nerozumím odmítání lisabonské strategie - Lisabon II. tj. korekce pùvodní strategie ze sumitu z r. 20000 zprava, prosím. Jaká by tedy méla být v globální soutéži použitelná alternativa pro EU ?
Ale odmítat lisabonskou strategii jako takovou mi přijde jako levičácká zkratka nahrávající eurospeptikùm zprava. Možná ústupek radikálùm z východu využívající občas nacionálního populismu a nebo eurofóbùm z Øecka a nováčkùm z Rumunska či Bulharska.
II, sjezd SEL v r. 2007 už pomalu startuje eurovolby v r. 2009 - zastavit propad ale asi nepùjde jenom populismem.

Souhlasím s tím, že v L.s. je mnoho krásných slov o společnosti védéni, sociální kohezi, boji s nezaméstaností atd.
ale je tam také:

"To create a new economic dynamism by economic reform in the labour, product and capital markets aimed at stimulating innovation and entrepreneurship. This reform will be enhanced by a rigorous application of competition rules ..."

A odtud vede přímá cesta k Bolkesteinové direktivé atd. A to vadí - zatím - daleko více západní Evropé, než Rumunùm nebo nám. To by mélo příslušnou pasáž Berlínské výzvy vysvétlit. (Zejména vezmeme-li v úvahu, CO SE VLASTNÌ VE SKUTEŘNOSTI REALIZUJE, A Z ŘEHO ZÙSTÁVAJÍ JEN HEZKÉ FRÁZE.)

Liberalizací služeb bych jen tak "z voleje" neargumentoval. Problém je v tom, že nejde o abstrakci bolkesteinovské liberalizace služeb - společné služby v celé EU je jisté i pro levici cílový stav - alespon doufám (klienti jisté nemají dùvod proč si nekoupit lepší službu odjinud).
Problém je v odlišné úrovni téchto služeb a konkurenčním tlaku, který nejsou sto vyrovnat národní veřejné finance - Øešení je v postupné harmonizaci rozpočtové ale i sociální poltiky ... a to je jisté delší cesta.
Boj s liberalismem ze strany radikální levice je stejná fráze jako sliby sociální Evropy ze strany druhé. Uvolòovat mezinárodní obchod nejenom se zbožím ale i se službami je koneckoncù přirozený vývoj - ale reakce naz ménu jsou citlivé stejné jako když se mél liberalizovat pohyb pracovní síly. Také ti bohatší naprosto neinternacionálné řvali.

Nejsem ekonom, proto mohu jen napsat, jak véc chápu já osobné: jde o to, zda liberalizace bude probíhat, obrazné řečeno, na bázi "nejmenšího společného délitele" nebo na bázi "nejmenšího společného násobku".
Jinak řečeno, zda má být prostředkem sociálního, daòového atd. dumpingu, který stlačuje (případné) partikulárné dosažené výhody zaméstnancù (nebo veřejnosti, pokud jde např. o právní rámec služeb, ochranu spotřebitele atd.) smérem k nejnižšímu standardu (potenciálné třeba i k "čínskému" standardu).
EL prosazuje - mysím, že správné, jinávéc je, z jakou nadéjí na úspéch - kompetitivnost na základé rozšíření dosažené úrovné ochrany pracovníkù, spotřebitelù atd., zatímco Bolkestein (fakticky, zejména ve své pùvodní podobé) na základé existujícího minima.

jenže pùvodní Lisabon (z r.2000) je obecné o potřebných inovacích a dynamice na trzích práce, zboží a kapitálu a ne o konkrétních sporech nad Bolkesteinovou smérnicí.
Proto nerozumím odmítnutí lisabonské strategie jako takové (zvlášté když dosavadní postoj byl ponékud jiný) a cítím z ní povrchní antikapitalismus a národoveckou anti-EU ideologi.

Uznávám, že by bývalo asi přesnéjší (a správnéjší) místo o odmítnutí hovořit o požadavku na "znovuobnovení" nebo néco na ten zpùsob, ale použitá frazeologie vychází z toho, že "strategie není to, co Komise nékde napsala, ale to co Komise délá ..." - a tady je to už spornéjší.

