kyselé hrozny KKE - Syriza prý poskytla vládnoucí třídě a zahraničním mocnostem mnoho záruk, tudíž je negativním prvkem a stejně nebude plnit to, co slibovala.
Otázka je zda Syriza hledala záruky pro buržuje a nebo aspoň nějakou stabilitu v chaosu a také zda nesplní co slibovala ale z jiných důvodů než je zrada na proletářích a la mustr KKE.

Proč kyselé hrozny? KKE letos v podstatě nezměnila svou taktiku a ani argumentaci. Je to ovšem úplně jiná strana než před 30 lety, kdy získala 11% hlasů.

Podle toho co vím, se v KKE skutečně rozběhla vnitrostranická diskuse a začínají se objevovat kritické hlasy. Uvidíme.

jen se mi zdála kritika Syrizy s 4% pro KKE jaksi neadekvátní - byl to snad Ezop co psal o té lišce, která chtěla hrozny vysoko nad zemí a když na ně nedosáhla začala o nich vykládat že jsou kyselé...

jestli vrčí na konkurenci konstatně, tak to nic nemění na tom, že to působí jako závist na lepší volební výsledek a výmluva vlastního propadu

KKE "vrčela" už v době kdy měla více procent než Syriza, nejde jen o "závist"...

Proto mi ani to podobenství s hrozny moc nehraje. Ten postoj je principiální, na můj vkus dogmatický, který KKE zahání do gheta.

Asi je těžké pro SDS rozebírat poměry mezi evropskými komunisty, ale zajímavé by bylo srovnat např. kyperský AKEL (bývá vnímán jako člen komunistické rodiny) a řeckou KKE (která se neustále ohání tradičním marx-leninismem a revolucí). A jsou tu i komunistické strany, které se staly přes odpor Athén jako jednoho pólu evropských komunistů členy poněkud méně leninsky koncipované SEL jako pólu druhého.
Logicky se tohle rozrůznění až napětí promítá i do ČR - kromě toho, že dodnes KSČM jako hlavní kompartaj u nás (štěpánovská KSČ má zcela marginální význam) má v SEL jen statut pozorovatele a KKE byla v řecku její hlavní partner.
Co je ve vztahu ke KKE zajímavé, je nedávný VIII. sjezd KSČM. Média přinesla informaci že na 1.místopředsedu tam kandidoval předseda Svazu mladých komunistů československa L. Kollarčík - a že jeho kandidátský projev byl postaven na tom, že chce odvést KSČM definitivně od "nekomunistické" SEL k "marx-leninské" KKE.
Tuto volbu statutárního zástupce předsedy KSČM nakonec vyhrál bývalý poslanec Šimůnek s 61% hlasů a Kollarčík se svým obdivem ke KKE, s podporou Filipova protikandidáta Grospiče a s odporem vůči "reformistickým zrádcům" získal jen 10% hlasů. Ale i ta desetina militantně naladěných členů KSČM je na jejím obrazu samozřejmě vidět.

I když je to těžké, je to nezbytné, protože se cítíme být součástí jednoho širokého hnízda. Všechny komunistické i postkomunistické strany - včetně těch prošlých "sociáldemokratizací" - se od sebe liší v důsledku jiných historických okolností a kulturních podmínek.

Není něco jako čistá marx-leninská strany. I ta často zmiňovaná KKE by asi byla kritizována svými minulými genseky jako nemarxistická.

Prosi myslím (a SDS jako celek taky), že je třeba o těch rozdílech diskutovat a hledat minimální společný program.

To je mimochodem právě u KKE trochu problém. I proto jsem překládal s řeckými přáteli Otevřený dopis pro ÚV KKE...

nevím a snad ani nechci vědět co si kdo představuje pod pojmem čistý marx-leninismus, ale faktem je že praktický postoj KKE se posouvá ke krajnosti a že ten poslední volební výsledek prostě neokecají.
Jeslti jsou ještě schopni nějakého minimálního společného postupu - jistě : na netu s podobně burácivými bojovníky za blaho proletariátu. Ale net (stejně jako papír) unese mnohé, leč život jde svou cestou

Obávám se, že aktuálně není nikdo, s kým by byli ochotni jít. Všichni ostatní jsou v nejlepším případě šiřiteli iluzí, tudíž škodliví...

copak o to - plést si reálnou naději s nějakou krásnou iluzí je dlouhodobě škodlivé. Problém je jeden -a to ta nesnášenlivost radikálů. Protože největší iluzi je myslet si že vlastníci revoluční pravdy už více nepotřebují než se jí co nejpevněji držet.

Od jistého věku si už dávám pozor, abych příliš nezobecňoval :)

V Řecku je i radikální levice, která zas tak nesnášenlivá (alespoň vůči jiné levici) není. Ale házení hrachu na zeď se po čase omrzí...

myslím, že posun od netativisticko nostalgické KKE k pozitivněji populistické Siryze se zobecnit pro Evropu dá (athénská platforma KK byla dlouho dávána za vzor), ale jestli je radikalismus obou planý to bez konkrét asi posoudit nepůjde. Kotel bublá a skrz páry není moc vidět, jen aby s Cimrmanem řečeno nepřišel jinčí sekáč, co se nezakecá