rozdíl mezi e-verzí a tištěnou verzí HaNo je sice zajímavý, ale podtstané je co si opravdu o tzv. euroústavě jeden ze spíše pragmatických komunistických europoslanců skutečně myslí. Názor Kohlíčka, Ransdorfa a dalších totiž by měl kvalifikovaně ovlivňovat diskusi české levice na toto téma.
JK kritizuje německé předsednictví, že představy o pozměnění ústavní smlouvy jsou mlhavé. Sám však o moc konkrétnější není. Naznačuje to, že některé části textu nejsou ústavní povahy - ale název euroústava je jen symbolem, nejde o ústavu v pravém slova smyslu. A větu "ústava není potřebná ve svém rozhovoru JK opravdu má a nahrává euroskeptikům v čele s V. Klausem.
Koncipovat smlouvu jako pouhé upřesnění Nice pro EU27 je podle mne velmi minimalisticý přístup, který rezignuje na aktivitu v politické integraci a to v otázkách pro levici klíčových jako sociální rozměr EU, společný bezpečnostní prostor. JK se také mýlí - přijetím euroústavy jako mezinárodní sluvy neneguje českozu LZPS. Vyšší standard lidských práv je přeci v každé zemi EU možný - jde spíše o tlak na nižší standard.
zkrátka - rozhovor JK příliš rezonuje s duchem uvntiř KSČM a potřebou oponovat eurokraty a to za každou cenu. Tenhle fenomén postihl i francouzskou levici, která také vylévý z nacionální vaničkou i internacionální dítě. Naplňování hesla "Jiná ústava je možná" bohužel zstalo stranou.

Moderní levice a to včetně té radikální by měla jasně a bez vytáček říci, že vidí nutnost politické integrace Evropy a její kodifikované znění. Negativismus a nacionální inklinace levici opravdu nesluší. Když Filip řekl nedávno že "český ancionalismus zasáhl i KSČM" byl v tom záblesk určité sebereflexe.
Dalším nezbytným krokem je pozitivní návrh na úpravy původního textu tzv. euroústavy, který rozhodně není mrtvý, ale musí být dodělán.
I euroskeptická ODS ústy premiéra Topolánka už řekla, že nebude text ústavy blokovat, protože potřeba insitucionálních reforem k evropským volbám tlačí.
A co Francie sladká ? Paní Roayal není ve věci ústavy moc konkrétní, aby nenaháněla voliče Le Penovi ale např. Sarkozy připouští příjetí redukovaného textu (pidismlouvy).
Zde publikované prohlášení francouzké levice na základě alternativy "Une autre Europe est possible!" o iniciativě Za Evropské ústavodárné shromáždění je rozkročení na možná deset let. Potřebné, ale něco je třeba udělat už nyní.
Opět budu citovat parlamentní levici, tedy KSČM a jejího předsedu Filipa, tentokrát z únorové konference v Senátu s názvem Jak dál v EU ?, kde řekl : "EU v současné době ustrnula v reformách svého vnitřního uspořádání". Ano, pravda a také riziko dalšího vývoje.
To, že samotná KSČM nemá jasno jak, neznamená, že by to neměla aktivně prosazovat co je českým zýájmem v další politické integraci EU. Naopak. A v tom je opravdu J. Kohlíček v zajetí gest a stranických rituálů.

To Filipovo vystoupení na konferenci 9.2. v Senátu znám, bylo publikováno. Přihlásil se tam m.j. k heslu "Jiná ústava je možná" (na KSČM pravda pokrok) a současně vyzdvihl eurasijský koncept s požadavkem, aby se EU "prodrala až na Sibiř".
K euroasijské kocepci jsem poněkud skeptický, stekjně jako mluvit o integraci až za Ural. Oba kontinenty jsou samozřejmě vedle sebe, ale vtahování Ruska do euroatlantických her je rozporná věc. A samo Rusko spíše sní sen o využití malé Evropy pro své záměry. Spolu se zeleným je však oprávněný akcent na evropskou energetickou bezpečnost - ruské zdroje možná oddalují "peak oil", jde o to za jakou cenu.
Podobně je to s pochopením KSČM pro politickou integraci EU. Socialistická Evropa je spíše propagandou, neurčitým snem. V praxi je to alibi pro postoj, který je významově spíše NE - ona Kohlíčkova "smrt dokumentu". Chce to hledat pole pro shodu nad kontruktivními prounijními aktivitami, ale to znamená i kompromisy.
Když levice nebude ovlivňovat tvrobu euroústavy, nadefinuje si ji pravice sama - a horší než jak ji připravil Konvent. Žádný, byť pomalý, obrat tankeru (Ransdorf) se ale nekoná - VII. sjezd této strany asi nebude jejím poevropštěním. A tanker může potkat osud lodi Marie Celesta.
Ransdorf sám asi ví, že péče o jeho osobní pozici zavání usmiřováním stranických nostalgiků se stále menší schopností jejich rezistenci a nacionální sklony zvládnout. A de facto pak tleskají Klausovi a vizím ODS jak tiše rozebrat EU přes diferenciaci integračních struktur (Visegrád, schongen, EMU...).
Ale přes národoveckou rétoriku a vytahování národní suverenity proti té sdílené, unijní, jde pravici de facto o minimalizaci regulace volného trhu v evropském hospodářském prostoru. Levicoví konzervativci tak svým provincialismem a překonanému pojetí českého národního (nikoliv státního) zájmu paradoxně plní přání evropskému kapitálu.

Kohlíček se opravdu mýlí, pokud jde o LZPS, která je jako ústavní dokument nadřazena jakékoliv mezinárodní smlouvě, byť s názvem "Euroústava". Negativně se to projevilo v minulosti, kdy LZPS místy "přebila" Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod z roku 1948.

Pokud jde o vlastní rozhovor, sluší se připustit, že Kohlíček umožnil jednostrannou interpretaci ze strany Haló novin, i když to musel očekávat. Pravdou ale taky je, že jeho pozici asi nejlépe charakterizuje věta "Mini-dohoda by bohatě stačila" - s tím já souhlasit prostě nemohu.

Začnu od konce. Nejasnost pozice KSČM k euroústavě je podstatnou závadou, bez které není s ohledem na vlastní vnitřní mechanismy schopna účinně politicky prosazovat cokoliv v souvislosti s další integrací EU. Kohlíček může být "v zajetí gest a stranických rituálů", rozhodně je ale v zajetí "politické mlhy", a tak se na hřišti pohybuje s politickou "slepeckou holí".

Pokud jde o problém samotné euroústavy, levice si musí být vědoma toho, že odmítnutí návrhu nebylo jen odmítnutím zleva, jak se to na levici mnohdy zdůrazňuje. Měli bychom se možná více zamyslet nad tím, proč ústavu odmítli holanďané.

Pokud jde o prosazování "českých zájmů", myslím, že bychom měli důkladně zvažovat, co je perspektivní a co není, byť by se to mohlo jevit jako krátkodobý "český zájem". Podobné dilema stojí i před pravicí - zájmy domácího a nadnárodního kapitálu nejsou totožné.