... skvélý článek. Kromé detektivní zápletky považuji za nejpodnétnéjší poznámky k dùsledkùm Marxovy definice hodnoty.

staří levicoví postkenynesiánci vždy chtéli překročit Marxe néjakou novou syntézou, protože nová realita znásilòovala je ho abstraktní pojetí cen a metafyzické pojetí reprodukčních vztahù. Problém je že spekulování o néjakých nenapsaných apokryfech klasikù tomu úsilí dává ponékud esoterický charakter.
Lépe je bez stínu velikých jmen položit si znovu základní otázku, zda a za jakých podmínek platí pracovní teorie hodnoty a s ní spojená teorie nadhodnoty. Jiné pojetí produktivnosti (zejm. s ohledenm na ekologii a informační služby) nás možná dostane za Marxe, ale to nemusí být pro nevéřící tragedie. Chyba je, že dobrých politekonomù je málo.

Milan Sojka je členem odborných komisí ŘSSD a je to pokud vím tak postkeynesiánec. Jeho vztah k marxistické a klasické ekonomii je ale na bodu mrazu.

Existují zelení ekonomové (např. severočech Seják, lidé kolem Sedmé generace, letní školy, Trastu pro společnost a ekonomiku atd.)

O marxistickém protéjšku Milana Sojky nevím.

otázka je jestli by se sám prof. Sojka označil za postkeynesiánce. Ona ta Robinsonová a celá cambridgská škola je už dost stará záležitost.
Dneska spíš je respektován hybrid zvaný novokeynesiánství, který má od starého J.M. Keynese už dost daleko. Není divu, však také prakticky v globalizované ekonomice nefunguje.

Máte jisté pravdu, ale na celé véci je zajímavé, že neuspél ani neokeynesiánský smér kolaborující s neoklasikou, jehož představitelem je Velký Ekonomický Učitel Národù Pavel Samuelson.
Nehledé k tomu, že ta ne-cambridgská, monetární americká varianta postk. má ješté pořád svùj vliv ...

Novokeynesiánství a institucionální orientace mají teï skutečné asi iniciativu, ale pokud jde o prof.Sojku, ten se myslím v néjaké předmluvé skutečné za toho postkeynesiánce (a nikoli právé neokeynesiánce, tedy nikoli za "kolaboranta") označil - buï ve své knížce o Friedmanovi nebo o Keynesovi. Jenže to je hezkých pár (10?) let ...

"Není divu, však také prakticky v globalizované ekonomice nefunguje."

Víte, Janusi, já nevím, co vlastné funguje a nefunguje - to je hrozné relativní. Jestli myslíte klasický keynesovský model povzbuzování poptávky, tak ten se teï nehodí - ten se hodil do velké zemé s malým exportem a to ješté hlavné dřív.

Ale představte si na chvíli, že by prudce stoupla spotřeba ropy díky tomu, že by se Řína a Indie a Brazilie dostaly zas o pár stupòù výše s produkcí a životní úrovní mas. Mùže třeba přijít chvíle, kdy se výrobce kvùli skokové vyšším dopravním nákladùm třeba zas pokorné vrátí víc k domácí poptávce. Mùže se prosté odehrát ledacos. Bezpečné vím jenom jedno - a to, že védeckou popstar se vždycky stal smér, který zrovna plnil společenskou objednávku néco naléhavé vysvétlit.

A sám Marx ?
Stoupající zadlužování všeho a všech ukazuje, že bez tohoto zadlužování asi už nelze adekvátné koupit vyrobený produkt. Myslíte, že toto se nékdy v kapitalismu zméní ?
Já myslím, že nakonec i ten Marx ješté neřekl úplné poslední slovo ...

mohl napsat víc

Podobne ako Milan skladám klobúk dole pred spracovaným materiálom. Mimoriadne kvalitne predložená historická dilema (otázka) vrátané výberu indícii. Až mi je ¾úto spraviť za òou (pod¾a mòa) bodku.
Za k¾úč k riešeniu treba zobrať indíciu: „Ricarda by takto musel - stejné jako kdysi Feuerbacha – asi ze značné části opustit”!
Marx pri spracovávaní V. oddielu (o peniazoch) pochopil, že bez jeho vyriešenia (V. oddielu) sa z „Kapitálu” nestane ekonomická veda ale ostane len politickou ekonómiou (ekonomickým náboženstvom) tak ako mnoho iných. Pochopil, že sa dostal do slepej uličky avšak vzh¾adom na náklad ktorý za sebou ťahal už nebolo možné sa vrátiť ale nemal ani dostatok poznania a síl na zbúranie bariéry pred sebou a zavàšenie toho čo si predsavzal. Napriek tomu považujem Marxa za najvýznamnejšieho a posledného politekonóma ktorý dostal ekonómiu (politickú ekonómiu) na hranicu medzi ekonomickým náboženstvom a skutočnou vedou. Žia¾ nebolo mu súdené túto hranicu prekročiť.
Ak diskusia a prax potvrdia moju „NEOEKONÓMIU” tak o tom nebude žiadnych pochyb.
Všimol som si autorov kvalitný arzenál Marxovej literatúry a preto by som ho poprosil o nájdenie slovného spojenia „Tovar = cena = hieroglyf ktorý sa dosia¾ nikomu nepodarilo rozlúštiť”. Ja si ho pamätám pravdepodobne asi z cca v 1/3 Kapitálu I v ruskom preklade. Tieto slova tvoria dôležitý krok pre pochopenie Marxa ale aj dilemy o ktorej je reč. Vopred ïakujem aj za prípadnú snahu.

Marx pracoval metodológiou „základnej bunky”. ¼udia pracujúci touto metodológiou preh¾adajú kvantitu (mäso, výplò) a sledujú nekompromisne kvalitu (kostru, skelet). Typickým príkladom sú v statike prútové zostavy. Pevné (môžu byť pritom pružné) kåby pospájané tenkými ale kvalitnými prútmi vytvárajú sústavy s obrovskou nosnosťou. Problémom však je že o únosnosti sústavy rozhoduje každý prút a každý kåb samostatne a chyba jedného prúta či kåba znamená väčšinou kolaps celej sústavy. Je to ako s domčekom z kariet, stačí vybrať jednu kartu a celý domček vrátane vrcholu (to je tá základná bunka) sa rozpadá a je nám nanič.
Ten kto sa nevžije do úlohy človeka pracujúceho metodológiou základnej bunky (napr. statika) ťažko pochopí spôsob jeho konania a myslenia. Väčšinou potom títo ¾udia vyzerajú neprirodzene, ako šarlatáni, eskamotéri, podivíni a pod., nuž a Marx bol takýmto výnimočným človekom na ktorého bežný spôsob myslenia (meter) je nám nanič.

Dalo by se tomu rozumét i tak, že mu onen slabý článek unikal, protože v jeho dobé vývoj ješté nedospél tak daleko, aby jej bylo možné uchopit?