Tak to je bomba. Zdá se, že to s tím sjednocování levice asi nebude moc žhavé.

Po přečtení diskuse o SEL na těchto stránkách, ale např. i diskuse na stránkách senátora Balína (KSČM), si dovoluji tvrdit následující :
* potřebu celoevropské dimenze integrace levice uznávají obě strany sporu - otázka vztahu k EU není věcí nezávislosti (nezávilost na skutečnosti je blobost) ale přiměřenosti - je to sociální stát ale i imperium
* protimluverm je volat po integraci levice a současně SEL její iniciativu vyčítat - že se "utrhla" a zbytek Evropy postavila arbitrárně před hotovou věc "berte nebo nechte být" - integrovat až když vznikne všeobjímající dohoda znamená riziko, že "ujede vlak"
* obě strany sporu nejsou prosty přirozeného egoismu - to neznamená, že je třeba se dívat na budování struktury SEL v zemích kde KS nejsou členy jako na nepřátelský akt (platí i pro individuální členství)
* pokud má být SEL zárodkem transnacionálního sdružení a ne pouhé internacionální kooperace, nelze chápat konsensus jako právo veta kohokoliv o čemkoliv - prostě jen by měli členové mít právo výhrady a vydělení se ze společného postupu
Když si uvědomíte tyto věci, možná že některé bariery padnou !

Pokud jde o bariéry, ty existují už jenom proto, že jednotlivé strany "konfliktu" jinak definují pojmy. A nejde jen o "stalinismus", stačí si vzít běžné slovo "levice". To jste ještě neslyšel, že i v Čechách existuje jediná levicová strana?

K samotným odrážkám:

1) měl byste možná vnímat problém jemněji - "obě strany sporu" snad obě uznávají celoevropskou dimenzi a její objektivitu, ale liší se v tom, zda připustit jistou závislost organizace na EU; SEL ji připouští, protože jinak nemůže Evropu spolubudovat

2) ano tento protimluv existuje - navíc na počátku procesu vznikání SEL neexistovala jasná definice obsahu (tedy z pohledu levice, pravice to vidí jistě jinak) - viz Berlínská deklarace - ten postupně vznikal až v průběhu let 2004-2005

3) :-))) ale vždyť KS jsou přece ve všech zemích, pravda mnohde menší než je SDS v ČR. Může přece existovat názor, že by se měly přednostně podporovat strány právě takové orientace, nebo ne? V Řecku je ten problém vážný - oproti ČR tam naopak KKE vystoupila z bloku Synaspismos a obě strany zůstaly s ohledem na nižší hranici pro vstup do politiky (3%) na scéně

4) ono to ale právě tak probíhá, třeba individuální členství je jen tam, kde to představitelé v dané zemi považují za užitečné

Asi jsem větší skeptik, protože uvědomění si těchto věcí podle mne NEZNAMENÁ, že bariéry padnou. Základem je, že do takového vztahu nesmíte jít s a priorními předsudky.

Postoj KKE působí jako typická obrana pravověří - proč ale když jde o věc víry, hovoří se stále o vědě ? Jestli jsou experimenty jako SEL a spojení Gysi-Lafontain jen oportunním naředěním radikalismu mládeže a oslabování sil dělnické třídy, tak na jakém základě by budovali novou levicovou frontu oni ?
Pokud to není jen žárlivost na alternativu jejich vlastních snah (pravidelné mezinárodní konference svolávané KKE do Athén), tak proč obě inciativy nejde spojit ? Že by zase byly soudružské vztahy horší než třídní boj ?
Určité odpovědi lze nalést u KSČM, blízkých partnerů řecké KKE. Naši komunisté v sobotu pořádali konferenci "Socialismus vědecký nebo surrealistický" (Haló noviny 14.11.). A referenti tu vymezili své pozice takto :
1) nelze zpochybňovat základní principy marx-leninismu a znevažování socialismu před rokem 1989- lidem dnes vize socialismu chybí, uvědomují si již co ztratili
2) renesance komunistického hnutí znamená očistit ho od nesprávných teorií a potěmkinovských kulis občanské společnosti.
Možná to lze interpretovat různě, ale stejně : myslíte, že je s tímto pojetím radikální levice SEL kompaktibilní ?

Kájovi a Béďovi, ale i Zdeňovi - asi ten problém opravdu leží ve střetu víry a vědy. Marxismus-leninismus, tak jak byl etablován jedním bezvýznamným gruzínským teoretikem, na nějž ovšem zřejmě historie nikdy nezapomene, je náboženstvím, liturgicky ostatně dobře ošetřeným.

Zmíněný popis sobotní konference z Haló novin už je na našich stránkách. Zároveň jsme připojili 13 let starý článek amerického sociologa Bergera. S ním by se měla vyrovnat jak současná věda, tak ti, kteří horují pro marxismus-leninismus, ale i my, kteří mluvíme o demokratickém socialismu.

