Hospodářská krize vznikla nepochybně ve finanční oblasti. Způsobily ji zdivočelé finanční trhy, burzovní makléři, finanční poradci, riskující bankéři, podplacené raitingové agentury, spekulanti a chamtiví hazardní hráči. Do reálné ekonomiky se jen přenesla. Té ekonomiky, kde podnikatelé na konkurenčním trhu tvoří skutečnou přidanou hodnotu a ne výnosy tvořené přesýpáním peněz a tvorbou finančních derivátů. Takto krizi trefně charakterizoval ekonom doc. Voráč.

Nic moc trefného na tom nevidím.
Myslím si pravý opak a zřejmě nejsem sám - nejde jen o sweezyovský směr (Monthly Review) a postkeynesiánce v USA.

Dne 3. 6. 2009 byl na Britských listech uveřejněn článek pod názvem „Vyšetřování hypotéční krize: Hledání zločince, jehož už známe” uveřejněn výtah z článku amerického ekonoma Deana Bakera z magazínu Truthout. Dean Baker hovoří o tom, že od recese 2001 táhla až do dnešního kolapsu hospodářský růst hypotéční bublina a o roli finančních derivátů a toxických půjček říká opovržlivě:
„Kdybychom čelili osmimilionové hypotéční bublině bez špatných půjček, předlužených bank a špatných derivátů, byli bychom stále prakticky ve stejné situaci jako dnes. Trh s nemovitostmi by se zhroutil, spotřeba by klesala, nastoupila by vážná recese s masovou nezaměstnaností a rekordní mírou zabavování hypoték.”.

Z Bakerova článku tedy vyplývá, že americký ekonom se zlobí především na ty, kteří připustili „bublinu” a finanční startér ekonomické krize nepovažuje dokonce ani za nutný katalyzátor krize.
Zlobí se na ty, kteří připustili hypotéční bublinu …
Takže se ale tím pádem zároveň „zlobí” na ty, kteří „připustili” růst v jeho vlasti po r. 2001 – růst, který by v jeho mocné a zároveň nemocné vlasti, marxisticky vzato v zemi, kde jsou výrobní síly rozvinuty nejvíce, bez bubliny nebyl.
A když není růst, tak není v kapitalistické ekonomice pro širokou veřejnost všechno stejné jako včera – s tím, že se pouze nemáme lépe a radostněji.
Když není růst, tak není jen stejně, tak n

Když není růst, tak není jen stejně, tak není pouze ne-lépe.
Když není v kapitalismu růst, tak je dnes hůře než včera s tím, že zítra bude hůř než dnes – nebude-li růst obnoven…

pravý opak čeho ? že finační trhy utekli svým regulátorům neno jak ?

Pravý opak toho, že se krize JENOM přenesla do reálné ekonomiky.
Podle mne jsou kauzální závislosti jinak - a to právě naopak.
Finanční divočina, která je zdánlivě jakoby původní příčinou krize, je podle mne výsledkem, jakoby odvozenou horečkou organismu reagující na nemoc tohoto organismu - toho, že kapitalistický mechanismus reprodukce v REÁLNÉ ekonomice se propadá do stagnace, což není finanční fenomén
To, že vyrábím zboží neznamená, že vyrábím hodnotu - vyrábím naturální, reálné užitné statky i služby - nemusí být materiální, ale jsou reálné, naturální - uspokojují lidské potřeby nebo produkci toho, co uspokojuje lidské potřeby...
Jistě mohou být systémy, kterým nevadí kvantitativní stagnace - ale kapitalismus k nim nepatří a zmíněná finanční divočina mu proto vyrábí umělý růst.
Nadkriticky regulovat znamená zabít to, co umožňuje růst...

tohle asi bude pokus o nějaké protirůstové náboženství -kapitalismus roste a tak ho nahradíme nějakým nerstoucím feudálním rájem jen pro zelené.
V roli feudálů samozřejmě držitelé té správné stranické legitimace, kteří s pomocí velkého bratra zadusí plevel spotřebitelské a jiné suverenity.

Vůbec ne - stačí, když systém bude vůči růstu svobodný.
Když nebude otrokem růstu.

Naturálně se může společnost rozvíjet "dál a výš" jako se koneckonců rozvíjela vždy. Fond společenského znalostního dědictví porosté dál - jako se uměl rozvíjet i před kapitalismem i za kapitalismu, vždycky - od chvíle, kdy množství kombinací mezi prvky fondu znalostního dědictví překročilo jistou mez.
To znamená rozvíjet se v rámci systému, který sám a spontánně indukuje spontánní optima - nikoli indukování rakoviny, nikoli maximalizace růstu a zisku a tedy minimalizace výdajů a příležitostí jiných.
Mechanismus, který SÁM bude indukovat "zlatou střední cestu" - ne že se to bude dělat prostřednictví subjektivních oprav (tzv. vytváření příležitostí - institucionální korupce nic jiného) a svěří se to jednotlivým subjektivním plánům lidí, kteří to prostě nikdy nebudou umět jinak než "malá domů"...

Regulace jednotlivými vědomými úkony (tzv. hospodářská politika) není řešením - lidé sledují svě jednotlivé a skupinové zájmy - a výsledkem bývá karikatura tzv. společenských cílů.

V tom mají ultraliberálové pravdu - až na to, že hájí status quo.
Protože není důvod hájit status quo...

