"Také Huxleyho společnost je kastovní, kasty jsou ovšem modelovány geneticky (od superinteligentní krásné gamy (!)až po primitivní služebné epsilony), "

Asi jsi chtěl Stando říci od "(superinteligentní krásné ALFY po primitivně služebné epsilony)".

Zajímavý příspěvek, i když v něm chybí projekt Babeufa, který patřil - z hlediska omezení osobních svobod - spíš k těm starým, represívnějším utopistům, než k utopistům 19. století, i když časově se blížil (byl popraven za Direktoria, tedy na konci 18. století) tomu 19. století.

Úvahy o marcusovské represívní toleranci mají samozřejmě něco do sebe, ale přesto mě vždy trochu podráždí, jsou-li víc zdůrazňovány :
Váha a cena lidského slova může být inflačně nízká, když se skoro všechno smí říci. Ale co má být alternativou takového stavu ?
Aby byla tato váha naopak velká, tak pokud možno to zařídit, aby šlo přinejlepším zrovna o krk, ať to má grády ?
Vždyť ona i ta normalizace už byla směs, ve které byla i ta represívní tolerance - přinejmenším v 80. letech ...

AHoj Asterame,
netvrd mi, ze jedinnou alternativou vůci tomu co vidíš v medální krajině a její percepci širokými vrstvami dneska může být jenom represivní režim, kde všichni dychtí přečíst si samizdat nebo najít v legálně vydané knize či filmu nějaký jinotaj. Myslím si, že jde nalézt stav, ve kterém panuje svoboda slova ovšem zároveň absentuje ta opupělost komerční pouští, jak ji známe dneska. Osatně, třeba německé zpravodajské pořady jsou dělané kvalitněji než české a české zase kvalitněji než americké. Takže tu jsou rozdíly a tedy i šance, že lze dělat věci jinak, než v dnešní ČR s jejími ohlupujícími SUperstar, reality show a největším Čechem.

STanda

Já nevím. Určitě by se o takovou pozitivní alternativu mělo usilovat, ale to by byl spíš jakýsi vědomý subjektivní drajv, třeba - když bychom měli štěstí - i dost rozšířený mezi lidmi, ale nějak si to nedovedu představit systémově, institucionálně atd.

A ty rozdíly, co už jsou, jsou výsledkem nějakého pozitivního záměru anebo se prostě od sebe liší různé národy a společnosti ?

Svobnoda jako abstraktum v společenských utopiích je něco jako kámen mudrců. Spor mezi represivností osvícenecké meritokracie a manipulativností lidové samosprávy není nic nového, ale nemá konečné řešení.
Místom neřešitelné střetu ideálů vyjděme z jejich historicky konkrétních možností objektivně ovlivňovat společnost jako systém.A to v době elektronických médií a informatizace společnosti není zejména nalevici příliš zjevné.Jistě se nelze vypořádat s konzumerismem a jinými věcmi jen tím, že pozvedneme masy k svobodné debatě nad novou utopií třeba nově v nějaké globálně organizované virtuální "agoře".
Elity (i kontraelity) musí pečovat o svoji bázi a to jak v rovině sociální mobility tak kulturní sebereflexe. A otevřít se všemu co z toho vzejde nejen v rovině represivní tolerance (jako shovívavý vládce, který různými hrami ventiluje napětí lidu). Orwelovská distopie vzniká ne z důvodů manipulativní zrady ideálů, ale z důvodů nedostatečné mobility samotných elit, které se stanou feudálně uzavřenou kastou. Je pro elity selhání a nikoliv vrcholem.