Neoliberální kapitalismus nebo stalinský socialismus : tercium non datur ! Jak rajská hudba pro vyznavače černobílého světa. Paní Aleka stejně jako u nás V. Klaus netrpí na třetí cesty. Ostatně i v čeké levici si mnozí myslí, že nějaký "slepenec oportunistů a trockistů" nemůže určovat tón akční jednoty levice.
Poradce komunistů z Politických vězňů Skála rozhání bojovně mlhu tlachání o právech a svobodě aby nahradil neoliberální revanš jinou revanší. Jistě mu tam přítomní soudruzi Jakeš, Fojtík či K. Hoffman zatleskali. Pro ně jsou Gysi i Lafontain stejně zrádci, jako třeba Ransdorf a další.
Co si ale počne fronta proti oportunismu s množcími se hříšníky : s italskými Rifondazzione (PRC) - vždyť oni uzavírají dohody s reformním R. Prodim, s francouzkými komunisty (PCF), které už F. Miternad ušpinil podílem na moci, jak neopomněl připomenout i ministr Jandák v neděli proti (?) Grebeničkovi na Primě. Mají ale jinde lepší výsledky ?
Nabubřelost sektářských pravd proti nové strategii kapitálu prostě neobstojí - to si musí uvědomit v Athénách i v Praze.

On je ten Bergerův článek opravdu roztomilý. Třeba tím, že občas využije marx-leninské terminologie (samozřejmě kde se mu hodí). Poutavé je, že sám přiznává, že v jeho duálním pojetí kapitalismus-socialismus není vlastně jasné, kde ta hranice je, třeba jen protože neví, jaký rozsah soukromého vlastnictví je nutný, aby se ještě jednalo o kapitalismus.

V tomto smyslu jsou samozřejmě roztomilí i Klaus či Paparigha.

A co si počne fronta proti oportunismu s hříšníky? Záleží to na tom, jestli ti "hříšníci" uspějí. Teoreticky vzato může ona nabubřelá sektářská pravda v přítmí přežít. Pravda sice možná vítězí, ale není to zaručené. Možná právě na to myslí v Athénách i v Praze.

Nejen ideologie ale mocenská praxe často může rozdělovat - citlivým tématem na těchto fórech je dvojí etalon na demokracii a zvůli imperií.
Rozlišení toho kdy jde o terorismus a kdy o národně osvobozenecký boj, kdy se jedná o vlastence - hrdinu a kdy o válečného zločince - nacionalistu.
Stačí se podívat na postoje evripské levice k Miloševičovi, nebo k ozbrojeným akcím OOP a Hamáz, jak dlouho byli mnozí ochotni k apeacementu v případě Saddáma Husajna atp.
Jako sláma z bto tu čouhá nejen neschopnost rozlišovat, ale i různé geopolitické azimuty. Zkrátka z Berlína bebo Paříže to vypadá jinak než Athén či Bejrútu.
A co my - Češi, Moravané a Slezané ?

Problém je i v tom, že lidé mají potřebu "určitosti" věcí, jejich zařazenost, protože s onou určitostí roste stupeň jejich jistoty.

To se pak projevuje i v tom, že média píší o teroristech (negativně) nebo partizánech (pozitivně) podle aktuálního směrování společnosti, místo aby používala neutrálních pojmů typu "ozbrojenec".

Myslím, že to platí obecně a v Č+M+S dvojnásob. Ostatně navíc soudím, že všichni jsme tady již v dětství rádi jídávali rýži.

Lidstvo ,překonává bariéry jako např. atavismu kmenové pospolitosti obtížně - dělení na MY a ONI je patrné, ale nejen mezi národy a etniky, ale i mezi tradičními myšlenkovými proudy na levici a různé fornty se formují a přesouvají...
To významně brání nové syntéze teorie o socialismu - KSČM na toto téma občas diskutuje, ale navenek pronikají informace spíše sporadicky. Stranický tisk (HaNo 14.11.) zmínil v poslední době jenom "surrealistickou" konferenci komunistů z Prahy 1. Na webu KSČM je pak ještě záznam z jakési teoretické akce ze září t.r. o mezinárodních zkušenostech se socialismem Exner, Dolejš, Ransdorf).
Také NP z 23.11. (to není Nový prostor ale ostravská Naše pravda - bohužel nemá internetovou podobu) se v článku pražského korespondenta J. Hrobaře zmiňuje pouze o akci Prahy 1, s tím, že zde byl podle autora k vidění "bohatý vějíř myšlenek a ideologická munice nejlepší kvality".
Zřejmé je, že se tu ve stylu KKE bojovalo s pomocí "nezpochybnitelnosti" marx-leninismu (MY) s "nesprávnými" teoriemi (ONI). J. Hrobař potvrzuje, že jedině bojem proti "lživé degradaci" socialismu se mu "vrátí jeho podoba". Z toho co se má vrátit ale nejsem moudrý - účastní se i nečlenové KSČM těchto konferencí ?

Řekl bych, že se konference KSČM dají rozdělit do následujících skupin:

1) centrální příležitostné a účelové
2) mezinárodní pravidelné
3) odborné TAPu (teoreticko anal. odd) + OV Prahy 10
4) tématické s mezinárodní účastí OV Praha 1

Pokud jde o členy SDS, účastníme se mnohdy konferencí ve skupinách 2 a 3. Na typy 1 a 4 ani nebýváme zváni.