je mnohem přiměřenější než ten dnešní, ale vztah k současnosti (v roce 1990) je naplněn iluzemi o charakteru doby, o reformismu a jeho roli, o povaze západních společností a vůbec o kapitalismu - další roky ukázal kapitalismus zač je toho loket a že je vlastně - kromě role veřejného sektoru - podřízen stejným zákonitostem jako za Karla Marxe nebo přesněji : že ty zákonitosti fungování kapitálu jsou rozhodující a různé konvergenční a reformní procesy dočasné a jen zakrývající podstatu věci.
Teď víme, že máme co dělat se skutečným kapitalismem

když jsem si ten text po dlouhé době zase přečetl. Tehdejší politická elita tím tehdy odmítla lži předchozí politické věrchůšky. Tedy odmítla to, co za lež považovala. Zdá se, že odmítla iluzi tím, že za svou přijala jinou. Protože se ale na tu dobu sám pamatuji, musím povědět, že i mně se ten svět TEHDY tak jevil. Vidíme-li to DNES jinak, není to podle mne ale jen změna mého vědomí, tomu stále nevěřím, myslím, že se skutečně proměnil svět kolem nás, celá struktura mezilidských vztahů.

Skoro to vypadá, jakoby z kapitalismu spadla maska, kterou měl minimálně 40 let na své tváři. Když spadla, poznáváme opět jeho dickensovskou tvář. A v Karlu Marxovi by dnes při hypotetickém oživnutí možná opravdu nevznikly teoretické pochybnosti, jako kdyby ho probudili o 20 let dřív.

Že se svět (tím, čemu říkáme globalizace) mění, o tom není pochyb. Přesto ale přemýšlím i nad tím, zda jsme nebyli zasaženi (vratně/nevratně) i zbraněmi psychologické války, která byla součástí války studené.

Mimochodem, tyto úvahy jsou jedním z důvodů, proč jsme z Respektu převzali jinak "neškodný" článek Milana Mareše, ředitele UTIA AV ČR. Jak je možné, že když mluví o demokracii, myslí o něčem absolutně jiném než já? Připadá mi to jako následek použití psychologických zbraní hromadného ničení.