Moc pěkný článek, jen bych dodal, tohoto pána jsem považoval za konzervativního komunistu, proto otázka, zda mohou být stejným měřítkům podrobeny i režimy, které se schovávají za slogany o komunismu, socialistické společnosti atd.?

To se snad ani nedá uvěřit - že toto napsal člověk, který je pod článkem podepsán.

od téhož autora, pro změnu o Lybii :
"Boj proti tyranům, perzekuci, závislosti těchto zemí, za demokratické svobody a sociální spravedlnost v současné době pokračuje paralelně v mnoha arabských zemích. Nejkrvavější z nich však probíhá od 17. února v Libyi, kdy demonstranti byli v druhém největším městě Benghází bestiálně rozehnáni. Demonstranti protestovali proti zatýkání advokátů příbuzných více než 1200 politických vězňů, kteří byli během dvou hodin zavražděni ve vězení Abu Slim v roce 1996. Stojí za povšimnutí, že diktátor Muammar Kaddáfí celou dobu popíral uskutečnění tohoto kolektivního masakru. Pod tlakem mezinárodních organizací lidských práv přiznal tento zločin teprve v roce 2004. Vymlouval se, že jeho bezpečnostní jednotky musely zasahovat k potlačení vzpoury ve vězení, ale proč zatýká právníky příbuzných těchto obětí nevysvětlil. Podobných známých zločinů tohoto režimu proti libyjskému lidu a mezinárodnímu společenství je spousta. Stačí připomenout atentát nad skotským Lockerbie.
M. Kaddáfí vládl Libyi na základě vojenského převratu v roce 1969. Nikdy neusiloval o předání moci na základě voleb. Zvolil si titul vůdce revoluce a odmítl ustanovení funkce presidenta, aby mohl být v čele státu nadosmrti. Podporoval proamerické policejní režimy Bin Alího v Tunisku a Mubaraka v Egyptě. V zemi není ústava, nejsou politické strany, nejsou odbory a nejsou občanská sdružení. Existují „revoluční výbory", které si velmi pečlivě vybírá a které zasahují do všech oblastí společenského života, berou bezpečnostní otázky do svých rukou, paralyzují justiční moc a rozhodují i o kádrové politice.
Jeho syn Sajf El-Islám, i když také nemá oficiální funkci, vystupuje, jako kdyby Libyi zdědil. Kaddáfí jej připravuje jako svého nástupce. Syn Mutasím je od minulého roku šéfem libyjských národních bezpečnostních sil. Syn Chamís, velitelem speciálních jednotek, a byl to právě on, kdo měl na starosti potlačení povstání v Benghází, dal povel k bombardování mno

Překvapily mne reakce na článek. Jde v nich o to, kdo to napsal a ne, co je napsáno. Asi obsah článku bude dán tím, že autor je člověk spjatý se syrskou realitou původem, má blízko ke KS Sýrie, umí arabsky a sleduje dění v arabském světě. A je radikálně levicově (!) orientovaný. Co byste ještě chtěli více, snad zprávu nějaké tajné služby? Já si kladu otázku, zda má pravdu. Odpovídám si na ní, že nejspíše ano (právě z výše uvedených důvodů).

článek je dobrý, nepochybuji o pravdivosti jeho obsahu a když dovolíte, tak se jen divím, že osoba jako je Charfó má tyto názory, když jsem jej vždy považoval za ortodoxního konzervativně stalinistického komunistu.

Asi jsem se mýlil a jsem tomu rád ...

jestli byl pan Charfo kdysi příznivec strany BAAS a nyní se s nimi rozešel je to jeho osobní věc.
V každém případě mluvit o standardní demokracii je v tomto nestabilním regionu vždy ošidné. Obě strany ostaně volají Allah akbar.
To se obecně týká nejspíš i vítězů tzv. arabských revolucí. To co se nyní děje např. v Egyptě je velký problém. Otázkou je zda vůbec mají normální lidé šanci promluvit do dění anebo jen tvoří kulisy dějin.

nevím jak by Charfo hodnotil dnešní politiku egyptských radikálů z muslimského bratrstva ale ještě nedávno o Egyptu napsal :
"Proamerický policejní režim v Egyptě, pod vedením 82letého presidenta Husního Mubaraka, který nepřetržitě vládne od roku 1981, byl vážně otřesen povstáním milionů mladých lidí, kteří žádají svobodu a jeho odstoupení.
Široko daleko nejsilnější a nejpočetnější bezpečnostní složky, dobře vycvičené v USA, o které se tento režim opíral, se zhroutily a zmizely před odvahou a odhodláním milionů všeho postrádajících lidí.
I když je Egypt parlamentní republikou, je fakticky zákonodárná moc a vláda podřízena presidentovi a on je zastáncem politiky tzv. otevřených dveří, ekonomické liberalizace a arabské kapitulace."
Tohle se od reality myslím dost liší. Stejný problém jako v lybii, syrii a jinde - pouhá výměna expozitur a minimální změna pro lidi. A pokračující harašení zbraněmi....asi by to chtělo hlubší analýzu co se opravdu děje.

Včera jsem si přečetl v novinách: "Na podporu Damašku se odpoledne manifestovalo v mnoha městech, zahraniční média však informují téměř výhradně s odvoláním na zdroje opozice"(Právo 24.3. 2012).