Jen v rychlosti dvě poznámky (k článku, který mne velmi zaujal):
1. Není na 100% pravda, že se otázka "spravedlivé mzdy" nikde u Marxe neobjevuje. Určitý "nahozený" rozbor bychom našli v "Kritice Gothajského programu". Zdá se mi, že tu nikde není (aspoň jsem ji nenašel), pokusím se přes Vánoce doplnit (jako vánoční dáreček stránkám SDS a jejich čtenářům).
2. Není mi moc jasné "technicky", jak by tomu bylo s tím "mediánovým příjmem". Medián se vyznačuje tím, že je stejně případů nad i pod, jestliže tedy budou mít všichni (např. od r. 2008) zaručený minimálně medián (např. tedy medián r. 2007), jak bude vypadat příspěvek v letech 2009, 2010, atd.? (Bude to pořád ten medián r. 2007, zdá se). A jak budou zvýhodněni ti, kteří pracují (a brali MÉNĚ než medián v r. 2007) ve srovnání s těmi, kteří jsou takříkajíc "na podpoře?
Prosil bych autora o bližší vysvětlení.

Nepodmíněný všeobecný medián je možný nástroj sloužící k oslabení handicapu reprodukční nutnosti v případě vyjednávací pozice toho, kdo pronajímá pracovní schopnosti.
Použije-li se medián roku T pro rok T + 1, vznikne v následujícím roce T + 1 medián nový. A pak vzniká otázka :
- i ten nový medián by mohl opět plnit roli být konvenčně uznaným rozsahem prostředků, které by měly "paušálně vynulovat" reprodukční handicap TAKOVÉHO pronajímatele faktoru jako je pronajímatel pracovních schopností ...
- naopak by také bylo možno jen upravovat původní medián o inflaci nebo případně o inflaci v "základním spotřebním koši"
Marx v III. dílu Kapitálu, 2. část v kapitolách věnovaných rentě popsal tehdejší sílu pozemkového vlastníka - po vypršení každého nájmu přebíral tento vlastník vždy více a více zkultivovanou půdu, nesoucí vyšší a vyšší diferenciální rentu způsobenou nikoli původními vlastnostmi, ale těmi nově získanými z předchozích investic, kdy sloužily po dobu nájmu nájemci ...
Dnešní celospolečenský potenciál pracovních schopností je velmi různorodým pohořím, vypínajícím se nad původní rovinou, pusztou, nad původními pláněmi nerozlišených jednoduchých pracovních sil s nepatrnou vrstvičkou "lidského kapitálu".
Těžko říci, kam by se dostaly diferenciální renty pracovních schopností za situace, kdy umělý parametr by vyřadil ze hry existenčně-reprodukční handicap majitele pracovních schopností.
Jak bude zvýhodněn ten, kdo pracuje ?
No právě tou vyjednávací pozicí - každý komu stačí medián, snižuje nabídku na trhu práce a mzda toho, kdo pracuje, ubírá z nadproduktu až na úroveň, kdy by se vlastníkovi soukromých fondů už vůbec nevyplácelo ho zaměstnat.
Pak by teprve mohl pomalu a plíživě nastoupit čas Hellerů a Neužilů - forma zhodnocení by si vynucovala transfiguraci - z nadproduktu je pronajímatelem faktoru práce ukrajováno už tolik, že vzniká otázka, jestli by nebylo zhodnocení efektivnější, kdyby se práce nenajímala, ale byla by na

......Pak by teprve mohl pomalu a plíživě nastoupit čas Hellerů a Neužilů - forma zhodnocení by si vynucovala transfiguraci - z nadproduktu je pronajímatelem faktoru práce ukrajováno už tolik, že vzniká otázka, jestli by nebylo zhodnocení efektivnější, kdyby se práce nenajímala, ale byla by naopak tím /ať už skupinově nebo ne/, kdo by najímal - teď už levnější - peníze od pronajímatelů peněz, rentu práci tím pádem (sobě ?) neplatil a byl by vlastníkem vyrobeného zboží a tedy TAKÉ rezidua /tedy toho, co vlastníkovi vyrobeného zboží zbyde, když se z nadproduktu vyplatí různé (nadreprodukční) renty - veřejnou moc a daně zde pomíjíme - tedy toho, čemu se v kapitalismu říká zisk/

kapitál že je výrobní faktor, vlastnictví že je právo, to přeci není jádro pudla. Možná je doré si některé věci řipomenout v záplavě různých vulgarizací, ale nová kvalita to není.
Stačí rozlišovat mezi jevem a pdostatou. Ani Marx jistě nepopíral význam jevové stránky věcí.
Základ kategorií marxismu je ve společenských vztazích je o určitém zobecnění zákonitostí a nikoliv o tom že jejich jevové projevy neexistují a nepůsobí.