Dotaz : domníváte se, že pokud by se Liehmův scénář stal realitou, neproběhl by polský scénář z roku 1989 - totiž, že všichni by zaškrtávali všechny jiné kandidáty, jen komunisty ne.
Všechno, co bylo na polské kandidátce z r. 1989 skutečně volným výběrem, dostala Solidarnošč - celou třetinu mandátů.
Mandáty stran polské národní fronty dostali jen to, co si předem přisvojili ...

Myslíte, že morální autorita KSČ byla rehdy tak vysoká, že by se toto nestalo ?

Ale v takových turbulencích funguje jiný čas - tam není linearní vývoj - za čtrnáct dní se může stát víc než jindy za desítiletí.

Vzpomeňte si na náš Listopad - 16.11. 1989 - kdo by v tento den pomyslel, že za 14 dní bude zrušena vedoucí úloha KSČ a marxismu-leninismu v nadstavbě ? A že za šest sedm týdnů bude prezintem Havel, disident z Hrádečku a ne něco kompromisnického nějakýá Císař nebo někdo z osmašedesátníků ... ?

I já skutečně znám rok 1968 jenom zprostředkovaně. Řekl bych ale, že hlavní odpověď dává sám Liehm - společnost byla tehdy patrně ochotna (samovolně nebo díky vnějším podmínkám) dát KSČ druhou šanci. Obrovský rozdíl oproti roku 1989. A pak je tu značný rozdíl v chování a vůli vedení KSČ - to v roce 1968 nehodilo svou totální (z hlediska vnitřní politiky) moc na ulici ani na konci srpna - bojovali o ni, možná až moc. Porovnejte to s listopadem 89.

Navíc - po sjezdu KSČ v září by se asi postupně měnil charakter KSČ, v tom měli asi ortodoxové pravdu, odborné zázemí KSČ by se nezhoršilo. Mám pocit, že by KSČ ono avizované přechodné období ustála. Co by se dělo pak, to je ovšem otevřená otázka i pro mne.

Každé historické "kdyby" a "co kdyby" je pochopitelně velmi problematické. Na r. 1968 si zas až tak moc nepamatuji, byl jsem ještě "nevinné robě", a politiku jsem už sice vnímal, ale ne moc do hloubky. Takže nevím, jen z vnějších projevů předsrpnových bych soudil, že pozice KSČ nebyla právě slabá (otázka, jak snadno se mohla zvrtnout) a sotva byla srovnatelná s pozicí 16. 11. 1989 (kdy už všichni čekali, kdy to "praskne" a otázkou bylo spíše už jen "jak?")
Zato jsem byl v Polsku v době oněch zlomových voleb v r. 1989, o nichž mluvíte (resp. týden předtím, když vrcholila předvolební kampaň).. TAM byla situace jednoznačná, a po pouhé dvouhodinové procházce po Varšave by byl na slušný výsledek PZPR nedal zlámanou grešli ani největší optimista.
Jedinou neznámou bylo, zda se podaří aspoň trochu uspět tzv. nezávislým, různým nastrčeným figurám MIMO nezávislý NSZZ Solidarnosc (pokud si dobře vzpomínám, ze 100 senátorů uspěl JEDEN takový - a zbylých 99 bylo ze Solidarity).
Srovnáat se to nepochyběn nedá, stejně jako s tím nelze zrovnávat řekněme květen 1968 v ČSSR (a ani s květnem 1989).