevědomě prohlašuje: KSČM je stranou reálné síly a slibné perspektivy. Tak jsme svědky toho, jak se naše dvě největší levicové strany navzájem nemilosrdně potírají a exkomunikují z levého spektra. To je hlavní slabina české levice - nevraživost, nedůvěra, namyšlenost. Jak překonat tento stav ? Jak porazit pravici, aby nemohla prosadit své antisociální záměry v různých oblastech společenského života ? A je to vůbec možné ?
Právě na tyto otázky se pokouší odpovědět třetí číslo letošní Emancipace, teoretického občasníku SDS. Přináší nevšední úvahu našeho karlovarského člena ”Odpověď na tři otázky o levici. Informuje o panelové diskusi k otázkám levice uspořádané levicovým Klubem sociologů a psychologů a publikuje netradiční příspěvky dvou účastníků této diskuse profesora matematicko-fyzikální fakulty Fabiána, předsedy společnosti Volné myšlenky, a sociologa Entlera, místopředsedy SDS. První píše o pluralitě jako o přirozeném stavu levice a druhý o politické kultuře jako nezbytném znaku moderní levice. Jaký je rozdíl mezi levicovostí, radikalismem a extremismem, rozebírá v další stati Milan Neubert, člen předsednictva CV SDS. Číslo uzavírá překlad významného prohlášení předsednictva PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi, v němž se naši východoněmečtí přátelé zdárně vyrovnávají s dědictvím stalinismu. A Plácek uvádí další příspěvek k vnitrostranické diskusi o našem programu.
Vladimír Seidl
1. místopředseda SDS