a i když je to levicový "rebel", málo platný - je to hlavně Američan. Některé detaily jsou pod jeho rozlišovací schopnosti - např. při diskusi s tím Čechem, o kterém je v článku řeč, mluvil zmíněný Čech určitě o reálném socialismu a ne o nějakém sociálním státě, když říkal, že "pracující předstírali, že pracují a vedení, že je platí" - to je typický bonmot českého reálsocu.
Navíc z jeho článku vyplývá, jako kdyby to byla "zlá vůle" a zrazený odkaz kohosi, ohledně toho, co se děje s původními alespoň reformistickými cíly a sny socdem.
Pravdou ale je, že sociální demokracie je pouhé politické hnutí a je konfrontováno se současným kapitálem, který má podstatně jiné možnosti a vyjednávací pozice než měl dříve - větší svoboda pro kapitál, je prostě větší otroctví pro práci
Navíc se úloha sociální demokracie jako jednoho politického hnutí z vějíře více politických sil přeceňuje - rozhodující pro to, co budou strany skutečně dělat, je ta či ona éra - v době "zlatého sociálního státu" byla zhruba stejně (jen o málo méně) vstřícná k zájmům práce i vláda křesťanskodemokratická v Německu a Itálii, případně i konzervativní v Británii nebo socialistickolidovecká v Rakousku

Ostatně, když řekne Amík "sociální demokracie", tak v tom určitě budou nějaké sémantické nesrovnalosti

Když kapitál je v postavení, že může diktovat a vydírat, tak prostě vydírat a diktovat bude a veřejný sektor přitom naplňuje svou kasu v závislosti na jeho působení, když přerozděluje vytvořené.
Nejde o roli státu samotného - jde o roli komplexu veřejných fondů. Pokud o něj (o ten komplex ne o stát) přijdeme, bude vše tak, jak říká sociolog prof. Keller - síť velkých mocných "neofeudálů" a kolem každého klientela prosebníků nabízejících vše, včetně nejpotupnějších úsluh a činů, aby dostali svůj obolus.
Práce zjevně bude čím dál méně a jen vysoce sofistikovaná. Pouze veřejné fondy zde udržují jakous takous rovnováhu vyjednávacích pozic. Proto ve svém článku navrhuji, aby se veřejné fondy začaly více zhodnocovat vlastním fungováním nebo ještě přesněji (ony se nějak zhodnocují už teď, ale nezůstává jím to v rukou), aby se zhodnocovaly na vlastní účet veřejných fondů jako takových, aby také rostly samy ze sebe, ze svých podstat. Investiční pobídky logicky vystřídaly veřejný kapitál, jsou více protiběžné (veřejný kapitál je se soukromým více souběžný, konkurující, vytlačující), což je pozitivní, ale jsou málo plošné, příliš selektivní operace, příliš závislé na několika velkoinvestorech, Strana zelených by tu mohla vést velmi užitečnou diskusi s ČSSD na toto téma.
Vlastně lze investičním pobídkám poděkovat hlavně za jednu věc : konečně se u výdajů na zaměstnanost začíná kalkulovat s úsporami na straně veřejných fondů, když bude pobídka učiněna. Ale jde o zárodek trendu. Investiční pobídka je sice investicí veřejného fondu /ale superselektivní/ ale tím "sociálem" je asi tak jako byla kapitalistickou investicí středověká "investice" do vybudování dolu na drahé kovy nebo přístavu