Víte jak ve Francii odrovnal F. Mitterand komunisty?

Vzal je do vlády....

Tak to si budete, Chardonnerete, rozumět s Václavem Věrteláře. Ten si myslí něco podobného, snad jen s tím rozdílem, že o tom nehovoří jako o pasti ze strany socialistů view.php?ci sloclanku=2005062401.

To by zřejmě byli komunisté jedinou stranou, která by veřejně prohlásila, že do vlády nechce, protože by jí to odrovnalo.
Také je možné uvažovat tak, že opakovaný vstup francouzských komunistů do vlády byl předčasný, protože bylůi příliš slabí. levicová vláda opak vypadala jako slavičí paštika - jeden slavík a půl krávy (jeden, dva komunisté a samí socialisté)
Připadá tedy vstup do vlády, ale jen po vítězných volbách (viz rok 1946), popř. bez zbytečných demokratickcých průtahů - tedy revolučním převzetím moci.
Zatím zřejmě z objektivních důvodů spíše půjde o vliv na vládnutí v zájmu svých voličů - ale i kdyby byl okamžik revolučního vzepjetí v dohledu, bez vyvedení z gheta, tj. z občanské a mediální izolace to nepůjde. A tento úkol naplnili čeští komunisté ztěží zpola.

Tam, kde je KSČM dnes, by nejraději zůstala navždy. Nemají SKORO žádnou odpovědnost. Přitom mohou do všeho mluvit. Věčná opoziční strana, která se drží svých koryt a její poslanecká frakce má vždy okolo 30-50 poslanců, což ji plně vyhovuje. V krajích se na některých místech také velice dobře drží. Má stále nejpočetnější členskou základnu a je nejbohatší stranou. Její aparáty, komise a výbory jsou placené. Každý má své místečko a je spokojen. Hlavně abychom nemuseli do vlády. A pokud by do ní šli, zlomilo by jim to vaz. Těm mladším a ambicioznějším se to trochu nelíbí (Dolejš, Ransdorf) a zatím musí čekat na svou příležitost.
Osobně si myslím, že KSČM nemá moc světlou budoucnost. Aspoň ne v blízké budoucnosti.
Teď jsou velice rádi, že se vrací ČSSD na "vysluní" v preferencích...

Opět to opakované "jít do vlády zlomí komunistům vaz". Ale současně kritika opozičního negativismu pohodlného pro elity KSČM. Takže kudy ven ?
Trpělivá práce v masách jako příprava na správný revoluční okamžik (v "autentické" tradici kominterny) místo žvanění v zastupitelských orgánech všech stupňů ? Ad absurdum v ropvině odmítání účasti v "buržoasních" volbách.
A nebo podíl na vládní odpovědnosti i za kapitalismu (zcela v eurokomunistické "revizionistické" tradici), ale za jasně definovaných podmínek ? Ad adsurdum vědomé organizování třídního smíru pod vidinou vylepšování kapitalismu spolu s reformní levicí.
Tahle dichotomie stála u rozkolu levicového hnutí v minulém století. Dnes už prostě neplatí - dnes jde jen o dvě vzájemně se doplňující taktiky jedné, patřičně modernizované strategie pozitivního překonání současného světa. Kdo to neví, tkví v ghetu až po uši.
Skutečností ale je, že komunistům v rozhodování, zda zůstanou v minulém století a nebo přejdou do století nového, Paroubek nepomůže, stejně jako jim nepomohl Miloš Zemna ani Václav Klaus.

Otázka "Kudy ven?" není pro KSČM aktuální. Oni jsou dnes naprosto spokojení.

Slíbil jsem, že publikujeme český překlad práce dvou "programatiků" německé Strany demokratického socialismu. Najdete tam argumentovaný pokus o překonání právě oné zmíněné dichotomie.
view.php?ci sloclanku=2005062403

V podstatě se jedná o poukaz na dialektickou jednotu cesty a cíle, které jsou dvěma stránkami, dvěma momenty minulého i existujícího emancipačního hnutí. Současně je to pokus vysvětlit nutnost podpory obou těchto stránek charakterem probíhající společenské transformace.

Děkuji Vám. Rád si to přečtu.
Pak se Vás určitě zas na něco zeptám. Já vždy něco nepochopím :-)

To člověka vždycky potěší :-))
Alespoň se necítí být sám...

Ale ten návrh charakteristik transformační politiky v doporučeném článku není celkem nic nového a překvapivého.
Něco v tom smyslu, co tam říkají, prostě musí říci, to se dalo uhodnout už předem.

Potíž není v tom CO ale JAK - myslím, že to byl Marx, kdo říkal cosi v tom smyslu, že kde se střetla idea se zájmem, utrpěla obvykle (přesněji dlouhodobě vždy) vejprask.
Zatímco existuje sociální skupina pour soi (čili vědomá si svých zájmů), která hájí status quo, jak jinak než za základě pouhého ideového přesvědčení se dá dělat - bez materiálně zájmové "podezdívky" - taková nebo jiná progresívní transformace ... ? A jak to může skončit bez té podezdívky ?