Být vůči růstu svobodný a rezignovat přitom na hospodářskou politiku ? jakýsi spontánní sklon či samospád k přirozené zlaté střední cestě ?
Přiznám se že netuším o čem mluvíte.... kvalita růstu se bez určité politiky včetně té hospodářské neobejde. Jak chcete z vývoje lidské společnosti vyřadit subjekt ?

zboží které nemá hodnotu ? dost kuriozní...

Ale ne.
To bylo míněno tak, že to, co vyrábím, je užitná hodnota, naturální statek, ale tím, že ten naturální statek vyrábím, tak prostě nepřibývá hodnota - co přibývá, jsou statky s nějakou -spíše klesající - jednotkovou hodnotou...
Proto jsem říkal, že výrobou nevyrábím hodnotu - kdybych se rozhodl, že budu vyrábět něco, čeho jsou plné sklady, tak bych sice utápěl náklady a vyráběl užitnou hodnotu, naturální produkt - ale hodnota by nepřibyla skoro žádná...

Tohle mne zaujalo : "klíčové země BRIC nesledují západní liberální model ale „státní kapitalismus”.
Když pominu spor o tom jestli je ještě v Číně socialismus, tak v případě ČLR a Ruska mám za přesnější pojem kapitalismus oligarchů. A přiznám jistou nejistotu pokud jde o hodnocení toho, co je to vlastně v Indii a Brazilii. A už vůbec bych to nedával do tak přímé souvislosti s tím jak byly tyto země zasaženy krizí.
Rusko zažilo loni také záporné hodnoty vývoje HDP (tuším asi -6%). V případě Číny jde o to, že ta má zvláštní vztah k ohnisku krize, k USA (v podstatě američany založili přes nákup obligací). Faktory růstu v Indidi a Brazilii budou také specifické. Vnitnří politika i vazby na kontinentě (LA, Asie)
To spojení BRIC je prostě na takový analytický závěr trochu nesourodé a specifické. Jde řekl bych o trochu módní mediální vyjádření rodící se multilaterality ve světě než o samostatný ekonomický útvar. Ona ani ta spolupráce Pekingu a Moskvy nebude zrovna ideální i když je to asi dál než za Brežněva.

jestli vám to k něčemu pomůže, tak předběžné odhady vývoje HDP za rok 2009 v zemích BRIC jsou tyto (z konce roku).:
Brazilie - kolem 0%
Rusko - pokles až -8%
Indie - plus 5%
čína - kolem +8%
Pokud jde o objem protikrizových opatření, tak nejmenší byl asi použit v Brazlili. Čínu stálo udržení jejího růstu vzhledem k provázanosti nemalý objem výdajů a do budoucna bude muset řešit značné nerovnováhy. V Rusku působí zejm. vývoj obchodu s ropou a plynem.

díky za doplnění, ale jen to potvrzuje, že i když BRIC asi figuruje v geopolitických úvahách, není to jeden útvar a cesty těhle zemí asi půjdou různými směry.
Pokud jde o zvládnutí krize - zajímavý je ten rozdíl mezi Ruskem (-8%) a ČLR (+8%).

uvidíme jak dál - ČLR se začala zbavovat amerických obligací jako riskantních, Rusové čekají na růst výnosů z ropy a plynu a mají podepsat nový START. Zaplatí to vše inflace ?

nedivte se že číňané prodávají americké papíry, když roste rizko inflace a slabého dolaru. Počet dolarových miliardářů v Číně navzdory krizi stoupá. Pravidelná roční zpráva ukazuje, že má asijská velmoc 130 miliardářů, ještě loni jich bylo 101. Čína má po USA nejvyšší počet takových boháčů a ti se chtějí chránit.

účel světí prostředky : stejně jako před tím USA, tak nyní i ČLR prosazuje asymetrický "free trade".
Američané nechtějí aby Čína nepřestala nakupovat americké dluhopisy a to, že ČLR chce investovat více prostředků doma v Číně se jim nelíbí. V USA navíc nyní vládnou ochranářské nálady a jejich hlavním terčem je právě Čína. Ochota Číny kumulovat americké dluhopisy a dolary vydělané vývozem čínského zboží umožňovala v USA udržovat mimořádně nízké bankovní úroky.
Otázka zní, jak skloubit a sladit tyto naprosto protichůdné snahy. A tak se rodí absurdní projekty - např. americko čínské kondominium (Chimerica). ČLR na oplátku dostávala záruku postupného zvyšování životní úrovně když tato ganarce ztrácí na ceně, vágní bublinou se stane i "Chimerica". A ČLR se začně rozhlížet po možnostech jiných částí světa (evropské trhy, ruská ropa...). A tomu bude odpovídat i uvolňování obchodů a pohybu kapitálu ve světě.

Ekonomika předběhla politiku, která za ní kulhá na obě nohy, klasický dialektický vztah ekonomiky a politiky. Nikdy se nemůžou přesně vyvážit, ale současný stav je značně vychýlen ve prospěch ekonomiky, která svými možnostmi značně předstihuje možnosti politiky. Stačí se dívat v TV na tzv boháče, kteří si nevidí na špičku nosu a považují se za spasitele lidstva. Nebo naší přední politici chodí prosit p. Fišera, jak se to má udělat. Jasný vztah ekonomiky a politiky.
Dobrý čllánek, ale použití Murphyho zákonů celou problematiku posunuje do světa Cimrmana.

raději byste nějaké antikapitalistické rituály spojené s pomazáním krví černého kohouta a výkřiky "kapitalismus - špína a hnus" ? Není nakonec pravdě ten Cimrman blíž ?