Kdo bude v rámci dvouleté zkušební doby propuštěn, bude se mu dorovnávat mzda a rekvalifikaci bude mít placenu...
Co se dá tedy dělat v rámci kapitalismu, kdy vzdělaná chudina Třetího světa nestávkuje a těžce konkuruje, kdy indický programátor je levnější než ten český, o slovinském, francouzském, švédském a americkém ani nemluvě !
Kromě celoevropské revoluce, která by mimo jiné musela tvrdě zabetonovat kapitál v Evropě a neumožnila mu volně po světě plouti ... co jiného zbývá ?
A soutěž v produkci po vítězství takové dílčí lidové revoluce bude probíhat jak ?
Jen mimořádně odhodlaná revoluce po celé planetě ... anebo co je vlastně jinou úspěšnou alternativou, když zůstane světový kapitalistický rámec zachován ?
Veškeré dílčí, národní řešení znamená jen porážku příslušného státu v kapiatalistické globální soutěži ...
Takže jak to go on, which leaders to follow, poor fellows, tell me please, sajedijone graždane vsego mira ?????

Je pravda, že právě kapitalistická globalizace naplno obnažuje neschopnost kapitálu rešit problémy ve prospěch dolních "..". V tuto chvíli nemáme na své straně žádné masové strany, odbory, jejichž předáci sledují stejnou logiku, jakou jste popsal. Nevládní organizace jsou směsí aktivistů a předáků, kteří vědí, kdo je platí. Jediná cesta je v obnově odborů, ve vyvázání nevládních orgnizací z područe NGOismu a v obnově/vytvoření levicových dělnických stran zrozených z aktivismu a diskusí o tom, jakou alternativu potřebujeme.
A samozřejmě potřebujeme vědět, že přesun kapitálu a investic sice někde možná přinese pracovní místa, ale ne tolik, kolik jich jinde zrušil. A že se v případě jiné levnější síly postěhuje dál.
Konec konců i v Indii, Číně a dalších zemí se lidé bouří kvůli pracovním podmínkám, kvůli platům, atd. A pokles životní úrovně v Evropě s sebou přináší i sníženou koupěschopnost, takže nakonec to, co se vyrobí v Číně a Indii, bude stejně neprodejné. Vždyť současný hospodářský růst je postaven na tom, že Čína uměle udržuje dolar na takové výši, aby mohla vyvážet do USA svou výrobu (zjednodušuji, ale v jádru je to tak).
Takže dřív nebo později to bude skřípat víc. Pak už se víc a víc lidí bude ptát, co s tím. Nemám čas, nemám patent na rozum, ale právě v takovýchto diskusích (jako na www.sds.cz, děkuji jim za to) hledáme (a občas nacházíme) východisko.

A vědí studenti a francouzští odboroví bojovníci vůbec jaké podmínky pro práci by si představovali ?
Z bojů proti Bolkensteinvě směrnici, proti opt outu v pracovním právu či proti euroústavě je spíš zřejmé co nejchtějí.
Konzerativnost např. CGT ve věci flexibility pracovního trhu je zřejmá - inu aristokracie proletářů bohaté země se silným sociálním polštářem. Virtuální ekonomika ale kašle na lokalizovaný odpor konzervativní levice - a vyhrává, protože má strategickou inciativu.
Ta Asie, možná i Latinská Amerika je stejně v jejich pohodlí převálcuje a co pak ? Dlouhodobé trendy ve změnách charakteru práce zřejmě krátkodobou taktiku těchto bojovníků neovlivńují. Škoda - Une outre future es possible - ale jaká ?

Inu, já v to taky věřím, ale to, že jste použil u toho hesla franštinu je celkem symbolické a o něčem to vypovídá. Ve Francii jako jediné z vyspělých zemí existuje jakýsi levicový bojovný elán, ale dosavad se mně nepodařilo pochopit, na čem je založen, když oni jistě to co Vy Germaine a další vědí snad taky. A přesto - stejně jako např. Oskar Lafontaine a jeho lidé - hlasitě křičí, ale důležité je jen to, že nahlas - obsah je konzervativní, no solution.
Ale jó, existuje frakce v Socialistické straně zvaná (Evropská) sociální republika a tam najdete jakýsi komplex požadavků - ale nemá to společného jmenovatele, kromě obranářství. Eklektika par excellence.

A všude jinde ve vyspělém světě jakoby byla levice paralyzována pohledem globalizační kobry, jako by se jen báli, o jakou zas svou dosavadní vymoženost přijdou příště - strach a nečinnost, nečinnost a strach. A těch pár Francouzů připomíná kluky, kteří si hlasitě pískají v nočním nepřátelském lese - aby se taky nebáli ...