Ostatné, k tomu viz např. dosti podrobný rozbor zde
http://www.socialplatform.org/module/FileLib/ ENSpringSummit2005resolution.pdf

Nerozumím tomu, proč by méla i LEVICE přistupovat na argumentaci kompetitivností - která koneckoncù vždy vede k drsnéjšímu a bezohlednéjšímu "dření" obyčejných lidí z kùže (chcete-li použít konvenčnéjší termín, intenzivnéjšímu vykořisťování). Proč musíme stále více spotřebovávat (stále méné potřebných vécí), abychom mohli stále více vyrábét (a stále intenzivnéji plundrovat omezené zdroje naší planety). Opravdu NEJSOU jiná východiska? A neméla by PÀÁVÌ LEVICE nad takovými východisky přemýšlet???

levice nemùže odvrhnout motor konkurence - povinná askeze nařízená néjakou abstraktní autoritou ho nenahradí.
Evropa se musí prosadit ekonomicky a technologicky, jinak se neprosadí.
Poukd bude kritika přílišného liberalismus anti-liberalismem pùjde o negativistické, reakční náboženství a ne o pokrok.

Já myslím, že máte pravdu oba zároveò, a přitom v tom není tak fatální rozpor, jak to na první pohled vypadá.
Egon má rozhodné pravdu v tom, že konkurence, trh a smluvní vztah jsou jako mechanismy nejen to nejpřirozenéjší už od lovcù mamutù, ale ani to není primární zdroj všech našich sociálních béd. To jsou vyjednávací podmínky subjektù - "zarámování" mechanismù ...

A paradoxné, jestli čtenář nechce, aby se drancovala příroda a ždímal človék, mél by vlastné stát být víc "trhovcem" a investovat do zaméstnávání "masového" človéka, který mu pomalu začíná (v daních nepřímých) platit všechny dané místo boháčù, kteří platí (díky ztlumované progresi v daních přímých) čím dál míò. Řím dál víc se po lidech chce, aby si platili co možná všechno sami, pokud nejsou úplné na dné - jak nékdo není na dné, tak toho platí až až a pořád čím dál víc. Státu se čím dál víc vyplatí /je pro néj čím dál víc atraktivní/, když nékdo není na dné - protože takovému človéku už dnes skoro nic nedá, ale za to si od néj vezme čím dál víc daní, které odpustil boháčovi. Prùmérný človék je čím dál víc dojná kráva pro stát - když není na dné, když je v pom,yslném prùméru. Ale o to víc se právé proto pak vyplatí takové státní investování do zaméstnání lidí ...

A situace, kdy veškerý materiál, surovina, energie, příroda, tedy i doprava atd. vše toto kromé práce bude relativné čím dál dražší a pracovní síla při uvedených investicích do zaméstnávání človéka relativné levnéjší, drancování přírody by mohlo pozvolna slábnout a vyjednávací pozice státem zainvestovaného (relativnéji levnéjšího) zaméstnance zvolna stoupat - pracovní síla v kombinace výrobních faktorù by takto mohla být čím dál atraktivnéjší a přitom by šlo o sice dosud ješté ale čím dál míò přerozdélovací akt státu, kdy stát čím dál závislejší na daních masy /místo boháčù/, provedl vlastné výdaj, který bude čím dál víc zhodnocovacícm /tržním/ aktem a čím dál míò přerozdélením.

Dokonce se dá říci, že

shoda v popisu neduhù a obav mùže být - skřípe to ale v programatice (tady mám pocit rétorického cvičení).
Když čtu "zastavit Lisabonskou stragii", tak čtu negaci pùvodního cíle z roku 2000. Nemyslím, že Lisabon II nezohlednitl nezdar pùvodní strategie, pouze z ní vyvodil sporné závéry.Wim Kokova zpráva z roku 2005 má i racionální prvky.
Krize EU (pokud vùbec máme použít tohoto pojmu) není krizí neoliberalismu, ale krizí mechanismù integrace, chaotického institucionálního rámce a bylo by chybou aby "vítézové" na euroústavou (francouzi, holanïané, konzervativní a proamerická pravice a radikální a konzervativní levice) v tomto duchu pokračovali. Pocit, že v textu berlínské deklarace vylíváme z vaničkou i díté mne prosté neopouští.