Někteří označili projev za státnicky vyvážený (Topolánek) či dokonce pozitivní (Filip). Zjevná je snaha vyvarovat se příliš konfliktních vyjádření a vystoupení je v tomto ohledu spíše minimalistické a vedené snahou maskovat své postoje za formální nadstranickost a "tatíčkovskou" roli.
Pokud jde o nějaké to vyčuhující šídlo z pytle, tak poze decentně nazančil že členství v EU zatím nic nezměnilo a věští v budoucnu změny. Také to, že se člověk odpiovědný za svůj život nevymlouvá na vnější okolnosti není u pravicového překvapivá. Kritika legislativního průjmu je jen špilcem vůči vládě - vdyt právě když byl Klaus v exekutivě, tak probíhal kritizovaný závod ekonomů s právníky.
V projevu ale zazněl ještě jeden akord : víra ve zralost naší demoktracie. Tady se asi nejvíce liší od svého předchudce Havla, který před tímto projevem varoval, že naše mocenské elity jsou neztralé, uzavírají se do sebe a že číštění politiky spíše posiluje charakter stran jako mocenských kartelů.
I když Havlova snaha o to mluvit do politiky jako "táta NGO" muže být zesměšnována, stejně jako jeho opakované setrvávání na nemožném opakování polistopadového étosu, jeho kritický postřeh o oligarchizaci naší politiky (líčená jako hrozba vedoucí úlohy dvou stran) může mít v dalším vývoji významnou relevanci.

Já bych bez nějakých cirátů označil prezidentův projev za husákovsky normalizační. Dokonce i Havlova role je jakoby z té doby. Kritizuje, ale žádné řešení jednoznačně nenabízí. Už tu snad chybí jen brumlání krátkovlnných rušiček.

Souhlasím, že Havel je vyhraněný negativně - skutečně nenabízí řešení a jeho "etokracie" působí utopicky. Stejně jako doporučení na nestranického prezidenta. To propojování stranického a státního na příkladu Topolánka rozdávajícího polévku pražského primátora je ale jistě na místě. Svým konzervativním odporem vůči občanskému sektoru a populistickým národovectvím se ale Klaus zařazuje na pravo od něj.
Klausovo současné "co jsme si, to jsme si" je asi striktně účelové (neřekl bych normalizační) - konvergencí různých zájmů si formuje podporu do dalších prezidentských voleb. Byl tentokrát poněkud aseptický, bez svého typicky profesorského poučování. A občan se mnoho nedozvěděl. Ostatně o něj asi nešlo.
Tanečky na mrtvolou euroústavy byly velmi zastřené, populistickým antibyrokratismem spíše nahrával ODS a jejímu odporu nadvládí státu, které nám má ukrajovat z nabyté svobody.
A výzvou jít k volbám možná ani tak neapeloval na občanské ctnosti jako rozšiřuje prostor pro finální mobilizaci ODS proti hrozbě "bolševismu" třešniček a růží.

Novoroční rozjímání Havel, Klaus, Paroubek bylo opravdu hodně o volbách - a nejen o těch parlamentních, ale hlavně o těch prezidentských. Klaus byl tentokrát na všech třech celoplošnýcgh televizích a podle peoplemetrů ho sledovalo na 3 miliony diváků. Proto byl také opatrný a konvergující a daleko méně sudí na hřišti, jehož si hráši nesmí dovolit opravovat. Ona by totiž jeho účast na rozbytí federace, Pepa z Hongkongu a jiné hříchy minulosti o sobě daly zase vědět.
Jestli mu bude v prezidentském klání protivníkem jeho smluvně opoziční partner M. Zeman se ještě ukáže. Paroubek by si to asi opravdu přál. Klaus se Zemanem mají své příznivce i v levé části politického spektra - oba např. byla připravena volit KSČM.
Do této kaše jim ale fouká filosofující dramatik Havel, který by nota bene v roce 2008 už zase podle ústavy kandidovat mohl. A tak jeho varování před uzavíráním polistopadových elit a před redukcí politického spektra většinovým volebním systémem nemusí být jenom sentimentem po starých dobrých časech. Je otázka, zda havlofóbní část levice toto pochopí.