Gočev je oba srovnává, otce mezní produktivity J.B.Clarka a praotce téhož Jana Jindřicha von Thunena /kterého si mimochodem Marx celkem cenil - Jiří Stehlík v článku "J.H.von Thunen a jeho Izolovaný stát" /Politická ekonomie 7/1983, str. 744 připomíná "Vždy jsem považoval Thunena za téměř vyjímku mezi německými ekonomy, neboť samotní objektivní badatelé se mezi nimi nacházejí velmi zřídka - Mar-Engels, Spisy sv. 34, Praha 1971, str. 183/.

Gočev v článku výše pak píše :

"Není bez zajímavosti připomenout, že teorii rozdělovaní založenou na klesající mezní produktivitě práce a kapitálu vypracoval v knize Der isolierte Staat již Johann Heinrich von Thünen, který však došel k závěru, že pracovní síla je vykořisťována. Clark pojal své dílo jako rozvinutí Thünenovy koncepce s cílem korigovat jeho závěr o vykořisťování práce, který vyplýval z odlišného pojetí mezní produktivity: „Teorie, která dělá společnost poctivou, a teorie, která dělá ze společnosti systém organizovaného plundrování práce, se liší v rozdílné definici pojmu mezní produktivity.” (ibid, s. 49, n1) Rozdíl v pojetí mezní produktivity u Thünena a u Clarka je tento: podle Thünena vytváří intramarginální jednotka práce vskutku větší specifický produkt než mezní jednotka práce (tj. po přidání jednotky práce zůstává specifický dílčí produkt všech dřívějších jednotek práce nezměněn), a tudíž pokud jsou všechny jednotky práce placeny podle mezního produktu, dochází k systematickému vykořisťování intramarginálních jednotek práce. Podle Clarka však při každém přidání jednotky práce dochází k pomyslnému přeskupení existujícího kapitálu mezi všechny jednotky práce tak, aby vybavenost každé jednotky práce kapitálem byla totožná, takže specifický produkt každé jednotky práce je také totožný a právě odpovídající meznímu produktu (tj. přidáním jednotky práce se snižuje specifický dílčí produkt všech dřívějších jednotek práce na úroveň specifického dílčího produktu této přidané jednotky). Když

"....Když jsou pak všechny jednotky práce placené podle mezního produktu práce, k vykořisťování nedochází."

I. Hm, to je mi věc : takže jsou tu různé stupně vzdálenosti od meze, já Clark to všechno zamíchám a vyjde mi jako průměr mezní hodnota ! To jsou mi věci !

II. Ale i kdyby to tak bylo - lidi nastupují do práce a sama práce zvyšuje produktivitu, potenciál pracovních schopností - na rozdíl od výrobních prostředků a půdy je pracovní síla takový zajímavý faktor, že se při práci nespotřebovává /to jen bioenergetická síla fundamentální základna, která si vyžaduje odpočinek a odfouknout, odpočinout, najíst se načerpat sil/ - pracovní schopnosti se při práci vyrábějí - výrobní prostředky spotřebovávají a půda zůstává nebo se taky vyčerpává, pracovní síla naopak.
Takže : kdo dřív nastoupí do práce je technicky vzato tzv. fachman a ten kdo poslední, je elév. Pracovní schopnost je různá jako u diferenciální renty z různé "úrodnosti" různé půdy.
I kdyby měl tedy pravdu Clark v tom shora ad I. - tak intramarginální pracovník je minimálně o něco více fachmanem než ten poslední marginální elév a minimálně z tohoto důvodu je intramarginální pracovní síla vykořisťována

Jasně, chápu - u té nejprimitivnější práce, u pásu, kde není snad ani atom tvořivého, kde to umím za minutu, co přjdu na plac - tak tam možná by mohl mít pravdu Clark - a to ještě za předpokladu, že se vypořádáme s onou zvláštní matematikou ad I.

Co opravňuje vertikální přerozdělování ?

Ledacos.

Zato horizontální nic. Takže pojďme pěkně platit u doktora i školné, ale mezi bohatými a chudými ať je aspoň skandinávské přerozdělování krát dva nebo eště líp krát tři ...

A je to.

Prosté jak facka. Nebudou žádné problémy. Všchno zařídí trh jako nejdokonalejší mechanismus rovnováhy a pořádně macaté, robustní až obrovské vertikální přerozdělení jako druhý pól dokonalosti, zajišťující, že nebude nadvýroba a nastane nám zde tržní ráj ...

Vše vyřešeno.
Dokonalost je vždy jednoduchá a prostá.
Hold nadšených stoupenců jako Velký Učitel Proletariátu samozřejmě přijímám, nejlépe mezi 10.00.hod. - 11.00.hod. v každý den mimo víkend. Ale ještě víc byste mně potěšili nějakým tím přerozděleným penízem ...

Vaše ironie není na místě.
Tak trochu podobně, co přeháníte do absurdna, to bylo se Švédskem a Francii v zlaté době sociálního státu.
Francie indikativně plánovala a regulovala a daňově celkem taky dost přerozdělovala kdežto Švédi to s nějakým plánováním vůbec nepřeháněli - ale zato jejich přerozdělování bylo masívnější - až jím utíkali ze země známé a bohaté osobnosti jak se asi pravdivě traduje.

Ono to chce spíš konkrétně než abstrakce o masivnosti přerozdělování a etatistických či tržních ideálech
b1) např. daňové asigance jsou liberální i solidární současně ... přidá se na co je potřeba (pane, jak se lidovci kroutí, že by si takhle fianncovali církev)
2) plošné poplatky vytváří i absurdity - např. přádavky na děti dosud čerpala většina rodin- tedy i ty sakra bohaté. A tedy zbylo méně na ty chudé
Argumenty ? a) vyšší náklady na režii v adresnějším systému, b) práva dítěte jsou stejná a co je plošné je spravedlivé - zejm. ten druhý je absurdní- jak pár stovek narovná práva dítěte z nóbl familie