Zarazila mě jedna věc. Co myslíte tím - "A proto je nutné, aby strana dále vnitřně sílila a aby se maximálně snažila o zmenšování ekonomických a <b>kulturních rozdílů</b> mezi jednotlivými evropskými zeměmi."?

Proč máme zmenšovat kulturní rozdíly? Přece to je to krásné na té malé Evropě, že každý stát je tak rozmanitý.

Myslím, že kulturní odlišnost nebrání v rozvoji evropskému socialismu nebo jinému alternativnímu systému.

A dálě by mě zajímalo, jak chcete v reálu zmenšovat ty kulturní rozdíly?

"Přece to je to krásné na té malé Evropě, že každý stát je tak rozmanitý." - Tohle je věta, se kterou naprosto souhlasím. Rozmanitost je samozřejmě zdrojem nového a motorem pokroku.

Problém však nastane ve chvíli, když tahle rozmanitost naroste do míry, která brání komunikaci. Má-li fungovat dialog - a ten je podle mne pro demokracii ještě podstatnější než rozmanitost - musí si jednotliví účastníci dialogu rozumět, chápat, co ten druhý jedním či druhým slovem míní dostatečně přesně, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním.

Jako v mnohém jiném, je to tedy otázka míry, ne nějaké absolutní likvidace jednotlivých jazyků či národních kultur.

Kdybych vyšel z křesťanské či dokonce vlastně židovské tradice, existence více jazyků je trestem. A tenhle "trest" odstraňovat nechci, nejsem pámbu.

Myslím, že - jako ostatně v mnoha jiným případech -, že odstraňování kulturních rozdílů za nás dělá kapitál sám, dělá to ovšem selektivně. Až budu v Aténách a kdybych se dostal do prodejny LIDL, nepochybně tam najdu základní sortiment přesně na těch místech jako v Lounech, Praze nebo ve Varšavě. To je ovšem silové, diktátorské řešení, které připomíná - pokusy o šíření Dědy Mráze či nedej bože Santa Klause v Čechách.

Kulturní rozdíly se stírají také interakcí lidí z různých kulturních komunit a šířením výsledků této interakce v jednotlivých komunitách. Předpokladem je, že tento výsledek interakce v sobě má určitý silný náboj, který je schopen danou komunitu oslovit a přimět ji ke kulturnímu posunu. Zmínil-li jsem Dědu Mráze, tak naopak mohu připomenout Mrazíka, který se spontánně šířil českou kotlinou.

A právě v takovém přístupu vidím jádro odpovědi na Vaši otázku. Demokratická "přeshraniční" diskuse a spolupráce v reálném životě. To je navíc podle mne i cesta ke kulturní hegemonii, ale to už je jiná věc.

My židé věříme, že dodržovat tradice a učit se historií je víc než tvořit bezhlavě nové. Dokud důkladně neprobádáme vše v minulosti a rozebereme klady a zápory, nepouštíme se do ničeho nového a někdy takové hledání trvá i století. Nevím jestli je česká společnost, která si od první republiky zažila to všechno, připravena znovu se vrhnout do něčeho nového...do hledání "Nové Evropy". Myslím, že západní státy jsou mnohem více odvážnější a připravenější v této věci, protože nad tím mohli déle přemýšlet. My jsme rádi, že jsme se zbavili totality. A nechceme udělat nějakou podobně nepromyšlenou chybu jako v roce 1948. Tehdy jsme se rychle zbavili nacismu. A ani jsme se nerozkoukali a už jsme vkročili do totality jiné, nevážejíce si tehdejší demokracie a hodnot první republiky, na které jsme MOHLI navázat.

Tak nevím jestli dnes vůbec někdo v ČR hledá tak JINOU Evropu jako vy.

Právě tak byste byl mohl napsat "nevážejíce se hodnot Rakouska-Uherska" .. atd.
Nemyslím to, prosím, ironicky. Jen chci poukázat na fakt, že teprve TRADICE PLUS ZMĚNA je plnohodnotná, v každé minulosti je určitě leccos pozitivního, ale současníci ji obvykle především PŘEKONÁVAJÍ, vidí v ní především (někteří dokonce výhradně) to negativní. To platilo a platí o R-U, 1. republice, i o těch příslovečných "40 letech".

Samozřejmě jsme se měli poučit z toho, abysme zase nepadli pod nadvládu Vídně nebo jiného města. Přirovnání k R-U není dobré. I když i za této vlády jsme vytvořili mnoho dobrých hodnot. I to R-U nám něco dalo. Pak by se dalo říci, že i za 1. republliky jsme se měli poučovat z minulosti, ale myslím, že jsme to i v mnoha oblastech dělali.

Ještě bych dodal k tomu přirovnání k R-U. Boj za vlastní svrchovanost je něco jiného (jedná se o boj za vlastní hodnoty, za jejich existenci) než už dnešní zacházení s tou svrchovaností a s tím jakou cestou půjdeme (jde o tvoření, přetváření, vytváření hodnot - zde také někdo bude bojovat o existenci hodnot, ale už o té existenci budeme rozhodovat my a ne někdo jiný). Proto to přirovnání k R-U nebylo dobré.