Pro současnou euroatlantickou civilizaci jsou charakteristické dva základní společenské vztahy - kapitál a demokracie - jako její atributy. Proto je také existující občanská společnost označována tu za kapitalistickou, tu za demokratickou.[25]
Kapitál potřebuje ke své existenci svobodu pracovní síly. Svoboda jako společenský vztah je však v lidských myslích neoddělitelně spojena s rovností. Kapitál je proto společností nucen k přijetí demokracie se svobodou i s rovností. Rovnost lidí je ale významným akcelerátorem komunikace, která vede v podmínkách svobody k překonávání barier mezi lidmi a k jejich intenzivnějšímu sdružování.
Demokratičtí socialisté odmítají zjednodušené představy neoklasických ekonomů, ale i tradičních marxistů, že růst sdružování pracujících je v rozporu s dlouhodobými zájmy kapitálu[26]. V počátečních fázích rozvoje kapitálu sice vedlo toto sdružování k monopolní rentě a k neefektivní alokaci zdrojů, ale v dalších fázích se svoboda lidí ukázala být především nutným předpokladem jejich inovativního chování, vedoucího k vyšší produktivitě práce[27]. Sdružování pracujících má za následek i růst jejich schopnosti řešit složité problémy kolektivního chování a koordinace pracovních činností.
Proces sdružování pracujících je nezadržitelný, systém ho samovolně podporuje v rámci svých globalizačních tendencí. Nárůst intenzity demokracie a následně asociační síly pracujících nad jistou mez však začne snižovat schopnost kapitálu řídit investice a alokovat se. Další demokratizace společnosti pak narazí na vlastní zájmy kapitálu[28]. V tomto smyslu odmítají demokratičtí socialisté sociálně demokratickou utopickou iluzi, že je možno dlouhodobě garantovat souběh zájmu kapitálu a pracujících.
Demokratičtí socialisté považují za svého hlavního strategického protivníka globalizovaný kapitál a jsou připraveni použít proti němu jako hlavní zbraň právě demokracii[29]. Proto podporují permanentní demokratizaci demokracie.
Největší hrozbou dneška je snaha kapitálu o zbrždění procesu společenské demokratizace cestou „zkracování” demokratických práv. Existují dva možné negativní scénáře tím prvním je vyvlastnění sociálního státu kapitálem bez náhrady, tím druhým je reálné nebezpečí zafixování národních (nacionálních) socialismů. Proto je třeba starat se o nadnárodní sociální struktury a současně aktivně bojovat proti všem formám a projevům fašismu, násilí a xenofobie.
Demokratičtí socialisté jsou pro Evropskou sociální republiku, demokratičtí socialisté chtějí více demokracie.